Výročí požáru Národního divadla

Skutečnost je zajímavější a podle mého názoru také působivější.

Veřejná sbírka byla zahájena v dubnu 1851. Nepřispívali pouze Pražané, ale lidé, obce a spolky z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a dalších částí monarchie. Dary přicházely také z Krakova, Lvova, Cambridge i od českých krajanů v zámoří. Sbíralo se po domácnostech, obcích a spolcích, pořádaly se plesy, divadelní produkce, bazary, výlety a dražby. České vlastenky uspořádaly na Žofíně bazar s výtěžkem téměř 6 000 zlatých.

Významným zdrojem nebyly jen „krejcárky“. Velká národní loterie roku 1877 přinesla hrubý výnos přes 208 000 zlatých; po odečtení nákladů zůstal čistý zisk přibližně 170 000 zlatých. Zemský sněm poskytl subvenci 300 000 zlatých, dalších 14 700 zlatých uvolnil Zemský výbor. Česká spořitelna půjčila 200 000 zlatých a pražská obec poskytla 60 000 zlatých na vodovodní a protipožární zařízení. Na divadlo se vybírala také zvláštní dávka.

Přispívala rovněž česká šlechta – například Kolowrat-Krakowští, Schwarzenbergové, Lobkowiczové či Colloredo-Mansfeldové. Císař František Josef I. věnoval při návštěvě výstavy architektonických návrhů roku 1866 prvních 5 000 zlatých a následovaly další příspěvky. Po požáru roku 1881 poskytla císařská rodina celkem 26 000 zlatých: císař s císařovnou 20 000, korunní princ Rudolf s manželkou 5 000 a arcivévoda Ludvík Viktor 1 000 zlatých.

Samotný císař František Josef I. věnoval podle evidence Národního divadla ze své osobní pokladny celkem 18 000 zlatých:

Je však třeba dávat pozor na další uváděné částky. Částka 26 000 zlatých označuje příspěvky širší císařské rodiny po požáru a 34 000 zlatých bývá uváděna jako souhrnný příspěvek císaře a císařovny Alžběty v průběhu celého období. Nejde tedy vždy jen o osobní dar samotného Františka Josefa I.*

Jeho osobních 18 000 zlatých představovalo přibližně:

Po požáru přišlo z Čech 634 000 zlatých, z toho Praha s předměstími poskytla 223 000. Morava a Slezsko přidaly 50 000, ostatní země Rakouska-Uherska přes 17 000 a zahraničí dalších 16 600 zlatých. Připočíst musíme pojistné plnění, úroky, zdarma dodaný materiál i bezplatně odvedenou řemeslnickou práci.

Od roku 1850 do poloviny roku 1884 prošlo účty fondu Národního divadla přesně 3 204 129 zlatých. Samotné vybudování a dokončení divadla bývá vyčísleno přibližně na 1,815 milionu zlatých. Pro srovnání: roční plat úředníka činil kolem 300 zlatých a zedník si za den vydělal přibližně jeden zlatý.

„Národ sobě“ tedy neznamenalo pouze „chudí Češi dali poslední krejcar“. Znamenalo něco širšího: občané, spolky, obce, město Praha, zemské instituce, podnikatelé, šlechta, císařská rodina i krajané v zahraničí dokázali spojit peníze, práci a veřejné nadšení k uskutečnění společného kulturního cíle.

Není to příběh státu proti občanům ani lidu proti elitám. Je to příběh společnosti, která dokázala spojit drobný dar obyčejného člověka s velkou dotací, loterií, půjčkou, bezplatnou prací i politickým rozhodnutím. Odtud skutečný význam slov „Národ sobě“.

_____________________________________________________________

*Kdybych sem mohl vložit poznámku pod čarou, rád bych vysvětlil, že údaje o darech císaře Františka Josefa I. se v sekundární literatuře liší podle toho, zda se započítávají pouze jeho osobní dary, společné příspěvky císaře a císařovny, nebo příspěvky celé panovnické rodiny. Historický přehled Národního divadla uvádí osobní císařovy příspěvky 5 000 a 13 000 zlatých, tedy celkem 18 000 zlatých. Celkový příspěvek císaře a císařovny je v některých zdrojích vyčíslen na 34 000 zlatých, zatímco členové císařské rodiny věnovali po požáru roku 1881 souhrnně 26 000 zlatých.