Dvojí metr české politiky. Jak se z opozice stane vláda a z vlády opozice, ale paměť zůstává krátká

Rozdíl mezi opozicí a vládou se nepozná jen podle toho, kdo sedí v premiérském křesle. Pozná se podle toho, jak mluví, jak zachází s fakty, jak pracuje s emocemi a zda si dokáže přiznat odpovědnost. A právě tady se ukazují zásadní rozdíly mezi obdobím vlády Petr Fiala a dnešní vládou Andreje Babiše.

Vláda Petra Fialy nastupovala do situace, kterou si dnes už málokdo připomíná v plné šíři. Pandemie doznívala, inflace rostla, ceny energií letěly vzhůru a do roka vypukla válka na Ukrajině.

Ať už měl kdokoli výhrady k jednotlivým krokům, jedno se upřít nedá: Česká republika patřila mezi první státy, které Ukrajině pomohly vojensky. To nebyla póza. To byl jasný postoj. V době, kdy část Evropy váhala, Praha jednala. Řekl bych, že to bylo splacení historického traumatu ze září a  října roku 1938.

Založení muniční iniciativy, aktivní diplomacie, předsednictví v Evropské unii, to vše zviditelnilo Českou republiku způsobem, jaký jsme dlouho nezažili. Ministr zahraničí Jan Lipavský nebyl hvězdou bulváru, ale pracoval profesionálně a systematicky. A svět to viděl.

A doma? Inflaci se postupně podařilo zkrotit, ekonomika se nadechla, důchody rostly. Energie nakonce klesly na rozumou míru. Nebyla to idyla, ale nebyla to ani apokalypsa, jak se o ní snažili přesvědčit lidé kolem Babiše a Okamury nebo Rajchla.

Jenže tehdejší opozice (rozumí se lidé kolem A. Babiše) vyprávěla jiný příběh. Vyprávěla o „spálené zemi“. O katastrofě. O konci suverenity. O vládě, která prý zničí stát. Ti samí se dnes rádi chlubí něčím, co jejich zásluha rozhodně není. Nabízí se otázka, zda považovat za legitimní vládu, která obelhala své voliče a k vítězství ve volbách se prolhala. Holt účel světí prostředky, že? Když toto prošlo u voličů, mohou čekat i další překvapení. Test jim vyšel.

Jedním z nejčastějších kladiv bylo téma daní. „Nebudeme zvyšovat daně,“ zněl volební slib. Ano, realita přinesla zvýšení některých daní. Toto se mělo vykomunikovat s veřejností daleko důkladněji.

Jenže kdo otevřel rozpočtovou knihu, viděl strukturální deficit, který nevznikl ze dne na den. Stačilo si připomenout éru ministryně financí Aleny Schillerové a rozpočtové sekery, které zůstaly po jejím působení. Co to je za ministryni financí, když za focení dokáže zaplatit 2 mil. CZK?!

Byla to chyba komunikace? Ano. Vláda měla jasněji vysvětlit, proč k úpravám dochází. Ale tvrdit, že šlo o bezdůvodné zvyšování daní z rozmaru, je stále intelektuálně a fakticky nefér.

Kauza Dozimetr byla vážná. Korupce je vždy vážná záležitost. Ale byla to snad systémová korupce celé vlády? Nebo selhání konkrétních osob?

Opozice si samozřejmě zvolila druhou možnost jako jedinou interpretaci a ještě si ji značně přikrášlila. Sociální sítě explodovaly emocemi. Stačil jeden naštvaný štěkot a celá vesnice se rozeštěkala na sociálních sítích. Místo rozlišování přišlo zobecňování.

Upřímně, lidi, nenechávejte se strhnout někým, kdo vás potom okrádá o víc, než si myslíte.

A přitom je fér dodat, že ani Andrej Babiš a jeho politické okolí nejsou zrovna symbolem neposkvrněné čistoty. Kdypak asi vrátí zpět 7 miliard CZK neoprávněně odčerpaných z fondů EU?

Další kapitola: kampeličky.

