Stahoval oběti z kůže, lebky používal jako misky: Děsivý příběh Eda Geina

Ed Gein možná není nejproslulejším sériovým vrahem Ameriky – v povědomí veřejnosti jej dávno zastínili Ted Bundy nebo Jeffrey Dahmer – přesto se jeho hrůzné zločiny staly zdrojem inspirace pro několik klasických hororových filmů, které se nesmazatelně zapsaly do americké popkultury.

Gein, prostý farmář z amerického Středozápadu, jehož život poznamenaly osobní tragédie a který postupně sklouzl do patologické kriminality, je nyní v centru pozornosti díky třetí sérii kriminální antologie Monster od Ryana Murphyho a Iana Brennana. První řada tohoto seriálu se věnovala Jeffrey Dahmerovi (v podání Evana Peterse), druhá pak nechvalně proslulým bratrům Menendezovým (Nicholas Alexander Chavez a Cooper Koch).

Třetí kapitola nese název Monster: The Ed Gein Story a hlavní roli Řezníka z Plainfieldu v ní ztvárnil herec Charlie Hunnam. Seriál slibuje divákům temný návrat do děsivého světa jednoho z nejvíce znepokojivých zločinců americké historie.

Uprostřed zmrzlých polí padesátých let ve venkovském Wisconsinu žil nenápadný samotář Eddie Gein. Na první pohled přívětivý a tichý muž se uzavíral do rozpadající se farmy – ve skutečnosti však ukrýval dům hrůzy tak strašlivý, že navždy předefinoval americkou noční můru.

Poháněn izolací, psychózou a vše pohlcující posedlostí vlastní matkou, spáchal Gein tak zvrácené činy, že zrodily nový druh monstra, který bude pronásledovat Hollywood ještě po desetiletí.

Geinovo chorobně závislé pouto k matce se stalo inspirací pro Normana Batese – zakřiknutého motelového správce a vraha v legendárním Hitchcockově snímku Psycho (1960). Jeho zvrácený zvyk vyrábět kostýmy a nábytek z lidské kůže zase přejali fiktivní zabijáci Buffalo Bill z Mlčení jehňátek a Leatherface z Texaského masakru motorovou pilou.

Ale kdo vlastně byl skutečný Ed Gein? A co ho dohnalo k činům tak šíleným a znepokojivým, že dodnes fascinují a děsí nejen filmové tvůrce, ale i celý svět?

Ed Gein se narodil roku 1906 a vyrůstal na odlehlé farmě v Plainfieldu ve Wisconsinu. Jeho dětství bylo poznamenáno alkoholismem otce a přísnou výchovou matky Augusty, fanaticky náboženské ženy, kterou Ed bezmezně zbožňoval a až do její smrti v roce 1945 bránil před všemi útoky.

Film Ed Gein z roku 2001, natočený podle skutečných událostí, ukazuje, jak matka své syny učila, že všechny ženy (kromě ní samotné) jsou hříšné a promiskuitní stvoření, které svádějí muže na cestu do pekel. Současně jim přísně omezovala kontakt s okolním světem. Zatímco otec byl hrubý a násilný, matčina „jemnější“ forma manipulace byla o to ničivější – a pro mladého Eda se ukázala jako osudová.

„Jak film naznačuje, Ed Gein nikdy neměl šanci,“ napsal v roce 2001 filmový kritik Kevin Thomas. Spisovatel Harold Schechter ve své true crime knize Deviant (1989) popisuje Geina jako vyvrhele, který se zcela odcizil komunitě a navázal pevné pouto jen se svou matkou.

„Odcizený všem sociálním kontaktům, oddělený od života komunity, odsouzený k existenci v drtivé chudobě v odlehlé a bezútěšné krajině s dvěma trýznivými a nepřátelskými rodiči, Eddie — který nikdy nebyl emocionálně silný — se stále více uzavíral do vlastního světa fantazie,“ píše Schechter.

V roce 1940 zemřel jeho otec George na selhání srdce. O čtyři roky později následoval i Edův starší bratr Henry – oficiální příčinou smrti bylo rovněž srdeční selhání, ale dodnes přetrvává podezření, že Henry mohl být ve skutečnosti Geinovou první obětí. Opravdu se tehdy bratr náhle zhroutil uprostřed polí – nebo byl odstraněn, protože kritizoval Edův chorobný vztah k matce?

