Článek
Projev Grety Thunberg v OSN z roku 2019, zakončený slavnou větou „How dare you?“, byl pro mnohé okamžikem zlomu. Pro jedny mrazivé připomenutí, že čas se krátí. Pro druhé drzý útok puberťačky, která neví nic o „reálném světě“. A na internetu se to začalo hemžit nenávistnými posměšky na její vzhled, ideály i vyjadřování. Financial Times už tehdy (11. října 2019) napsaly text s výmluvným titulkem „Why middle-aged men hate Greta Thunberg“. Vysvětlení bylo prosté: Greta se stala projekčním plátnem jejich frustrací. Mladá žena, která jim říká, že dělají něco špatně – to je pro mnoho mužů, zvyklých být autoritou, neúnosné.
Nejde ale jen o pohlaví a věk. Jak poznamenal autor této eseje, Greta zasahuje tři hluboké vrstvy lidského odporu: kognitivní disonanci (nikdo nechce slyšet, že škodí), ohrožení politického přesvědčení (zejména u těch, kdo vidí ekologii jako „levicový útok na kapitalismus“) a odpor k morálnímu napomenutí. Lidé raději napadnou posla, než by přehodnotili svůj životní styl.
Útok na symbol, ne na člověka
Když se do veřejného prostoru dostane někdo, kdo mluví o změně, stane se dřív nebo později symbolem. A symboly se v dnešní době nemilosrdně porcují na sociálních sítích. Kritici ji označovali za „hysterickou“, „manipulovanou“, „mentálně nemocnou“. Všimněte si, že málokdy šlo o obsah toho, co říká. Většinou o ni samotnou. Věk, pohlaví, diagnóza – všechno, co snižuje autoritu. Jen málokdo se pustil do debaty o číslech, o emisních křivkách, o faktech. Snazší bylo vysmát se dívce než přiznat, že má v lecčems pravdu.
Vyrůstali v době, kdy se úspěch měřil tím, že máte dům, auto, jedete na exotickou dovolenou. A teď jim někdo říká, že právě tento životní styl ničí planetu. To vyvolává nejen odpor, ale i hlubší úzkost.
Někteří ji prostě nesnesou proto, že jim kazí pohodlí. Její naléhavost připomíná, že ekologická krize není abstraktní – že je to něco, co děláme my. Jenže když člověk slyší, že by měl přestat létat, jíst maso nebo jezdit autem, brání se. Útočí. Ne na fakta, ale na hlas, který je vyslovuje.
Tahle obrana bývá u mužů středního věku nejvýraznější. Jakoby jim někdo zpochybnil celý smysl jejich dosavadní práce a hodnot. A protože přiznat to by bolelo, přichází výbuch – v podobě sarkastického komentáře na Facebooku.
Únava?
Nelze ale popřít, že část lidí se Grety prostě přejedla. Její tvář byla na titulních stranách časopisů, ve všech debatách, ve všech projevech. Z úderného poselství se stala značka. Sama BBC už v roce 2020 psala o „fenoménu Greta Thunberg“, který se stal obětí vlastní popularity. Mediální přesycení vyvolalo opačný efekt – únava a odpor, i u těch, kdo by s ní souhlasili.
A to je tak trochu paradox. Média z této Švédky udělala ikonu, a pak se diví, že lidé na ni reagují podrážděně. Jakmile se člověk stane symbolem, ztrácí možnost být vnímán lidsky. Greta se tak z pozoruhodné aktivistky stala karikaturou – pro jedny karikaturou spasitelky, pro druhé zuřivé ženy.
Když se aktivismus promění v politiku
Po roce 2023 se Gretin obraz změnil ještě víc. Forbes napsal článek s názvem „The Sad Tragedy of Greta Thunberg“, kde autor tvrdí, že přestala být klimatickou aktivistkou a stala se politickou postavou. Důvod? Její otevřená podpora Palestiny a ostrá kritika Izraele. To, co bylo dříve vnímáno jako univerzální humanismus, se najednou stalo rozbuškou.
Naopak levicový magazín Left Voice její vývoj chápe jako logický: „Greta pochopila, že klimatická krize není oddělená od imperialismu a kapitalismu.“ Tam, kde Forbes vidí „tragédii“, oni vidí „zrání“. Faktem ale je, že tím přišla o část podpory i mezi těmi, kdo s ní dřív souhlasili. Stala se politickým symbolem – a tedy terčem z obou stran.
Greta pochopila, že klimatická krize není oddělená od imperialismu a kapitalismu.
Vygradovalo to, když izraelský ministr obrany zakázal lodi s Gretou přistát u Gazy. Označil ji za „antisemitku“ a „nepřítele Izraele“. Média měla nový obraz: ne dívku s plakátem, ale ženu v přímém střetu se státem.
Nechápou ji – nebo nechtějí pochopit?
Greta Thunberg dráždí, protože nehraje podle pravidel. Není diplomatická, nevybírá slova, nečeká, až ji někdo pozve. Říká, co si myslí, a často s tónem, který běžné publikum nesnese – příliš přímý, příliš nelítostný. V době, kdy se všechno filtruje přes marketing, působí až nezdvořile. Jenže právě to z ní dělá symbol generace, která už nechce žádat o svolení mluvit.
Mně osobně na ní fascinuje to, jak přesně zrcadlí naši společenskou křehkost. Kdyby to samé říkal sympatický vědec v obleku, málokdo by se rozčiloval. Ale protože to říká mladá žena s Aspergerovým syndromem, reagujeme vztekem. Protože nás její zarputilost děsí. Protože v hloubi duše víme, že ten problém tu opravdu je – a že by bylo snazší, kdyby ten, kdo ho připomíná, prostě zmizel z dohledu.
Možná nejde o Gretu
Na konci všech těch článků, diskusí a statusů je vlastně jedno: Greta Thunberg není problém. Ona jen ukazuje, kde problém je. V našem odporu k sebereflexi, ve strachu ze změny, v pohodlném cynismu, který se směje všemu, co bere svět příliš vážně.
Lidé ji nesnášejí, protože jim připomíná, že by měli něco dělat. A to je, jak víme, ta nejméně oblíbená zpráva ze všech.
____________
Zdroje:
https://escapethesystem.medium.com/3-reasons-why-some-people-hate-greta-thunberg-46a683faa99c
https://www.ft.com/content/843e1fa4-ea26-11e9-85f4-d00e5018f061
https://www.forbes.com/sites/danielmarkind/2024/06/20/the-sad-tragedy-of-greta-thunberg/
https://www.bbc.com/news/world-49291464
https://www.leftvoice.org/greta-thunberg-from-a-darling-of-liberal-media-to-public-enemy-no-1
