Článek
Jak nás česká média „učí“ myslet. Chomského desatero po česku
Noam Chomsky, americký lingvista a kritik mainstreamu, nastínil deset nejefektivnějších strategií médií k manipulaci veřejného mínění. V České republice jsme si v posledních čtyřech letech mohli ověřit, jak je umí využívat nejen politici, ale i novináři bez ohledu na to, zda mají koaliční legitimitu nebo působí v opozici.
1. Odvádění pozornosti
Když se místo složitých témat diskutuje o luxusních hodinkách Petra Pavla
Chomsky říká: „Odvádět pozornost od závažných… zaplavovat veřejnost nepodstatnými informacemi.“ A přesně to se stalo v Česku. V lednu 2023 médiální titulky hořely zprávou „Pavel nosí luxusní hodinky za 900 000 Kč“ a reakce byla: „Cože?!“ A automobil? Nikdo už neřeší chystaný rekordní schodek rozpočtu, změnu Doktríny boje, ani astronomický dluh po Babišově vládě colectio.com.
Podobně v roce 2024 dominovaly internetem články jako „influencerka šikanována za očkování“, zatímco BIS tajně varovala před proruskými dezinformačními kampaněmi v Česku.
Ironické ponaučení: Čím užší?! Ukaž hodinky nebo celebritu a ovčané přestanou řešit systém.
2. Vytvořte problém, pak předložte „řešení“
„Fialova drahota“ zvláště když klesající inflaci předkládá opozice jako vládní selhání
Strategie P‑R‑Ř – problém vznikne úmyslně nebo uměle, předloží se řešení, které se hodí tvůrcům nového problému. Komu to připomíná jarní téma roku 2023? SPD a ANO opakovali: „Fialova drahota!“ jako by inflace kolabovala pod vládou Petra Fialy, i když ve skutečnosti začala ještě zásluhou Babiše Neovlivní Deník N.
Současně vypukly debaty o „zeleném šílenství“, zatímco Česko zanedbávalo investice do průmyslu desetiletí. „Hned pak“ přicházela nabídka konkrétních řešení typu vše vrátit do energetiky uhlí zaplaťte si za emisní povolenku a my vám to zachráníme.
Ironická ponaučení: Když nemáš problém, udělej si ho. A nabídni remízu, která ti bude sloužit navždy.
3. Postupná strategie
Krájení salámu, veřejnosti to dávkujeme po částech
Chomsky varoval: zavádějte drastické změny postupně, aby lidem nevadily. A v Česku to umí. Zejména v tom vynikají média Andreje Babiše. Vláda zdůvodňuje, že „to je nutné“, pak „jen trošku změníme“, „uff, skoro bez bolesti“ – až má člověk pocit, že nové vrstvy zákonů nám přišly z pohádky o strašidlech.
Příklady: omezování neziskovek v roce 2020‑2021 bez velkého rámusu; přesuny střetu zájmů v ČT nebo ČRo; cestu k regresím práv občanů v jménu „zefektivnění státní správy“. Redaktory to provází motiv jeden dva články, aby to „pořád vypadalo demokraticky“.
Ironické ponaučení: Jak zabít citlivost? Houfně přidávej kapku po kapce na tvou „novou realitu“. Třeba proruské weby na tom mají založenou strategii, aby více pitomostí a lží vypadalo co nejreálněji.
4. Strategie podrobení se
„Bude to bolet, ale to je účel“
Chomsky: Ale poskytněte to jako nezbytnou pohromu. Čeští politici jsou mistři upravovat tento narativ. „Dočasné utahování opasků“ od premiéra Klause, Zemana, Paroubka, Nečase až po Fialovu vládu, reprízy ve stylu: „musíme omezit platy, daně, práva, prostě všechno, protože opravdu… to jinak nejde“.
V lednu 2025 poslanec Andrej Babiš prohlásil v Sněmovně: „Toto je nová totalita!“ když mu nebyla povolena řeč během obstrukcí. Použil dramatický emotivní obrat, aby jeho stížnost zněla jako bitva za svobodu, nikoliv součást lobbistického zápasu za jeho firmy. PSP+1Parlamentní listy+1.
A. Babiš si rád plete pojmy a nedělá si hlavu s jejich významem. Smutnější je, kolik lidí mu na to skočí a netuší, že jsou na tom vlastně stejně špatně, jako hlasatel nesmyslů, který neumí odpovědět ani dětem ve škole na školácké otázky. To chce řídit stát, když neřídí ani sám sebe?
Ironické ponaučení: Bolest je ctnost. Když to řekne vláda, znamená to, že jsi privilegovaný.
5. Infantilní přístup
„Mluvme na ně jako na školáky“
Kde se to v Česku děje? Třeba téma EURO.
Např. SPD se v roce 2021 vyjadřovala k euru: „Občané nechápou, jen nám věřte.“ V rozhovoru pro Echo24 z října 2021 Tomio Okamura prohlásil, že pokud půjdou do vlády, zařídí referendum o EU i NATO – a zní jako ochránce lidu, ne politik s agendou echo24.cz. V Kremlu za to má velký potkles.