Finanční družstva existují od devadesátých let. Jsou rizikovější než banky, ale nejsou ilegální. Pokud si tam někdo ukládal peníze, činil tak v rámci zákona.

Vytvořit z této skutečnosti morální skandál bylo přinejmenším přehnané. Bylo to spíše další políčko do mozaiky „vláda je špatná“, než seriózní debata o finanční gramotnosti a riziku. Každý, kdo na kampeličku nadával, se jen přiznal, abych to řekl diplomaticky, k fatální neznalosti.

Epizoda s bitcoinem a schůzkami vyvolala mnoho otázek. Byla to chyba? Nedostatek úsudku? Politická naivita?

Machiavelli by možná poznamenal, že v politice se používá vše, co poškodí protivníka. A v českém prostředí to platí dvojnásob. Fakta často ustupují dojmu. Napadá mne, co vlastně bylo předmětem schůzky ministra Blažka a Zemanova poradce Nejedlého? To zkusíme vyvěštit třeba z kávové sedliny, že?

Když se opozice stane vládou, měla by převzít odpovědnost. Místo toho sledujeme zvláštní paradox.

Za vlády Petra Fialy dnešní vládní představitelé mluvili o fiskální odpovědnosti, o suverenitě, o obraně národních zájmů. Kritizovali každou korunu výdajů. Obstruovali zákony tak dlouho, že to stálo stamiliony.

Dnes přijali pravidla, aby jim to současná opozice nemohla oplatit. Už teď se rýsuje nebývalé zadlužení, které tato současná vláda v podstatě pro… projí. Rozhází, primárně do Agrofertu, na důchody a pokud jde o obranu? Nás se válka netýká? Jsme v předválečném stavu a závazky vůči spojencům z nás dělají černé pasažéry. Před ruskými raketami nás bude chránit ruka boží nebo odkaz praotce Čecha? Celá Evropa se na konflikt s Ruskem připravuje, ale Babiš má za suverenitu existenci Agrofertu, ne bezpečnost státu, ne zdraví občanů a jejich majetek si navíc hodlá přivlastnit

Debata o zrušení koncesionářských poplatků není jen účetní otázkou. Týká se existence a nezávislosti Česká televize a veřejnoprávních médií obecně.

Kdo chce média financovaná přímo vládou, musí počítat s otázkou: kdo pak bude kontrolovat vládu?

Ti, kteří ještě nedávno varovali před údajnou totalitou, dnes koketují s kroky, které oslabují institucionální pojistky demokracie a totalitu nenápadně přibližují.

Zrušení nebo marginalizace expertních orgánů typu NERV působí jako rezignace na odborné zázemí.

Půjčené peníze se utrácejí snadno. Nejhůře se ale splácejí. Pokud stát rozhazuje prostředky bez dlouhodobé strategie, zaplatí to mladší generace. Ta mladá generace, která na vlastní oči vidí, jak jim gerontokracie pálí a boří svět doslova před očima. Je snadné rozdávat. Těžší je vysvětlit, kdo to jednou zaplatí.

Suverenita není slogan. Je to schopnost zajistit bezpečnost občanů, chránit jejich majetek, zdraví a budoucnost. To jen pro informaci pro veřejnost. Koruna, jako národní měna, vám suverenitu negarantuje ani nemanifestuje.

V době, kdy válka na Ukrajině pokračuje a agresor otevřeně označuje země střední Evropy za nepřátelské, za cíl svých útoků, je snižování obranných ambicí závažným hazardem. Jakou legitimitu má potom vláda, která se k vítězství do voleb prolže, a navíc ignoruje bezpečnostní hrozby, doslova otevírá dveře nepříteli, toleruje ruskou propagandu a do svých úřadů jmenuje bývalého kolotočáře nebo člověka, který přes deset let sice podniká, ale neplatí daně.

Nelze mluvit o národní hrdosti a zároveň oslabovat její praktické pilíře.

Veřejné vystupování některých členů vlády působí spíše jako předvolební mítink než jako výkon státní správy. Silná slova, slabší argumenty.

Sebevědomí není totéž co kompetence. A politická zralost není totéž co hlasitost a užvaněnost v televizní politické diskusi.

