Tomio Okamura a vedení SPD nám nepřiznali, že hrají za barvy Kremlu

Nabízí se proto zcela legitimní otázka: k jakému vlastenectví se Tomio Okamura skutečně hlásí? Podle jeho činů, výroků a politické praxe to nevypadá na oddanost české trikolóře, ale spíše na odstíny narativů, které dobře známe z Kremlu. Okamurův populismus není výrazem odpovědné kritiky vládní politiky, nýbrž politický akt, který objektivně slouží zájmům Ruské federace, ať už se jedná o hloupost, cynismus nebo strategickou kalkulaci. (Brussels Watch)

Výsledek jeho politiky je jasný: oslabování národní i alianční obrany, relativizace agrese a rozklad důvěry ve vlastní stát i jeho spojence. Rusko vede brutální válku proti Ukrajině, vyhrožuje Evropě a investuje do hybridních operací i podkopávání demokratických institucí. Okamura v této situaci vystupuje jako poslanec, který zpochybňuje obranu státu, relativizuje hrozbu a útočí na všechny, kdo bere bezpečnost vážně. Fakticky se dopouští podvodu na voliče a ne-li přímo vlastizrady. (visegradinfo.eu)

Je symbolické, že odmítání muniční iniciativy, obrany a spolupráce se spojenci není pouhou rétorikou, ale trvalým strategickým postojem SPD a jejího předsedy. V praxi to znamená podporu izolace a oslabení České republiky v klíčovém momentu, kdy je nutné stát pevně za svými závazky a spojenci. (FORUM 24)

Okamura se rád stylizuje do role „bojovníka za mír“, ale jeho verze míru je v konečném důsledku kapitulantská, která bezpochyby znamená rezignaci na obranu, útěk od reality a vedení politiky, která více než míru prospívá agresorovi.

Opakuji: Kdo tuto realitu zlehčuje, nepomáhá míru; pomáhá agresorovi. (Médium)

V době, kdy je jasné, že neutralita není ctností, ale alibismem, a kde politická činnost, která podrývá obranu a důvěru ve spojence, není legitimní opozicí, ale hazardem s budoucností a bezpečností země a  je nutné tyto postoje pojmenovat otevřeně. Okamura neprokázal odvahu, prokázal politickou neprofesionalitu a neschopnost čelit realitě. Česká republika si nemůže dovolit užitečné idioty a už vůbec ne ty, jejichž politika systematicky nahrává cizí nepřátelské moci. (Deník)

_____________________________________________

Připojuji konkrétní vědecké a expertní citace, jako podložené argumenty o vlivu proruských narativů a dezinformací v českém veřejném prostoru (včetně odkazů na relevantní studie a analýzy):

1. Agáta Paličková & Filip Černoch (2024): „Gaslighting Europe: Russia’s energy disinformation in the Czech Republic“
Tato odborná studie publikovaná v časopise Energy Research & Social Science ukazuje, jak ruská energetická propaganda a narativy o energetické bezpečnosti pronikají do českého informačního prostoru prostřednictvím dezinformačních médií. Studie identifikuje, že obsah ruských státem řízených médií, jako bylo Sputnik, je přebírán a adaptován místními dezinformačními platformami a ovlivňuje diskurz o energetické bezpečnosti a válce na Ukrajině v Česku. Masarykova univerzita

2. Andrzej Jacuch (2024): „Czech-Russian Relations. Russian Disinformation Campaign“
Analýza v Polish Political Science Yearbook popisuje, jak Rusko používá nemylně nenásilné prostředky, včetně propagandy a dezinformací, k systematickému ovlivňování veřejného mínění v Česku. Autor identifikuje snahy o podkopávání suverenity ČR, oslabování role NATO a EU, a rozklad demokratických struktur prostřednictvím propagandistických kampaní. cejsh.icm.edu.pl

3. Centre for Online Risk Research – „From Prague to Europe: Russian disinformation and hybrid interference“ (2025)
Výzkum zabývající se sociálními sítěmi, zejména TikTokem, ukazuje, že více než 200 účtů pravidelně šíří proruské narativy v češtině a výrazně zasahují do veřejného diskurzu. Obsah často glorifikuje Vladimira Putina, šíří narativy ospravedlňující ruskou agresi, a je promyšleně šířen tak, aby ovlivnil názory, zejména v souvislosti s volební kampaní a postoji k Ukrajině. Studentská sekce IIPS

4. ISD (Institute for Strategic Dialogue) – „Anti-Ukrainian community on X as a gateway for Russian propaganda“ (2025)
ISD analyzuje českojazyčnou komunitu na platformě X, která systematicky sdílí proruský a anti-ukrajinský obsah a recykluje materiály z ruských státních médií. Výzkum ukazuje, že i když dosah jednotlivých účtů nemusí být masivní, jejich rychlá reakce na aktuální události a opakované šíření propagandy významně ovlivňuje digitální politický diskurz v Česku, zejména těsně před volbami. ISD

5. Vojtěch Kepka (2024): „Dezinformace jako nástroj ruské hybridní války: Analýza českého kontextu“
Disertační práce analyzuje, jak diskurzivní strategie přítomné na českých dezinformačních kanálech (např. na Telegramu) používají jasný proruský bias, kde je Rusko zobrazováno výlučně pozitivně a NATO, EU a Ukrajina extrémně negativně. Tato práce potvrzuje, že ruské informační působení v Česku se systematicky zvyšuje od začátku války, a že vysílání takových narativů je PROMYŠLENÉ a diskurzivně efektivní. dspace.zcu.cz

6. Ladislav Cabada (2023): „Struggle against Disinformation in the Czech Republic“ (Politics in Central Europe)
Tento odborný článek se věnuje širšímu kontextu boje proti dezinformacím v Česku, identifikuje ruské dezinformační kampaně jako část hybridních hrozeb a zdůrazňuje, že propaganda představuje trvalý tlak na demokratický diskurz, který nelze podceňovat ani při tvorbě veřejné politiky. Paradigm

Vybrané mediální odkazy :