Článek
České politické myšlení část II. „Česká mentalita mezi pravdou a lží“
Andreje Babiše mi není líto. Když je politikům dovoleno lhát a klamat své voliče nesplnitelnými sliby, proč nenapsat další pohled na české politické myšlení.
A. Babiš vstoupil do arény politiky, kde je vidět úplně vše a ke cti mu to není. Otázka je, jestli takový člověk má být volen a ze svých voličů udělá spolupachatele rozkladu státu a udělat z České republiky zase vazalský stát Ruska. Protektorátem jsme už byli v letech 1939-1945 a potom ještě 1968-1989, jen jsme tomu museli jemně říkat NORMALIZACE. Jestli se na to Babiš už nechce vykašlat? Nechce. Myslím, že Karel Havlíček by byl možná snesitelnější premiér, ale nechme osud země i v rukou lidí, kteří nerozumí psanému textu, nedokáží rozeznat pravdu od lží, neovládají vlastní jazyk, věří blábolům a frázím typu ,,Bude líp". Při těchto slovech se mi zobrazuje v mysli karikaturní osel, před nímž držíte mrkev, aby se rozjel a pak mu můžete naložit i ještě těžší náklad, protože dobře táhne jen kvůli viděné mrkvi.
Není to šikana a projev závisti, ale nabízí se otázka, jestli byste i v normálním životě svěřili své peníze někomu, kdo je známý tím, jak často mění názory nebo se chlubí tím, jak si ze společného partnerského účtu tzv. ,,odkloní" společné peníze na svůj účet. Dokázali byste v klidu bydlet vedle někoho, kdo nechává v noci záměrně otevřené vchodové dveře, aby zloděj nebo násilník mohl pohodlně vstoupit? Babišovy řeči o ukončení zbrojní iniciativy, názorové turbulence a série argumentačních faulů, jsou tím červeným praporkem.
Dovolím si tu odcitovat jeden facebookový status. Omlouvám se autorovi, jehož jméno jsem nedohledal.
Cituji:
Český volič se chystá přepsat poučky politologie:
Hodlá zvolit agromiliardáře, který mu zdražil potraviny a neskutečně se na tom napakoval, a který kandiduje s heslem, že jsou drahé potraviny a on zařídí, aby byly levné.
Babišovy firmy inkasují téměř pět miliónů našich peněz ve formě dotací DENNĚ a nikomu z jeho voličů to nevadí. Kdyby dostávala nějaká firma třeba Petra Fialy od státu jen tisícovku denně, mluvili by Babišovi voliči o mafii, podvodu a defenestraci.
Babiš navíc kandiduje s tím, že jeho vzory v tom, jak zemi řídit, jsou Orban a Fico, přičemž oba zničili ekonomiku svých zemí a zaparkovali je mezi absolutně nejchudší země EU.
To je ta pověstná volba selským rozumem! To je jako si stěžovat na to, že se svítí v ledničce.
Jen odhaduji, jaké motivace v průzkumech veřejného mínění ženou hnutí ANO vzhůru. Není to vize. Tu ANO ani nenabízí, ale dá se odvodit. Je to program, který ani pořádně nezveřejnil. Je to nějaký stádní instinkt? Touha po silném vůdci? Touha po někom, kdo se tváří, že vás ochrání před světem, jehož se bojíme, protože mu z pohodlnosti nerozumíme?
Ani smečka vlků nebo lvů by nepřipustila něco, o čem uvažují voliči A. Babiše.
Otázky jedenáctiletým dětem neuměl odpovědět. Nelze se vymluvit, že to byl jen pokus o získání sympatií. Jeho neznalost z něj prýští při každém rozhovoru a prohlášení, která si vzájemně odporují. Někteří ve své bezelstnosti a s odkazem na selský rozum mají pravěké touhy po ochraně pod křídly mocného, i kdyby to bylo křídlo supa. Kdyby výroky členů hnutí ANO a jejich hlasování nebyly tak silně proruské, určitě bych tento text nepsal.
Obrovskou roli v tom hraje jeden z nejsilnějších motivátorů mas, představa křivdy, nárokovosti, který populistická rétorika prakticky celé opozice velmi snaživě přiživují. Ve společnosti a na každém kroku či mediálním vystoupení usilovně posilují pocit, že „nám“ někdo něco bere.
Češi obecně nemají rádi, že se „někomu ubližuje“ a tím někým je náš velký bača „slovenský spasitel“. V očích mnoha jeho příznivců je Babiš opravdu obětí. Obětí médií, politiky, Evropské unie, novinářů, pravdy, faktů.
Myšlenka řídit stát jako firmu. I tuhle myšlenku ukradl, jenže si nepřečetl celý text. Rád o tom napíši příště. Marketingově to znělo skvěle, ale je to doslovný úpis diktátorovi, úpis vlastnímu peklu v elektrickém ohradníku, které by si volič svobodně zvolil, aby se z něj stal potom ovčan, který jen bečí strachy.
To, že vlastní média, není „omyl“. Je to strategie alá Rusko nebo Čína. Mít moc nad realitou. Být tím vykladačem své pravdy. Překroutit ji, když se mu pravda nehodí. Umlčet ji, když hrozí nebezpečím. Je to podle něj kampaň, účelovka, je to zpolitizované. Svými výmluvami chce vytvořit iluzi normálnosti, zatímco dochází k systematickému podkopávání demokratických institucí a práva. Chcete se zbavit práva? OK, já mám zájem o vaše majetky a svobody. V podstatě vám říká, když nechcete právo, dám vám nekonečné slevy, ale draze za ně zaplatíte. Cenu si určím sám. To je parafráze z literárního díla Faust. Víte kdo to byl?