Definitivní zlom však nastal v roce 1945, kdy zemřela Edova matka Augusta. Její smrt údajně spustila řetězec událostí, které z něj učinily jednoho z nejděsivějších zločinců americké historie. Ed zůstal na farmě zcela sám – izolovaný, bez přátel a bez svého jediného životního orientačního bodu. Jeho duševní zdraví se rychle začalo hroutit.

Dokumentární minisérie Psycho: The Lost Tapes of Ed Gein (2023) představila lékařské záznamy z roku 1957, kdy byl Gein v 51 letech zatčen. Tyto záznamy popisují, že právě po smrti matky začal s vykrádáním hrobů. Někdy těla odnášel do své kůlny, jindy je zohavil přímo na hřbitově.

Když byl později vyslýchán, vysvětloval své děsivé činy tím, že chtěl mít památku na matku. Podle záznamů Gein přiznal, že v období po jejím úmrtí věřil, že je schopen mrtvé probudit pouhou silou vůle. Sám se dokonce pokusil oživit svou zemřelou matku, ale byl zklamaný, když se mu to nepodařilo.

Mrtvá těla vykopaná z hrobů se brzy ukázala jako nedostačující náhražky. Geinova posedlost matkou a její obraz, který hledal u jiných žen, ho nakonec přivedly k vraždám. Jeho první obětí se stala majitelka hostince Mary Hogan, která zmizela v roce 1954 ve věku 51 let. O tři roky později následovala druhá oběť – Bernice Worden, 58letá provozovatelka železářství.

Podle dokumentu Psycho: The Lost Tapes of Ed Gein začalo odhalování Geinových zločinů právě zmizením Bernice. Její syn Frank Worden si všiml krvavé stopy a nábojnic v obchodě své matky. Na pultu navíc nalezl účtenku za nemrznoucí směs – tu si den předtím objednával právě Ed Gein.

Policie okamžitě zamířila na jeho farmu. To, co tam vyšetřovatelé nalezli, šokovalo celý svět. V kůlně viselo nahé, zohavené tělo Bernice Wordenové, zavěšené vzhůru nohama a rozpárané. „Jako lovecká trofej, připravená po ulovení,“ popsal autor Harold Schechter v knize Deviant.

Další průzkum domu odhalil scénu, jakou by nikdo nečekal ani v nejtemnějším hororu. Lidské lebky přeměněné na misky na polévku. Lampy a stínidla potažená lidskou kůží. Kusy ženských těl pečlivě uchovávané v nádobách. Obleky a masky ušité ze stažené kůže obětí. Každý kout domu skrýval důkaz Geinovy šílené posedlosti a naprostého odtržení od reality.

Objev „farmy hrůzy“ v listopadu 1957 otřásl nejen malým městečkem Plainfield, ale celou Amerikou. Z obyčejného, zdánlivě plachého muže se najednou stal Řezník z Plainfieldu, symbol absolutního zla, které se skrývalo za tváří podivínského farmáře.

Na noc jeho zatčení v roce 1957 se váže i děsivý zvukový záznam, který byl dlouhá desetiletí ukrytý a znovuobjeven až v roce 2023. Právě tyto nahrávky posloužily herci Charliemu Hunnamovi jako inspirace pro hlas a mluvu Eda Geina v seriálu Monster: The Ed Gein Story. Na pásce sám Gein popisuje své zrůdné činy jako něco, co okoukal z časopisů a novin.

Forenzní psychiatr N. G. Berrill, který v dokumentu o Geinovi vystupuje, dodává, že Gein měl pravděpodobně na mysli brakové časopisy a krvavé reportáže z období po druhé světové válce. V nich byly často vykreslovány nacistické hrůzy, včetně příběhů o Ilse Kochové – manželce velitele koncentračního tábora, která si nechala zhotovit stínidlo z lidské kůže vězňů.

„Když vidíte hromady mrtvých těl a lidé jsou zobrazováni jako odpad, když slyšíte o pokusech prováděných na nevinných, a vy jste k takovým myšlenkám emocionálně nebo psychicky náchylní, pak vás to zasáhne – ale v tom nejhorším smyslu,“ vysvětlil Berrill. Podle něj Gein nasával tyto obrazy a přetvářel je do svých vlastních temných fantazií.

Nakonec Gein přiznal dvě vraždy – Mary Hoganové a Bernice Wordenové – a také vykradení více než čtyřiceti hrobů. Přesto kategoricky odmítal obvinění z kanibalismu a nekrofilie, která se k jeho jménu neodmyslitelně vážou.

Za vraždu Wordenové byl nejprve odsouzen za vraždu prvního stupně. Brzy se ale ukázalo, že Gein trpí těžkou schizofrenií, a proto byl shledán nevinným z důvodu nepříčetnosti. Místo vězení skončil v psychiatrické léčebně, kde strávil zbytek svého života.

Ed Gein zemřel v roce 1984 ve věku 77 let na komplikace spojené s rakovinou. Zemřel jako pacient, nikoliv jako vězeň – a jeho příběh zůstal symbolem temné hranice mezi šílenstvím a realitou, která navždy změnila nejen americkou kriminalistiku, ale i samotný žánr hororu.

Lidé, kteří ho znali, si jen těžko dokázali představit, že tichý, nevýrazný muž, který působil spíše plaše než hrozivě, skrýval v sobě monstrum. Zatímco pro většinu lidí se Gein stal symbolem čirého zla a psychotické hrůzy, u jiných se jeho příběh paradoxně proměnil ve zdroj fascinace – a dokonce zvláštního „fanouškovství“. Producent filmu Ed Gein z roku 2000, Hamish McAlpine, uvedl v rozhovoru pro Los Angeles Times v roce 2001, že existují stovky internetových stránek věnovaných právě tomuto vrahovi.

„Zjevně existuje 182 webů věnovaných Edu Geinovi. Dokonce je tu i fan klub Eda Geina. Můžete si koupit suvenýry – busty, popelníky, kalendáře s jeho podobiznou,“ uvedl McAlpine. Tento zvrácený fenomén ukazuje, jak hluboko se Geinův příběh zaryl do americké kultury – nejen jako varování před lidským šílenstvím, ale i jako součást popkultury, která balancuje na hraně mezi fascinací a odporem.

Geinova dusící se psychóza, spojená s nelidskou brutalitou jeho činů, udělala z tohoto osamělého farmáře dokonalý hororový archetyp. Jeho hrůzné skutky se staly zdrojem inspirace pro některé z nejslavnějších filmových postav v dějinách kinematografie.

Spisovatel Robert Bloch se při psaní svého románu Psycho (1959) inspiroval právě příběhem Eda Geina. Alfred Hitchcock pak Blochovu knihu přetavil do legendárního filmu Psycho (1960). Jeho hrdina Norman Bates, podobně jako Gein, vykazuje patologickou závislost na své matce. Bates vraždí své oběti v důsledku těžké poruchy identity, kdy se ztotožňuje s vůlí své zesnulé matky. A právě z jeho úst zazní slavná replika: „Nejlepším přítelem chlapce je jeho matka.“

O tři desetiletí později se Geinovy charakteristické znaky znovu objevily ve filmu Mlčení jehňátek (1991). Režisér Jonathan Demme sám přiznal, že postava Buffalo Billa – muže, který stahuje své oběti z kůže – byla inspirována právě Geinem.

Jeho zvrácené „řemeslo“ se otisklo i do kultovního hororu Texaský masakr motorovou pilou (1974). Řezník Leatherface si stejně jako Gein vytváří masky z lidské kůže. Režisér Tobe Hooper vzpomínal, že o Geinovi slyšel už jako malý chlapec od příbuzných, kteří žili ve Wisconsinu.

„Vyprávěli nám o muži, který žil v nedalekém městě, asi 27 mil od nich, a který vykopával hroby a používal kosti a kůži na věci ve svém domě,“ řekl Hooper v roce 2015 v rozhovoru s režisérem Barendem de Voogdem. „To bylo všechno, co jsem o něm věděl. Ani mi neřekli jeho jméno. Ale pro mě se stal opravdovým strašidlem, boogeymanem. A ten obraz už nikdy z mé mysli nezmizel,“ dodal.

Tak se z Geinovy reality stal základní kámen filmové fikce, která ovlivnila celou generaci hororových tvůrců i diváků po celém světě.

___________________

Zdroje:

https://time.com/7322672/ed-gein-true-story-monster-ryan-murphy/

https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/tv/features/monster-ed-gein-netflix-true-story-b2838020.html

https://variety.com/2025/tv/news/monster-the-ed-gein-story-netflix-release-date-first-look-1236499019/

https://www.latimes.com/entertainment-arts/tv/story/2025-10-03/ed-gein-monster-netflix-charlie-hunnam-ryan-murphy

https://www.telegraph.co.uk/tv/2025/10/02/the-real-story-of-murderer-and-body-snatcher-ed-gein/

https://time.com/7322672/ed-gein-true-story-monster-ryan-murphy/