Česká politická kultura trpí krátkou pamětí. To, co bylo včera nepřijatelné, je dnes obhajitelné?! To, co bylo kritizováno jako rozpočtová katastrofa, se dnes stává politickým nástrojem.

Rozdíl mezi opozicí tehdy a dnes není jen v obsahu, ale ve stylu. Opozice za premiérování Petra Fialy pracovala primárně s emocemi, strachem a obrazem katastrofy. Současná opozice, v níž je pro změnu sám Petr Fiala se snaží, alespoň zatím, argumentovat spíše obranou institucí a mezinárodního ukotvení země.

Ale ani ona není bez viny. Politika je tvrdá hra a málokdo zůstává čistý.

Nejde o to, kdo je sympatický. Jde o to, kdo nese odpovědnost.

Rozdíl mezi vládou Petra Fialy a vládou Andreje Babiše nespočívá jen v konkrétních krocích. Spočívá ve vztahu k realitě, k faktům, k politické morálce, k respektování práva a k institucionálním pravidlům.

Opozice, ať už je jakákoli, má právo kritizovat. Nemá však právo rozleptávat důvěru v samotné základy státu jen proto, aby získala politické body.

A vláda má právo rozhodovat. Nemá však právo zapomínat, co sama včera hlásala. Má zastupovat zájmy české veřejnosti a zajišťovat bezpečnost, infrastrukturu, svobodu slova a mimo další kvalitní vzdělánost.

Možná by české politice prospělo jediné: kdyby si její aktéři jednou zkusili číst vlastní projevy z minulosti.

Paměť je totiž nejlepší test konzistence. A konzistence je základ politické důvěry.

ZDROJE:

SEZNAM LITERATURY

DĘBIEC, Kamil. Parliamentary elections in the Czech Republic: Babiš’s triumph [online]. Warsaw: Ośrodek Studiów Wschodnich (OSW), 6. října 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2025-10-06/parliamentary-elections-czech-republic-babiss-triumph

OGRODNIK, Łukasz. Czechia after Parliamentary Elections: ANO on Its Way to Forming a Government [online]. Warsaw: Polish Institute of International Affairs (PISM), 10. října 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://pism.pl/publications/czechia-after-parliamentary-elections-ano-on-its-way-to-forming-a-government

ASSOCIATED PRESS. Czech president swears in new coalition government of populist billionaire Andrej Babiš [online]. AP News, 15. prosince 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://apnews.com/article/109771312dec01f2e6860eaeba7da9c3

PALATA, Luboš. Czechia: Opposition leader eyes state funding for public media [online]. Deutsche Welle, 14. února 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://www.dw.com/

REUTERS. Czech cabinet resigns as election winner Babiš closer to new government [online]. Reuters, 6. listopadu 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/czech-cabinet-resigns-election-winner-babis-moves-closer-new-government-2025-11-06

ROZÁNEK. Czech parties clash over media funding and independence [online]. English Rozánek, 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://english.rozanek.cz/

ŠIMÁČEK, Jan. Opozice bouřila kvůli bitcoinům: „Svinstvo“, odkloněné miliardy a pletky s podsvětím! [online]. Blesk.cz, 6. června 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://www.blesk.cz/

THE EUROPEAN CONSERVATIVE. Czech Opposition Calls for PM Fiala’s Resignation [online]. The European Conservative, červen 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://europeanconservative.com/

FIALA, Petr. Projev předsedy vlády v Poslanecké sněmovně na mimořádné schůzi k případu bitcoinů darovaných Ministerstvu spravedlnosti [online]. Praha: Úřad vlády České republiky, 5. června 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/

FIALA, Petr. Vyjádření premiéra ohledně dalšího postupu po odstoupení ministra spravedlnosti Pavla Blažka z funkce [online]. Praha: Úřad vlády České republiky, 3. června 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/

GLOBALSECURITY.ORG. Czech Republic – Politics [online]. GlobalSecurity.org, 2025 [cit. 15. února 2026]. Dostupné z: https://www.globalsecurity.org/

Pokud budete chtít, mohu nyní: