Článek
Mladá generace jako nesvobodní rukojmí
Mladá generace (všichni 18+ dle aktivního volebního práva ) dnes stojí před volbou, kterou by nemusela rozhodovat; buď se dál ,,poslušně" podřizuje systému, jenž staví minulost nad budoucnost, nebo se odváží položit otázky, které už dlouho zůstaly nevyřčeny. Uznáváme, že starší generace patří k těm, kteří svou prací a oběťmi vybudovali základy naší společnosti, touto zásluhou jim patří respekt a vděk.
Avšak dnes, kdy mladí platí vysoké daně, zatímco se ekonomická realita a nedostatek příležitostí záadně mění, není možné ignorovat, že tento systém už dávno neodpovídá potřebám doby.
Bylo by možné najít společnou cestu, která by zachovala to dobré z tradice, ale zároveň pokládá otázky:
Kdo už teď platí a bude jednou platit za chyby minulosti?
A jak můžeme vytvořit budoucnost, kde každý, bez ohledu na věk, bude mít možnost se realizovat?
Je čas otevřít debatu o odpovědnosti, solidaritě a nutnosti reforem, s úctou ke starším, ale zároveň s odvahou a jasným hlasem mladých. Protože je to právě mladá generace, která ze svých daní platí všechny ty důchody, nemocenské, invalidní důchody, infrastrukturu, platy politiků, bezpečnost, a to především na svůj úkor. Samozřejmě to nejsou jen mladí, kteří platí daně, ale i starší generace v produktivním věku a podnikatelé a další subjekty.
Proč financujeme důchodový systém, který upřednostňuje politický klid nad ekonomickou realitou? Proč má dvacátník, třicátník, který si nemůže dovolit vlastní bydlení, platit na „zásluhy“ člověka, který mu zablokoval budoucnost? Někomu, kdo mu obrazně pálí a boří svět před očima? Třeba tím, že bude volit populisty a proruské politiky.
Ano, je čas říci nahlas: odpovědnost za tento stav nenese jen minulost, ale i ti, kteří měli možnost situaci změnit, ale neudělali nic.
První vinu lze vysledovat do 50. let 20. století, kdy komunistický režim zavedl centralizovaný a represivní důchodový systém. Vykradl a zrušil mezigenerační úspory, znárodnil individuální odpovědnost a vytvořil model, v němž občan platí, ale stát rozhoduje, co a komu vrátí. Tento princip ekonomického vydírání přežil i rok 1989. Dnes se k němu vracejí i ti, kdo se znovu snaží převzít moc pod značkou „STAČILO“ a já jsem si jistý, že to chtějí zopakovat.
Dále tu máme ty, kteří téma důchodů zneužívají už léta jako nástroj volební manipulace. Opozice, která místo řešení přinesla jen obstrukce, stovky zbytečných hodin v parlamentu a nulovou reformu. Výsledek? Osm let výmluv, a k tomu účet: 440 milionů z kapes daňových poplatníků, tedy i z kapes mladé generace. Jsem rád, že současná vláda měla odvahu nastavit aspoň pilotní reformu, abychom zjistitli, co funguje, co ne. Opozice? Jen obstrukce a kecy, zdržování a vyhazování peněz plátců daně.
Mluvím o těch, kdo v roce 2011–2013 vytvořili nepovedený druhý pilíř, který se zhroutil dřív, než mohl fungovat. O těch, kdo v letech hojnosti místo investic do budoucnosti rozdávali předvolební dárky: nedomyšlené valorizace, neudržitelná navyšování výdajů bez odpovědi na otázku „kdo to zaplatí?“. Důchodovou reformu sliboval i Babiš, ale asi vinou ztráty jeho testosteronu si počkáme co vymyslí – ale prý až po volbách. Také se chcete nechat překvapit? Já tedy od něj už ne.
A když nyní současná vláda, ať už ji milujete, nebo nenávidíte, ONA jako první po dekádách aspoň začala dělat nepříjemná, ale nutná rozhodnutí.
