Článek
„Tak si pospěš, nestihneme to. Jižní spojka bude určitě ucpaná,“ komentuje můj muž náš odchod z domu. Míříme na Jižní Město, kde hrají herci z putovního Studia Bouře. Netuším přitom, že jde o volnou adaptaci Svatební cesty do Jiljí, jejíž filmové ztvárnění s Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkovou považuji za jedno z nejlepších uchopení tématu muž vs žena. Mělo to pro mne být překvapení. „Vždyť už jdu,“ odpovídám proto svému muži, ale v hlavě mám seznam dalších pěti věcí, které ještě před odchodem chci stihnout. Jak blízko jsme v tu chvíli byli oběma hlavním postavám, mi došlo až později.
Po skleničce bílého vína v předsálí jsme se usadili v hledišti. Jsem mile překvapena tím, že můj muž zvolil pro náš společný večer právě tento titul. Navíc jde o činoherním zpracování, což hodnotím jako velké gesto – dobrovolně se totiž do košile obléká velice nerad.
Ze života nesezdaného páru
První scénu otevírá ústy vypravěče Tomáš Novotný a jeho dokonale zvučný sametový hlas. Běžný divák ho rozpozná v dabingu mnoha světových filmů a proto vám je vysloveně jako doma v obýváku. Publiku rozkrývá scénu ze života nesezdaného páru. Zvažují, zda si jsou či nejsou souzeni a zda je dobré jejich partnerství zpečetit svatbou. Není jistě náhoda, že se první scéna odehrává v posteli, na nejintimnějším místě párového soužití. Komediální prvky jejich následného jevištního rozhovoru tuto skutečnost ale příjemně otupují a publikum nutí k prvním úsměvům.
V hlavních rolích Marie a Vladimíra vidíme Sarah Haváčovou a Petra Lněničku. Výběr herců pro tyto role rozhodně nebyl náhodný. Na jevišti jim to opravdu klape. A klape to i ve chvílích, kdy ne všechno jde podle plánu. „Petr je výborný improvizátor,“ řekla později ke scéně, kdy se jí v roli Marie nedařilo obléci správně kostým, Sarah Haváčová. Ostatně není to první inscenace, při které se tito dva herci potkávají.
Osvědčená kombinace hereckého obsazení
Ztvárnili společně i manželský pár v kriminálním seriálu Metoda Markovič. Za ztvárnění hlavní role Markoviče dokonce Petr Lněnička obdržel v roce 2024 Českého lva. A léta společného stráveného času na pódiu jsou znát. „Myslím, že nám to klape,“ dodala Sarah a nelze než jí dát za pravdu. Jejich naladěnou párovou hru krásně doplňuje Tomáš Novotný coby Radovan v roli velkého svůdníka, která mu sedla stejně jako upnuté tričko jeho kostýmu.
Divadelní adaptaci původní literární předlohy Miroslava Skály textově volně upravil Tomáš Syrovátka. Pod režisérskou taktovkou Filipa Nuckollse pak vzniklo dílo fungující na lehkém, místy ironickém humoru a civilní atmosféře.
Představení staví hlavní postavy do řady kritických situací, které odhalují jejich rozdíly – povahové i partnerské. Právě na nich celé pojetí vystavěno. Samotné zpracování zůstává v tomto ohledu věrné spíše filmové adaptaci. Nečekejte žádnou modernu. Divák je tichým svědkem párových patálií, které si moc dobře dokáže představit i ve vlastním životě, ať už je mu šedesát nebo čerstvě třicet let.
V představení poznáte i sami sebe
Vizuální podoba představení je sice doplněna o video projekci, ale s použitím moderních technologií v inscenaci se pracuje velmi opatrně. Tvůrci moc dobře pochopili, že do takto křehkého děje s poetickým nádechem by se přílišný moderní zásah snad ani nehodil.
Vrcholem tohoto divadelního představení tedy nebyl pomyslný vrchol Portyše, na který se postavy v ději odhodlaně vydají, ale jeho lehkost zpracování. Děj není vystavěn na velké zápletce, ale řadě menších situací, které pracují s rozdílností obou pohlaví a povahových vlastnostech hlavních postav. Promlouvá tak k nám v sále skoro až jako k přátelům, kteří moc dobře vědí, o čem se mluví. Každý z nás se tak trochu v představení poznal a 120 minut včetně přestávky uteklo rychleji než svatební noc.
