Článek
„Já už si nic nedám,“ oznámil manžel hned první den svého úsilí. Zbytek rodiny se tehdy klasicky usadil ke stolu a já začala podávat večeři. Sekanou s bramborem. Manžel si sedl stranou a otevřel zprávy. Chvíli jsem ho litovala, ale chuť k jídlu byla silnější. Zůstal ten večer jediný, kdo se jídla ani nedotkl, místo toho po douškách usrkával perlivou vodu.
Jak teď budou vypadat naše společné večeře, jediné chvíle, kdy jsme všichni spolu? S takovými otázkami začal manželův přerušovaný půst 16:8 s nadějí, že se stane dlouhodobou udržitelnou součástí jeho i našeho života.
Proč někdo chce dobrovolně hladovět?
Přerušovaný půst označovaný jako IF (z ang. intermittent fasting) střídá fáze jídla a fáze půstu. Během „okna“ je pak dovoleno vše, což nese jistá úskalí.
Aby účastník půstu pocítil blahodárný vliv na své tělo, je na něm, aby si své „okno“ správně vyplnil. Pakliže tak činí, může se těšit na mnohé výhody, za nimiž stojí i odborníci. IF podporuje hubnutí, zlepšuje metabolické zdraví a také snižuje riziko projevu některých chronických onemocnění. [1]
Jenže IF není pro každého
Nejen, že lékaři nedoporučí přerušovaný půst jedinci trpícímu podváhou, těhotným či kojícím ženám, dětem nebo nemocným a starším lidem. Nefunkční je především pro ty, kteří chtějí rychle zhubnout bez většího přemýšlení. [2] Právě takových případů je velké množství, potvrzuje to i výživová poradkyně Ing. Martina Černíková.
„Spousta lidí se dostane na svou vysněnou váhu a pak se přestanou ozývat. Po čase ale zase přiberou. Vrací se, třeba po roce, protože je potřeba nastavit udržitelnější režim. Teprve pak to dává smysl a funguje to.“
Martina není velkým fanouškem IF, ale bere ho jako skvělý odrazový můstek. Sama přiznává, že pár let dozadu to byl velký trend a pro výživové poradce skvělá marketingová příležitost. Osobně by ale volila udržitelnější směr. Říká, že pro běžné lidi, kteří chodí do práce, mají děti a spoustu povinností, může být dodržování IF často stresující.
Když mají muži výhodu
Svěřuji se Martině s tím, že můj muž právě s IF začal a že i já zvažuji, že bych se k němu přidala, jako podpora. Jenže pro mě je absence večeře nemyslitelná a upřímně, ani té snídaně se mi nechce vzdát. Bojím se, že budu mít hlad a nebudu mít dostatek energie. A představa, že chystám jídlo pro děti, které mi takříkajíc voní pod nos, je vlastně nepříjemná. Ale možná se pletu?
„Je to silně individuální. Ve chvíli půstu by tělo mělo brát energii z tukových zásob. Jednoduše spálí tuky a tělo nestrádá. Další aspekt jsou ale hormony, stres a jak se s tím každý jedinec vypořádá. To je přesně důvod, proč se nedá jistě říct, zda je IF prospěšné či ne.
Muži jsou navíc často stresově odolnější než ženy. Jsou stabilnější a tolik o tom nepřemýšlí. Ženy o tom často přemýšlí až příliš a navíc jsou neustále ovlivňovány cyklickými hormonálními změnami,” říká Martina.
Trochu se cítím v nevýhodě, ale zároveň mi připadá, že to z nás žen dělá tak trochu hrdinky. S trochou nadsázky by se dalo říct, že s dietami a půsty to máme my ženy přirozeně daleko složitější než muži.
Tělo miluje pravidelnost, když ale řekne NE, je potřeba ho poslechnout
Dříve jsme si s manželem dělávali bohaté snídaně a o víkendech vyráželi na výlety brzy ráno. Dnes jsme rádi, že se v klidu nasnídají naše děti a vyrazíme kolem poledne. Naše těla i naše psychika se musela přizpůsobit. Nastavili jsme si rituály a pravidla. Bez nich by to nešlo.
Podobně se vyjadřují i dietologové i výživoví poradci: „Když člověk dostane řád a správnou stravu, tělo naběhne na pravidelnost a často se srovnají i další věci v těle. Ustálí se veškeré procesy, často i hormony. Když ale tělo s něčím bojuje, tak je potřeba dát si pauzu,“ říká Martina.