Ironické ponaučení: Když se chováš jako matka, tvé infantilizované publikum tě bere ohleduplně a snadněji s tebou souhlasí.
6. Emoce místo racionálních argumentů
„Zakážou vám kamna, očipují děti!“
Klasika: mluv násilně, hrozba za hrozbou. V roce 2024 se objevily články typu „Evropa chce zakázat krby a kamna!“ známá profláknutá konspirace obohacená o dojem, že tajné skupinky a euroúředníci chtějí zrušit naši identitu tabor.kscm.cz.
Stejně silně Západní navazující narativy: „Ukrajinci jsou nacisti“ Tomio Okamura opakovaně v Parlamentu redukoval komplexní konflikt na rasové a nacionální předsudky a emocionální řeči.
Ironické ponaučení: Myšlení je přece těžké, hodinová dávka strachu odvede člověka od toho, aby vůbec nad něčím přemýšlel.
7. Udržovat veřejnost v nevědomosti
„Méně gramotnosti = více kontroly“
Chomsky mluví o vědomé strategii: vzdělat mocné, zbavit slabého vůle. To v Česku rezonuje: myšlenkové školy bývají „elitářské“, jednodušší obsah vítězí.
Tady bych brzdil Chomského teorii, ale přiklonil se k parafrázi citátu, kde ti, kteří už něco umí a znají musí mlčet, aby se neurazili ti, kteří tomu ve škole moc nedali.
Rezignace na kritické myšlení přišla např. s pokusy o zajištění mediální gramotnosti v roce 2022‑2023 – opozice je ztělesnila jako „PROPAGANDU, která politizuje školství“.
Ironické ponaučení: Ponechte davy v polovině znalostí, nebude je už o nic zajímat.
8. Podporujte průměrnost
„Nebýt elita – být „normální“ znamená být negramotný“
Chomsky doporučuje pochlubit průměrnost. U nás zaznívají výroky „Profesor je odtržený elitář“, „vysokoškolák nemá životní zkušenost“ referendum SPD o euro, přívětivý k pasivitě.
Debaty se účastní „populární lháři“, nikoli nositelé vědy. Sociální sítě oslavují „obyčejné lidi“, kteří nechtějí nic řešit.
Někdy to tu opravdu vypadá jako třídní boj. Boj těch, kteří mají za sebou tříd málo, proti těm, kteří jich prošli a absolvovali více.
Ironické ponaučení: Dáváte lidem pocit vítězství, že jsou sice nevzdělaní, ale aspoň jsou součástí „české duše“. Je to pořád součást demokracie.
9. Posílení pocitu viny
„Kdybys jen šetřil, nebolelo by to“
Podobné to bylo v březnu 2023: média opakovaně tiskla titulky „Kdyby lidé nebyli tak lakomí, nemusela vláda škrtat.“
Média to řeší tak, že pokud pozvete do tlevize odborníka na daný problém, musí, zřejmě je to pravidlo, proti němu sedět diletant nebo nedouk. Máte-li nějaká fakta, podložená čísly a statiskikami, stačí na druhou stranu stolu posadit někoho, kdo má názor.
Ironické ponaučení: Obviň oběť – pak je méně schopná protestovat.
10. Znáte veřejnost lépe než oni sami
„Máme data, víme, co chcete, a použijeme to“
Sbírat cookie, lajky, data z diskuzních skupin – to umí i české politické strany. ANO uvedlo v roce 2022 prý „milion datových sad“ pro cíl reklamy. SPD staví na personalizované komunikaci „vy víte, co chci, já vím, co vy chcete“.
To je to známé, jak Babišovi píšou babičky, jak je celé Česko proti euru, jak zbrojit je úplně zbytečné - Babiš vám jen ukáže jeden za tří grafů a okomnetuje ho jako bud svoje totální vítězství nebo protivníkovu prohru. Ty Babišovy grafy nemají ani uvedený zdroj odkud jsou, ale on ví, že s nimi lze veřejnost nekonečně oblbovat, jako by měl v ruce důkaz.
Stačí upravit strategii: někdo se bojí žen, někdo Ukrajinců, někdo imigrantů, někdo bacilů, někdo zelené transformace, každý dostává své klíčové emoce. Kéž by také dostal prostor rozum?
Ironické ponaučení: Když tě známe víc než ty sám, víš, že tě ovládáme. Tak snad to vysvětluje náklonnost babišových voličů. Může jim naslibovat modré z nebe slovy bude líp a přesto se jejich situace za jeho vlády fakticky nezměnila. Pokrok je, že jsou už věřící.
Co s tím provedeme?
Toto desatero nevypráví jen o tom, jak média klamou, je to výzva k obraně. Český mediální prostor za poslední čtyři roky znovu ukázal, že jeho prostřednictvím změní realitu. Ale skutečná naděje spočívá v tom, že to můžeme měnit vzděláním, kritickým myšlením, spolukrací, komunikací, i když to jednoduché není.
Závěrečné poselství: Nastal čas přepnout na „offline“ rozum, vypnout automatické emoce, vypnout mentálního autopilota a ptát se: „Kdo mi to teď sakra říká, a proč?“ Nikdo jiný za nás totiž myslet nebude.
