Článek
Na sociálních sítích opět koluje jeden z těch textových obrázků, které mají tu výhodu, že k jejich výrobě není zapotřebí ani statistika, ani sociolog, ani důkaz. Stačí zelené pozadí, několik vykřičníků nebo otazníků a pořádná dávka rozhořčení.
Dozvídáme se z něj, že „nenávist některých lidí vůči důchodcům je strašlivá“. Člověka prý až mrazí. Mne také. Ale z poněkud jiného důvodu. Mrazí mne z toho, jak snadno lze v několika větách vyrobit společenský konflikt, aniž by bylo nutné doložit, že vůbec existuje v podobě, v jaké je nám předkládán. Mimochodem, toto za sedmnáct let není poprvé, kdy z kruhů extremistů nebo SPD vzniká opět tento uměle vytvořený konflikt.
Chci znát odpověť ,,Kdo tady konkrétně nenávidí důchodce?“
Kolik takových lidí je? Co řekli? Kde to řekli? Je nenávist k seniorům významným společenským jevem, nebo jsme našli tři hlupáky na Facebooku a povýšili je na mluvčí české mládeže nebo naopak seniorů?
Nevíme.
A právě to je na podobném sdělení ironické. Propaganda totiž nepotřebuje protivníka najít, když si jej může vyrobit.
Pozor, mladí vás nenávidí!
Mechanismus, který je mimořádně jednoduchý. Nejdříve člověku oznámíte, že jím někdo pohrdá.
Potom mu vysvětlíte, že je obětí. Nakonec mu nabídnete viníka.
A máte hotovo.
Nemusíte dokonce tvrdit, že vás nenávidí „mladí“. To by bylo příliš snadno napadnutelné. Stačí neurčité „někteří lidé“. Čtenář si protivníka doplní sám.
To je elegantnější.
Propaganda ostatně nejlépe pracuje tehdy, když polovinu práce udělá příjemce.
„Co udělali důchodci špatného?“ ptá se obrázek.
Nic.
Stejně jako nic špatného neudělali třicátníci tím, že je jim třicet. Čtyřicátníci tím, že je jim čtyřicet. A osmnáctiletí tím, že se narodili později než my. Věk není politický program ani morální provinění.
Jenže potom přichází další kouzelnická věta:
„Že svojí prací vybudovali to, co máme?“
To už není obrana seniorů. To je nenápadná konstrukce generační zásluhy.
Ano, dnešní senioři celý život pracovali. Budovali domy, továrny, nemocnice, školy, silnice, rodiny i stát. Stejně jako generace před nimi i po nich.
A stejně jako dnešní čtyřicátníci, třicátníci a dvacátníci svou prací udržují společnost, z jejíchž daní se mimo jiné financují současné starobní a invalidní důchody.
To není výčitka seniorům.
Tak prostě funguje průběžný důchodový systém. Který tu mimochodem nastavila tehdejší KSČ, která v padesátých letech ,,tzv měnovou reformou“ okradla vlastní voliče i obyvatelstvo Československo lidově demokratické republiky. Tím od té doby všechny generace drží v ,,šachu“ nebo chcete-li pod krkem.
Civilizace není štafetový závod, v němž jedna generace doběhne do cíle, položí na stůl hotovou republiku a následující generaci sdělí: „My jsme vám to tady vybudovali, vy už pouze spotřebováváte.“
Každá generace něco zdědí, něco vytvoří, něco pokazí a něco předá dál.
Jednou proti důchodcům, viz roky 2011-2012 a podruhé jejich jménem
A zde začíná být protigenerační propaganda skutečně zajímavá.
V letech 2011–2012 jsem na sociálních sítích sledoval diskusní prostředí radikální, populistické a krajně pravicové scény. Byla to doba ještě před vznikem Úsvitu přímé demokracie a pozdější SPD, takže nechci dnešní politické značky mechanicky přepisovat do minulosti. Ale současné útoky proti mladé generaci a osočení z nenávisti vůči generaci seniorů je již jejich současný impuls.
Ale ten způsob komunikace si pamatuji velmi dobře.
Tehdy rozhodně nebyli senioři posvátnou skupinou, kterou je třeba chránit před zlými mladými. Útoky směřovaly na situaci nákupů v Kauflandu, kde byli naopak senioři terčem mimořádně hrubého posměchu.
Vadilo například, že chodí dopoledne, v časech mezi 8. a 11. h nakupovat, konkrétně do Kauflandu, že údajně překážejí pracujícím, že jsou pomalí u pokladen nebo cestují veřejnou dopravou právě v době, kdy by podle samozvaných správců generačního pořádku zřejmě měli sedět doma.
Pamatuji si například nekonečné komentáře o důchodcích, kteří mají tu ,,neuvěřitelnou drzost" že mezi osmou a jedenáctou hodinou dopoledne chodí nakupovat. Zvláštní místo v tomto folklóru zaujímal právě Kaufland. Důchodci prý překážejí „pracujícím“, jsou pomalí u pokladen, zdržují, pletou se do cesty a používají veřejnou dopravu právě tehdy, kdy by podle samozvaných správců generačního pořádku měli patrně spořádaně sedět doma.
Jako kdyby po odchodu do důchodu občan získával vedle důchodového výměru také harmonogram hodin, během nichž smí opustit byt.
Vycházky: 11.15–14.30. Nákup povolen. Tramvaj pouze mimo špičku. Kaufland po předchozím souhlasu pracujícího lidu.
Bylo to odporné tehdy. A je to odporné dnes.
Vzpomínáte, že to vzniklo po volební kampani Přemluv dědu, přemluv bábu? Nešťastně zvolený název a ještě horší pokračování, kterého se v těchto skupinách ujali ,,komentátoři“, kterým bych ani trochu nevěřil, že čeština je jejich rodným jazykem.
Jsem češtinář. A po desetiletích práce s texty studentů a lidí s různými mateřskými jazyky si člověk začne všímat věcí, kterých si běžný čtenář všimnout nemusí.
Ne pro množství pravopisných chyb, ale pro zvolené tvarosloví. Takové, které by ani rodilý Čech, který z češtiny propadá, nikdy nenapsal. Kdo z vás by napsal například ve slově spravedlivý ruskou koncovku (spravedlivyj) a proč ve větách používají ruské předložky? Ne, toto fakt nebyla Ukrajina, ti dělají pravopisné chyby spíš komičtější a dost odlišné. Tohle je obrana samotného našeho jazyka, který sám vydává svědectví, že se tu někdo zvenčí hodně snaží naši českou společnost pěkně rozeštvat.*
Rodilý Čech může napsat spravedlivý s pravopisnou chybou. Může zmasakrovat čárky, shodu přísudku s podmětem a někdy i polovinu vyjmenovaných slov.
Ale některé morfologické konstrukce prostě běžně nevytváří, protože je ve svém mateřském jazyce nemá.
U člověka, který přemýšlí v jiném slovanském jazyce a teprve následně převádí myšlenku do češtiny, mohou vznikat chyby úplně jiného druhu.
A právě takové konstrukce jsem tehdy v některých komentářích vídal.
Působily na mě jako interference ruštiny.
To samozřejmě samo o sobě nedokazuje, že za konkrétním účtem seděl člověk v Rusku. Už vůbec to nedokazuje, kdo jej platil nebo zda šlo o nějakou organizovanou operaci.
Jazyková stopa je indicie, nikoliv cestovní pas autora.
Ale pro učitele češtiny to byla zatraceně zajímavá indicie.
Protože jazyk někdy prozradí víc, než jeho autor zamýšlel.
_________________________________________________
*„Pamatuji si z těch let diskusní skupiny, v nichž se objevovaly výsměšné příspěvky o důchodcích překážejících dopoledne v Kauflandu nebo v městské dopravě. Po patnácti letech už tyto konkrétní příspěvky nedokážu doložit, a proto je uvádím jako vlastní dobovou zkušenost, nikoli jako prokázanou organizovanou kampaň.“
___________________________________________________
Bylo to odporné tehdy a je to odporné dnes. Jen role se, jak se ukazuje, se podle politické potřeby obracejí. Jednou se propagandě hodí, že je senior překážející důchodce. Podruhé je senior posvátná oběť, kterou údajně nenávidí mladí.
A ještě předtím přišlo „Přemluv bábu“
Celá atmosféra měla navíc jeden nešťastný český předstupeň. V roce 2010 vznikl známý klip Přemluv bábu a dědu, v němž Jiří Mádl a Martha Issová vyzývali mladé, aby přesvědčili své prarodiče, ať nevolí levici.
Nebyla to stranická kampaň. Ale už tehdy se kolem ní oprávněně vedla diskuse o tom, zda se politická argumentace nezměnila v zesměšňování starších lidí.
Název byl nešťastný. Některé stereotypy ještě nešťastnější.
A internet potom dokázal udělat to, co umí znamenitě:
Vzít nadsázku, odstranit z ní nadsázku a ponechat pouze urážku. Najednou už nešlo o politickou diskusi s prarodiči. Šlo o „důchodce“ jako kategorii.
O ty pomalé.
O ty překážející.
O ty v Kauflandu.
O ty, kteří volí špatně.
A právě tady začíná příběh, který je pro dnešek mnohem zajímavější než nějaká patnáct let stará internetová hádka. Mám podezření (soukromě to beru jako důkaz) že této skutečnosti zneužil M. Zeman ve volbách a získal si tak své voliče.
Stačí pouze vyměnit znaménka
Tehdy se části internetové scény hodil důchodce jako problém.
Dnes se části politické scény hodí důchodce jako oběť.
Mechanismus přitom může zůstat úplně stejný.
Pouze obrátíme znaménka. Jednou je senior ten, který překáží. Podruhé je senior ten, kterému všichni ubližují. Jednou se mu smějeme, protože stojí s vozíkem v Kauflandu. Podruhé mu slavnostně oznamujeme, že ho mladí nenávidí už skoro za to, že ještě vůbec žije. A mezi těmito dvěma polohami není takový rozpor, jak by se mohlo zdát.
Protože v obou případech je zde senior pouze materiálem pro konflikt.
Dámy a pánové, promiňte mi ten příměr, ale snad se pochopíme, že se nepokouším vás urážet, ale přiblížit vám jeden ze vzorců, které na vás zkouší populisté a extrémisté.
Jednou někdo potřeboval rozzlobit mladé na staré. Podruhé potřeboval rozzlobit staré na mladé.
A kdyby se zítra ukázalo jako politicky výhodnější rozeštvat majitele jezevčíků s majiteli labradorů, nepochybuji, že do týdne zjistíme, že labradoři této republice už třicet let diktují své zájmy a tradiční český jezevčík konečně potřebuje zastání.
Propaganda je v tomto směru nesmírně přizpůsobivá.
Nepotřebuje stálého nepřítele. Potřebuje stálý konflikt.
A za chvíli může být nepřítelem student, novinář, Ukrajinec, učitel, samoživitelka, potomek sudetských Němců, zaměstnanec neziskové organizace nebo kdokoliv další, koho zrovna potřebujeme postavit na druhou stranu barikády.
Nebo mladý člověk, kterému se vysmějeme jako „sněhové vločce“, protože se příliš hlasitě ptá, jaký svět mu vlastně hodláme předat.
Volné místo pro dalšího nepřítele doplňte podle aktuální politické potřeby.
Konflikt je výrobek
A tady je podle mě podstata celé věci. Politická propaganda tohoto typu nepotřebuje seniora chránit.
Potřebuje, aby se senior cítil ohrožený. Nepotřebuje mladému člověku pomoci. Potřebuje, aby se mladý člověk cítil okradený. (viz výsměch na fcb a inst. sítích u influencerky Jana Ingland Hrušková) To byla silná káva i na mne.
Nepotřebuje, aby spolu oba začali mluvit. To by bylo dokonce nežádoucí. Mohli by totiž zjistit, že mají mnohem více společných zájmů než důvodů k nenávisti. Že vnuk chce dostupné bydlení a babička chce, aby si její vnuk mohl dovolit založit rodinu. Že babička chce důstojný důchod a vnuk chce ekonomiku dostatečně silnou na to, aby jej bylo z čeho zaplatit.
Že oba chtějí fungující nemocnici.
Bezpečnou zemi.
Dobrou školu.
Fungující stát.
A možná dokonce zjistí, že se mají rádi.
Toto by byla pro výrobce generačního konfliktu téměř obchodní katastrofa.
Protože skutečným produktem této politiky není ochrana seniorů. Produktem je konflikt.
Nejdříve společnost rozdělíte. Potom jednotlivým skupinám vysvětlíte, že za jejich problémy mohou ti druzí. Pak přijdete k volbám a nabídnete se jako jediný člověk, který je dokáže před těmi druhými ochránit. Třeba slovy, že Bude líp?
A jestli po volbách začnete dělat něco docela jiného, než jste před nimi slibovali?
Nevadí.
Stačí vyrobit dalšího nepřítele.
Továrna na konflikt totiž nesmí zastavit výrobu.
Protože skutečným produktem této politiky není ochrana seniorů. Produktem je konflikt. To je přesně to co vám předvádí současná politická reprezentace, která se do voleb prolhala a místo aby stát budovala, tak jej rabuje tím nejdodpornějším způsobem a to je rozpoutání generačního konfliktu.
Ale popořadě.
Nejprve vytvořte ránu. Potom ji nabídněte k léčení
Psychologie podobných sdělení je poměrně průhledná.
Člověk přirozeně reaguje velmi citlivě na pocit ponížení a nespravedlnosti. Pokud mu opakovaně říkáte:
neváží si vás, smějí se vám, chtějí vás připravit o důchody, považují vás za přítěž, chtějí vás umlčet,
nevytváříte politický názor.
Vytváříte identitu oběti.
_____________________________________________________
*Má poznámka: Jen si vzpomeňte na oblíbené rétorické formulky A. Babiše, T. Okamury, Konečné, Schillerové, a dalších. To vše se dnes dá dohledat.
Viz krátká ukázka zde:
A teď malý slovníček české důchodové politiky.
Babiš: „Fialova vláda nemá ráda důchodce.“
Okamura: „Budeme bránit tomu, aby Fialova vláda okradla důchodce.“
Schillerová: „Těch 20 miliard vlastně vláda vzala důchodcům.“
Konečná: „Vláda dnes sebrala 1 000 Kč důchodcům.“
A ve Sněmovně už dokonce slyšíme o „nenávistných kampaních proti důchodcům“, kteří jsou údajně prezentováni jako lidé „na obtíž“.
Všimněte si těch sloves a podstatných jmen:
nenávidět – vzít – sebrat – okrást – ohrožovat – bránit – vrátit.
To už není jazyk debaty o valorizačním vzorci.
To je příběh.
Má oběť: důchodce.
Má pachatele: Fialovu vládu a její podporovatele.
Má zločin: okrádání.
A potom přichází poslední postava každého správného politického melodramatu:
Zachránce.
„Mluvím tedy o nás.“
A jsme doma.
______________________________________________________
A člověk, který uvěří, že jím druhá skupina pohrdá, začne být mnohem vnímavější k tomu, kdo mu nabídne ochranu. Opět viz odkaz na počínání M. Zemana, A. Babiše nebo T. Okamury. Jejich výroky si dohledejte. Činy také, těch smysluplných bude velmi málo. Například dát 300,- Kč k důchodu. To je výsměch ve srovnání s tím, co naslibovali.
Důležitější je, aby byla ,,malá domů,“ do AGROFERTU, na úkor obrany, oprav silnic, školství, investic, a na úkor závazků vůči EU, protože třeba 7 miliard CZK bylo Agrofertu vyplaceno neoprávněně. Dalších 250 mil CZK jsme mu všichni zaplatili ze svých daní. Se suchem se děje jen schůze, bez činů. Spokojíte se s tím, že déšť vám přinesl jeden slovenský šaman? Umí kouzlit maximálně s dotacemi, které vydává za podnikání.
Je to především politický obchod s křivdou. Nejdříve vám někdo prodá strach a potom vám nabídne sebe jako lék. Marketingově téměř geniální. Společensky katastrofální. Zvolí řeči o spálené zemi a dramatické chudobě v jedné z nejbohatších a nejbezpečnějších zemí Evropy.
O pět si dovolím učitelský vstup. Přečtěte si 2400 let starou knihu Umění války. Nic nového pod sluncem a v knize všem známého diktátora Mein Kampf je to podáno už jako následná praxe. Komunistická strana Československa se jí velmi poctivě inspirovala a přizpůsobila k tehdejším podmínkám. Jak našim rodičům zavřít ústa a další vychytávky.
Slaměný panák v zeleném rámečku, rozumí se rétorická figura (lidově k zmatení posluchačů)
Podívejme se ještě jednou na původní sdělení. Údajná nenávist vůči seniorům není doložena jediným citátem. Možná někdy napsanou ironickou poznámkou. Přesto následuje obhajoba seniorů proti obvinění, které nikdo konkrétní nevznesl:
„Co udělali důchodci špatného?“
Nic.
Ale kdo tvrdil opak?
„Že celý život zasvětili téhle zemi?“
Kdo tvrdí, že ne?
„Že ještě vůbec žijí a jsou na obtíž?“
Moment.
Kdo řekl, že seniorům vyčítá, že vůbec žijí?
Tady už jsme se dostali od případné kritiky důchodové politiky nebo mezigeneračních sporů až téměř k imaginárnímu nepříteli, který by nejraději důchodce odstranil z povrchu zemského.
To je klasický slaměný panák.
Vložíme protivníkovi do úst něco dostatečně odporného a potom jej za tento názor rozhořčeně odsoudíme.
Výhoda?
Protivník ani nemusí existovat.
Mladí versus staří je prastarý a dokonalý politický obchod
Rozdělit společnost generačně je totiž mimořádně výhodné.
Senior začne podezírat mladého, že jím pohrdá. Mladý začne podezírat seniora, že mu projídá budoucnost. Zaměstnanec začne nenávidět podnikatele. Podnikatel zaměstnance. Člověk z vesnice člověka z města. Čech Ukrajince?…
Volné místo pro dalšího nepřítele si doplňte podle aktuální politické potřeby.
A potom si zvolíme politiky 65+ a mladé generaci začneme vysvětlovat, že je přecitlivělá, rozmazlená, nezkušená a že nic nevydrží.
Říkáme jim sněhové vločky.
Jenže možná bychom měli být rádi, že ty naše „sněhové vločky“ mají pořád ještě tolik slušnosti, trpělivosti a respektu ke generacím svých rodičů a prarodičů.
Protože ony se dívají.
Vidí ceny bydlení, při nichž se vlastní byt stává pro část jejich generace téměř abstraktním pojmem. Vidí státní dluh, jehož splácení se bude týkat především jejich produktivního života. Vidí problémy školství, demografického vývoje, životního prostředí i bezpečnosti. Vidí válku v Evropě a politiky, kteří jim občas nabízejí jako řešení světa návrat někam do minulosti, v níž sami mladí nikdy nežili.
A především vidí něco velmi zvláštního: o jejich budoucnosti často nejhlasitěji rozhodují lidé, kteří v ní budou žít podstatně kratší dobu než oni.
To není argument proti starým lidem. Věk není vina ani politická diskvalifikace. Zkušenost starších generací je pro společnost nenahraditelná.
Je to argument pro odpovědnost vůči těm, kteří ponesou následky našich dnešních rozhodnutí. A právě proto bychom měli být s výrazem „sněhové vločky“ zatraceně opatrní. Protože těch našich dětí se to dotýká. Teď mluvím za nás učitele. V jejich slohových pracích je cítit strach z budoucnosti.
Možná více, než jsme ochotni připustit.
Ve školách se jim snažíme vysvětlovat demokracii, odpovědnost, kritické myšlení, občanství, solidaritu a respekt k druhému člověku. Říkáme jim, že mají přemýšlet o budoucnosti. Že se mají zajímat o veřejné dění. Že nemají být lhostejní.
A když to skutečně udělají, když začnou mít o svou budoucnost obavy a chtějí o ní mluvit, část dospělých se jim vysměje:
Sněhové vločky. Ještě jste nic nedokázali. V té době jste nežily, jak se k tomu můžete vyjadřovat?!
To je přece absurdní.
Vychováváme je k citlivosti vůči světu a potom je urážíme za to, že vůči němu nejsou lhostejní.
A možná jim jako společnost dokonce něco dlužíme. Ne omluvu napsanou na transparentu.
Omluvu nápravou činů.
Odpovědnější hospodaření. Dostupnější bydlení. Kvalitnější vzdělávání. Bezpečnou zemi. Fungující demokracii. Evropu, která dokáže chránit sama sebe. Politiku, která nepovažuje horizont příštích voleb za hranici lidských dějin. Určitě ne obraz propagandou prolhané společnosti a domnělé velmoci.
Protože škola může mladého člověka učit odpovědnosti třeba šest hodin denně.
Ale potom vyjde ze školy, otevře sociální síť a podívá se, jak se chovají dospělí.
A to je také výuka.
Možná ta nejúčinnější.
Takže než příště někoho z mladých nazvete „sněhovou vločkou“, mohli byste se sami sebe zeptat, zda jste mu dali dost důvodů věřit, že svět, který mu předáváte, berete stejně vážně jako on.
Protože jestli chceme, aby naše děti nebyly sněhovými vločkami, měli bychom začít u sebe. Musíme jim pomoci do toho světa vstoupit.
Nezapálit jim budoucnost před očima, a potom jim nevynadat, že jim vadí kouř.
Dědeček ani babička nejsou nepřátelé. Vnuci také ne.
Odmítám nenávist vůči seniorům.
To by měli vědět i v SPD, Trikoloře a v různých facebookových skupinách, které se dnes tváří, jako by právě získaly patent na Šalamounovo ***** vědění a jako první v dějinách objevily úctu ke stáří.
Rozhodl jsem se teď místo pěti hvězdiček výše nepoužít vulgarismus, který se nabízí z lidové slovesnosti.
Právě proto ale odmítám tento politický byznys, který seniorům namlouvá, že je nenávidí mladší generace.
Naši/moji rodiče a prarodiče nejsou moji/naši nepřátelé. Moji/naši studenti nejsou moji/naši nepřátelé.
Až zestárnou dnešní dvacetiletí, nebudou nepřáteli svých dětí.
Společnost není soubor věkových kategorií čekajících na příležitost vzájemně se zakousnout do krku.
Je to mezigenerační smlouva.
Jedna generace vychovává druhou. Druhá financuje stáří první. První předává zkušenost, druhá přináší nové znalosti. Jedna postavila silnice, druhá na nich staví novou ekonomiku. Jedna vytvořila školy, druhá v nich získává vzdělání, aby jednou mohla financovat nemocnice a důchody těch, kteří zestárli před ní.
Tak funguje společnost. A tak funguje i průběžný důchodový systém.
Proto mě vždy pobaví, když se z důchodu začne vyrábět politický dárek.
Důchod není dárek od premiéra. To platíme my všichni.
Není to obálka, kterou politik vytáhne před volbami ze svého saka a velkoryse věnuje babičce.
Jsou to veřejné peníze a součást společenské smlouvy mezi generacemi.
A pokud někdo seniorům slibuje stále více a současně jejich dětem a vnukům zanechává účet,který oni budou platit, měl by alespoň dodat drobným písmem:
„Tento dárek vám platí vaše děti.“
To už by byla politická reklama alespoň účetně poctivá.
A mimochodem, kdo část života pracoval načerno a neodváděl odpovídající daně a pojistné, nemůže současně tvrdit, že výše jeho důchodu nemá mít s jeho odvody nic společného. Solidarita je civilizační princip. Není to však automat na peníze, do kterého se nemusí vhazovat, ale z něhož se má pouze vybírat. To byli jen komunisté, kteří z desetitisíce let trvajícího znaku civilizace udělali politické výpalné, který dnes Babiš, Okamura, Rajchl, Konečná a podobní, používají proti nám všem.
A teď se podívejme na druhou stranu této mezigenerační smlouvy.
Mladým lidem říkáme, že mají mít úctu ke stáří.
Samozřejmě.
Ale úcta není jednosměrná ulice.
Nemůžete mladé generaci předat zadlužený stát, nedostupné bydlení, zanedbané školství, bezpečnostní problémy, rozkolísanou demokracii a politiku založenou na hledání nepřátel, a potom se divit, že se ptá, co jste jí vlastně předali.
A když se zeptá příliš hlasitě, nazvat ji sněhovými vločkami.
Buďme vlastně rádi, že ty naše „sněhové vločky“ mají v sobě ještě tolik slušnosti a pokory.
Protože jestli jim budeme jejich svět rozebírat před očima dostatečně dlouho, mohly by jednou dojít k závěru, že úctu ke stáří sice chovají, ale že úcta k věku není bianco šek na politickou nezodpovědnost. S tím souvisí více kroků, než si teď umíte představit. Já tedy ano.
A pak si ji už nepůjde vynutit ani valorizací důchodů.
A právě tady bych se chtěl zeptat:
Co užitečného přináší politika SPD, ANO?
Co užitečného přináší Trikolora a KSČM?
Co užitečného přináší jakékoli politické hnutí, které místo řešení problémů potřebuje stále nové nepřátele?
Neptám se, koho nenávidí.
Neptám se, koho označí za viníka.
Ptám se:
Co postaví? Co opraví? Co vytvoří?
Jakou zemi po sobě nechají?
Jakou ekonomiku?
Jaké školy?
Jakou bezpečnost?
Jaké instituce?
Jakou důvěru mezi lidmi?
Protože stát lze politicky rozebrat mnohem rychleji, než jej lze postavit.
Instituci můžete poškodit během několika měsíců. Důvěru veřejnosti během několika týdnů. Mezilidskou nenávist můžete na sociálních sítích vyrobit během jediného odpoledne.
Její následky ale mohou napravovat celé generace.
Proto kdykoliv někdo začne příliš hlasitě křičet:
„Podívejte, jak vás tamti nenávidí!“ položil bych mu několik jednoduchých otázek:
Kdo konkrétně?
Ukažte mi člověka.
Ukažte mi výrok.
Ukažte mi čísla.
Ukažte mi výzkum.
A potom mi ještě ukažte, co získáte vy, když tomu uvěřím já.
Protože bez těchto odpovědí možná vůbec nesledujeme nenávist jedné generace vůči druhé.
Možná sledujeme její výrobu.
Nejdříve vyrobíte pocit křivdy.
Potom najdete viníka.
Pak nabídnete ochranu.
Získáte hlas.
A po volbách můžete začít zavádět pořádky, které se původním slibům podobají stále méně.
To není obrana důchodců.
To není úcta ke stáří.
A už vůbec to není mezigenerační solidarita.
To je politický obchod se strachem. Ten v SPD a v KSČM sakra dobře ovládají.
A na jeho konci dost často nezůstane spokojený senior ani spokojený vnuk.
Zůstane jen politik, který oba přesvědčil, že za jejich problémy může ten druhý.
„Politik, který poštve dědečka proti vnukovi a potom požádá oba o hlas, není ochránce jedné generace. Je to obchodník, který prodal stejný strach dvakrát.“
Použité zdroje podle ČSN ISO 690
iDNES.cz. Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici, apelují Mádl a Issová v klipu. iDNES.cz [online]. 22. 4. 2010 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: iDNES – Přemluv bábu a dědu.
ČESKÁ TELEVIZE. Přemluv bábu je nadsázka, říká Issová. Je to nevkusné, odpovídá Pehe. ČT24 [online]. 2010 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: ČT24 – Přemluv bábu je nadsázka.
ČESKÝ ROZHLAS. Webová agitka „Přemluv bábu“ vyvolává bouřlivé reakce. iROZHLAS [online]. 26. 4. 2010 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: iROZHLAS – Webová agitka Přemluv bábu.
ČESKÝ ROZHLAS. Pozor, generace Facebooku se politizuje. Český rozhlas Plus [online]. 3. 5. 2010 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: Český rozhlas Plus – Pozor, generace Facebooku se politizuje.
POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. Zpráva o činnosti ÚOOZ za rok 2011. Policie České republiky [online]. 2012 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: Policie ČR – Zpráva o činnosti ÚOOZ za rok 2011.
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2011 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2012 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: Ministerstvo vnitra ČR – zpráva o extremismu za rok 2011.
BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA. Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2012 [online]. Praha: Bezpečnostní informační služba, 2013 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: BIS – Výroční zpráva 2012.
iDNES.cz. Loni narostl protiromský extremismus, uvádí vládní zpráva. iDNES.cz [online]. 2012 [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: iDNES – zpráva o extremismu.
MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Projevy extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 23. 8. 2026]. Dostupné z: Ministerstvo vnitra ČR – extremismus a předsudečná nenávist.