Babiš se schází se s lidmi jako Orbán, Zahradníková, Okamura, Rajchl, Konečná, s pozůstatky KSČM. Ne náhodou. Ale z přesvědčení. To je ta jeho „rodina hodnot“ mýtická Evropa, ale plná bolševických zájmů, kteří prahnou po návratu zpět na scénu, na půdo Parlamentu. To to celé jeho mlčení k Rusku, pohrdání pluralitou, slabost pro sílu, jenže mu často povolí zábrany a vyšle srozumitelné informace o jeho záměrech. Pro jistotu avizuje, že se někdo pokusí ovlivnit volby… On v podstatě dělá totéž. Ovlivňuje veřejné mínění půroruskou propagandou. Chce prodat letadla, která nás mají bránit, ohrozit bezpečnost státu omeztením výdajů na zbrojení, zrušit zákon o spolupráci s cizí mocností, zrušit důchodovou reformu, kterou on sám sliboval, ale pořád nic místo toho… V Kremlu si vysloužil potlesk.
Ovšem, je to naše vláda, která selhala. Ona totiž nejede podle kremelských představ. Opozice to už má na plný úvazek. Co na to volič? Volič se nechá přesvědčit, že žije v chudobě. Pokud celý život pracoval tzv na černo, má pouze takový důchod, který mu mohli úřady započítat. To je spravedlnost.
Český volič a české myšlení
České politické myšlení se od dob Rakouska-Uherska často pohybovalo mezi pragmatismem a pasivitou, mezi ironií a fatalismem. Kde jinde by byl premiérem člověk, který řekne „sorry jako“ a dostane potlesk? Nebo vás vyzve k porovnávání pindíků?
Volič u nás často nevolí program, ale pocit. Nepravdu odhalí, až když se ho to přímo dotkne.V Česku někteří myslí břichem, ne hlavou. Ona nejen láska, a s Babišovou koblihou, i politika prochází žaludkem. Na konci trávicího traktu před poslední zatáčkou už víte dopředu jakou to bude mít podobu. Láska i politika prosviští také kapsou. Za mne třeba láska prochází ještě třemi jinými orgány, rozumem, srdcem a tam dole u sedadla.
Chování části české veřejnosti působí jako jako voříšci na vesnickém dvoře, štěkáme na všechny, kdo projdou kolem nebo kdo se lekne a začne štěkat. Ale ocásek se nadšeně vrtí, když pán přijde s klobásou.
Národní charakter, jak tvrdí vysoká škola života, nám velí nevěřit elitám, ale věřit sígrům, kteří se tváří, že jsou „jako my“. Vzpomeňte si na Miloše Zemana, jak odporným způsobem zneužil důvěru seniorů, jak je nechal v letech 2011 – 2012 pozurážet a ponížit, aby se jich pak zastával. A Andrej Babiš si právě v tomto ohledu svou pózu vypracoval k dokonalosti. Dokáže být miliardářem a zároveň se stylizovat do role ublíženého obyčejného člověka, který „jen maká“. Ve skutečnosti maká především na tom, aby byla pravda rozmazaná, odpovědnost neviditelná a viníci zaměnitelní. Hlavně aby nebylo vidět, že celou dobu nežije z podnikání, ale jen z evropských dotací.
Zamlžení, rozmělnění, destrukce demokracie
Množství pidistran, národoveckých spolků a vlasteneckých iniciativ není náhodné. Vznikaly v letech 2012 – 2018. I to je taktika . Rozmělnit hlas rozumu v kakofonii křiku. Vytvořit dojem, že je tu hnutí, že lid mluví. Ale ten lid byl zmanipulován, podeveden systematickou lží. Není to žádná novinka. Doporučuji ke čtení knihu Umění války. 2400 let stará učebnice propagandy. Plus to, co na naše rodiče zkoušeli a úspěšně aplikovali komunisté. Proto také zakazovali dvě knihy. Papežskou encykliku Lva XIII z roku 1891 a Hitlerův MAIN KAMPF.
Produkt z let 2010–2016: fragmentace demokratické scény, národní hysterie, relativizace pravdy, nihilismus v politice. Výsledkem je, že slova jako „vlast“ nebo „národ“ ztrácí smysl. Pravda je pro některé absolventy vysoké školy života otázkou názoru. A hloupost je hlasem lidu.
Hergot, jaká je tady spálená země, jaké chudoba? V rámci zemí EU máme nejmenší ohrožení chudobou. Jednu z nejnižších nezaměstnaností, nízkou inflaci. O jaké totalitě tu Babiš mluví? Totalitě těch, kteří ho intelektuálně převalcují. Jak bylo v prezidentské kampani vidět, může jim být i jedenáct let.
Závěrem:
Jestli kdy byla česká země v ohrožení – je to právě teď.
Ne kvůli válce. Ne kvůli migrantům. Ale kvůli erodující schopnosti rozeznat pravdu od manipulace. Kvůli rezignaci na odpovědnost. A kvůli voříškům, kteří místo štěkání začali sloužit.