Náš rozhovor se stáčí ke stresovým výkyvům, nemocem a dalším věcem, které mohou ovlivnit hlavně naši psychiku. To vše pak může jakoukoliv snahu s IF naprosto znehodnotit. Je potřeba si dát pauzu.
Jak dlouho? To závisí na důvodu přerušení půstu. Je potřeba naslouchat svému tělu. Co ale potom? Jak znovu začít? Nebudu začínat úplně od začátku? „Ne, tělo se rychle vrátí do zajetých kolejí, zvlášť, když mu to bylo příjemné“, říká Martina.
„Vezmu si žolíka,“ řekne, a zmizí na pivo
Když je člověk nemocný je tedy v pořádku, že tělo potřebuje změnu režimu. Jak to je ve chvíli, kdy tu změnu režimu potřebuji úplně z jiného důvodu? Manžel říká, že si vybere žolíka. Zpravidla ho využívá, když jde s přáteli po hokeji na pivo. Jak se tělo s takovým nečekaným zásahem vypořádá? „Jednorázově to nevadí, dokonce to občas klientům i doporučuji. Vyhýbat se společenským událostem je špatně,“ uklidňuje mě Martina. „Problém je, když z jednoho dne uděláte víkend,“ dodává.
Bez přílohy mi to děti nesní
Jak tedy skloubit domácnost s novým režimem? Při představě, že v neděli v poledne na stůl postavím dušené kuřecí s hromadou zeleniny, mě lehce jímá hrůza. Manžel by byl nadšený, ale moje šestiletá dcera by se na to podívala a s ledovým klidem by se zeptala: „a kde jsou brambory?“.
„Nedělejte si to komplikovanější než to je. Jídelníčky mohou být pestré, hodně bílkovin a zeleniny. Vždycky to jde nějakým způsobem skloubit i s přílohami. Když se klient vrací domů s nadšením, rodina ho zpravidla podpoří,“ říká Martina.
„Spousta lidí s tím bojuje, ale většinou zbytečně. Klientka třeba rovnou řekne: to já nemůžu, to by mi manžel nejedl, ale ani to nezkusí. Pak vaří zbytečně dvě jídla a to už není udržitelné,“ říká Martina. Mě by ani nenapadlo vařit dvě jídla denně. Zvládám vařit třikrát týdně.
Nechat si 20% na pizzu
Na to má Martina také řešení. „Já razím režim 80:20. To je teď velký trend a lidi na to slyší. Osmdesát procent zdravého promyšleného pestrého jídelníčku a dvacet procent na pizzu, pivo s kamarády apod. “ Všechno zdá se být hlavně o psychice. Kde jsou výčitky, tam tělo dostane signál a nefunguje tak, jak má.
To slyším ráda. Hned se ptám na nějaké jednoduché recepty, co by mohly chutnat celé rodině. Netrvá dlouho a Martina přichází s jedním nápadem za druhým. Co třeba pečená kuřecí prsa na kysaném zelí? Dětem nebudu říkat, že bude k obědu zelí. Raději to rovnou naservíruji a uvidíme.
Zpět do naší jídelny
Po čase naše večeře nabraly jiný směr. Manžel většinou stále „končí okno“ dřív, než děti usednou ke stolu, ale už to není nic nezvyklého. Sedí s námi, pije vodu, někdy čaj, a poslouchá, co se dělo ve škole, v práci. Je to běžnou součástí společného večera – stejně jako to, že někdo jí a někdo ne.
Manželovi IF funguje. Má víc energie, cítí se víc fit. A já jsem se naučila, že jeho režim nemusí být i mým režimem. Že můžeme žít spolu, jíst spolu – a přesto každý trochu jinak.
Zdraví není jen o tom, co jíme a kdy, ale i o tom, zda nám to dělá dobře a jestli se u toho dokážeme potkat navzájem s lidmi, se kterými žijeme. U jednoho stolu - a to i ve chvíli, kdy na něm někdo zrovna nemá talíř.
Zdroje:
[1] https://www.fsps.muni.cz/aktuality/prerusovany-pust-vystrelek-moderni-doby-nebo-navrat-ke-korenum
[2] https://denikn.cz/664104/zazrak-na-hubnuti-prerusovany-pust-neni-zadna-magie-ale-funguje-rika-lekar/?utm_source=chatgpt.com
