Článek
Na stolku rozpitá lahev prosecca a vedle mě sedící kamarádka ve vyzývavé halence s leopardím vzorem. Víc Adéla Elbel nepotřebuje. „Á, tady bude veselo, že? Ale kozy máte pěkný,“ střílí ostře do publika a sál se chvěje při dalším bouřlivém smíchu.
Do Lysé nad Labem jsme přijeli na čas. Ve foajé v místním kině už to žilo jako ve včelím úlu. Popkorn mizel po kilech a fronta na pití nebrala konce. Diváci tady mají dovoleno vzít si občerstvení přímo do sálu. Proč by ne. Alkohol a dobré jídlo uvolňují napětí. Komici to tak budou mít s publikem o chlup jednodušší.
Stand-up comedy je zvláštní disciplína. Buď se herec s publikem potká, anebo taky ne. Je to zkouška v přímém přenosu. Když se publikum nezasměje, musí jednat okamžitě a zachraňovat situaci. Zároveň je to jedna z nejintimnějších forem humoru. Často stojí na osobní výpovědi či zkušenosti, a je na každém komikovi, aby se trefil publiku do chuti.
Dominik Heřman Lev ale sází na jistotu. V publiku je dnes věkový průměr spíše ke čtyřicítce. Jeho vystoupení ve stylu „už jsem starý a ani jsem si nevšimnul“ tedy střílí do černého. Sám používá Observational humor, který vychází z běžných situací, takže je publiku blízký. Navíc věří, že i trapas se zapomenutým textem jde snadno zachránit. [1] To se mu ale dnes večer nestalo. Místní, i my přespolní, doslova pláčou smíchy.
Od estrády ke stand-upu
Tahle disciplína je ale velmi náročná a shodneme se, že je třeba mít k ní velký talent a možná i trochu odvážnější formu humoru. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o trend posledního desetiletí, historie stand-upu sahá hluboko do historie americké komické scény.
Za jednu z klíčových postav moderního stand-upu bývá označován Lenny Bruce, který v 50. a 60. letech posunul tento žánr na osobnější a společensky kritickou rovinu. Jeho vystoupení navázala na tradici varietní a klubové zábavy, ale právě on přišel s provokativním i politickým humorem. Rázem bavil celou Ameriku. [2] Co Bruce započal, s tím jiní pokračovali. A dnešní pojetí Stand-upu bylo na světě.
Co se dělo mezitím v Česku? Lidé se bavili u Televarieté a pořadu Možná přijde i kouzelník. Všechny tehdejší i pozdější normalizační estrády měly mnoho společného. Byly plné skečů, písní, někdy i kombinací divadelních představení či improvizací. Ovšem jednalo se spíše o kolektivní humor, neosobní a hlavně „bezpečný“. [3]
Opravdový humoristický boom k nám přišel v devadesátých letech. Společně se znovu nabytou svobodou se v divadlech i televizi začaly objevovat komediální pořady jako Česká soda či Tele Tele. Klasická česká estráda byla nahrazena parodií a ostřejším humorem, často politicky laděným. [3] Byl to výborný základ pro nové trendy, které brzy na to přišly ze zahraničí. Mimo jiné i Stand-up comedy.
Pořad Na Stojáka baví už dvacet let
Na stojáka nebyl tehdy jen pořad, ale vstupní brána žánru, který se v Česku teprve batolil. Před rokem oslavil dvacet let existence. V Česku díky němu vznikla úctyhodná klubová scéna i další projekty jako Metro Comedy Club, Underground Comedy apod.. Na stojáka si ale prvenství drží, a s více než 200 představeními za rok, je největší stand-upovou skupinou u nás. [4]
A co na tom vlastně lidi baví?
Je to jednoduché. Komici jdou často „na hranu“ toho, co zažili nebo slyšeli. Předávají to pak publiku jako svou osobní zkušenost. A to funguje.
Když Tigran Hovakimyan – český komik s kořeny v Arménii, vyjde na pódium, už tak trochu tušíme, kde bere inspiraci. Byla by vyloženě škoda nevyužít předsudků, které mezi námi Čechy stále přetrvávají vůči jiným národnostem. Tigran z té skutečnosti ale zvládá vytvořit silnou výhodu a nutí tak celé publikum k sebekritickému smíchu. Jeho humor bourá bariéry, a přesně to je potřeba.
Každý z komiků má svůj osobitý styl, humor, kterým se snaží zaujmout diváka. V jednu chvíli se sál směje tak, že zaléhají uši. O pár minut později přichází ticho. Když je komik dobrý – jako Adéla, Tigran a Dominik, ticho přebije za pár vteřin další várka smíchu.
Stand-up má zajímavou schopnost během večera odhalit, kdo sedí v hledišti. My jsme v Lysé zjistili, že patříme do publika, co se rádo baví a dokáže ustát politicky nekorektní vtipy i osobní kritiku. Těch tichých okamžiků ten večer bylo opravdu málo a přestože jsme podle Adély „asi nezvládli dojet až do Prahy“ nebo jsme „na ni možná neměli prachy“, ten večer jsme se opravdu zasmáli.
Zdroje:
[3] Soňa Oulová, Proměna televizní estrády v českých zemích - Diplomová práce