Opozice dál zůstává tam, kde vždy byla, v bezpečné pasivitě. Bez vlastního návrhu. Bez odvahy. Bez odpovědnosti. S řadou podivných námitek, řečech o okrádání seniorů, kteří mají dnes nejvyšší důchody jaké tady kdy v minulosti byly vypláceny. Ovšem, pokud někdo dělal tzv. na černo. Brblat může. I to je spravedlnost. I to má řešení, jen je potřeba zadat politikům, kteří z toho mohou udělat opět zákon.
Zatímco stát dál garantuje minulost, mladí lidé platí budoucnost, kterou si nikdy neobjednali. Chtěji si ji vytvářet sami. Každý měsíc odevzdávají peníze do systému, z něhož pravděpodobně nic neuvidí. A každé volby poslouchají stejné fráze: „zrušíme reformy, ubráníme důchody“. Ale co opoziční politici nabídnou místo toho? Nic. Dosud nikdo nepředložit vizi, která by měla promyšlené silné a slabé stránky, nic co by objasňovalo příležitosti a hrozby… Nic. Jen je cítit, jak se každý z opozice snaží dalším rozhazováním peněz dostat k moci. Aby nedošlo k nedorozumění, myslím tím SPD, trikoloru, PRO, vedení ANO, celé STAČILO, Motoristé. Vážně byste pustili do dětského pokoje kobru? To je totéž, jak dát znovu prostor komunistům v českém parlamentu.
Opozice spoléhá na kolektivní ztrátu paměti. Dovolím si vaši paměť osvěžit. Opozice ráda tvrdí, že chrání důchodce, ale ve skutečnosti chrání jen svůj politický komfort. Odborná erudice některých z jich je na pováženou a v normální práci by se nechytli. Jsou to ti samí, kdo léta vykrádali systém bez jakékoli dlouhodobé strategie. Někteří je volí pro pohodlí místo odvahy. A mladí to vědí.
Ano, mladá generace nemá své lobbisty. Ale není hloupá. Jako učitel střední školy vím, že to nejsou to žádné vločky, mají jen strach z toho, jaký svět jim připravují ti, kterým zase tak o mnoho nejde, pokud to není jen další volební období moci. Ví, že současný důchodový systém je past. Ví, že přispívá lidem, kteří by masově volili populisty, podporovali proruskou propagandu, blokovali ekologické reformy a digitalizaci.
Když mladá generace slyší o „rodině“ a „dětech“, ví, že svět, do kterého je mají přivést, je svět klimatického kolapsu, válek, inflace, vyhořelých institucí a hluboké nedůvěry. Nehrnou se do toho. Nedivím se jim.
Ať tomu říkáte jakkoli, mezigenerační solidarita, odpovědnost, státní zájem pravda zní jinak, mladí lidé byli proměněni v ekonomické rukojmí, bez nároku na vlastní budoucnost.
Já vyzývám Vás, všechyn bez rozdílu věku a postavení, volme proevropskou orientaci, politiky, kteří žijí politikou a s upřímným zájmen o to, udělat náš svět byl v první řadě bezpečnější, s cílem být součástí svobodného světa a ne ruskou gubernií.
Je čas, aby si to mladí uvědomili. A hlavně: aby začali jednat. Politika není fuj, ale součást civilizace, kdy se ve volbách rozhoduje, zda budete občanem ve svobodném světě, plném příležitostí nebo ovčanem, zahnaného do elektrického ohradníku, kde může pouze bečet strachy a toužit po dobré spáse.
Jděte k volbám. Sdílejte tento text. Pošlete odkaz i video svým kamarádům, přátelům a pojďte volit. Pojdte bránit demokracii a svobodný svět. Mluvte nahlas. Odmítněte proruské, populistické, nostalgické síly, které vám chtějí sebrat zítřek, a ještě vás přinutit za něj zaplatit.
