Článek
Opozice svým odporem vůči korespondenční volbě vysílá zcela jasný vzkaz, že lidé žijící mimo ČR si nezaslouží mít stejně snadný přístup k volbám, jako lidé v Česku. A to navzdory tomu, že řešení je mnoho, používá je drtivá většina Evropanů a jsou léta odzkoušená.
Lidé v zahraničí představují pro současné opoziční strany nebezpečí. Boří totiž pečlivě vystavěnou palisádu, kterou tyto strany postavily mezi Českem a zbytkem světa. Palisádu postavenou ze lží, manipulací a hlavně ze strachu. Strachu, že svět okolo nás se zbláznil, že není v pořádku. Že se musíme jako společnost chránit před smyšlenými nepřáteli, kteří na sebe berou různé podoby podle potřeby. Nikdo je sice pořádně neviděl, ale každý je dokáže bez problému identifikovat. Občas tou hrozbou bývá právě člověk, co se vrátil ze zahraničí zpět do vlasti a přinesl s sebou neobvyklé myšlenky a nápady. Ten ať si zůstane v zahraničí, když se mu nelíbí, jak si tady žijeme! My tady žádné změny nepotřebujeme!
Ze strachu před těmito lidmi, kteří sami dokáží posoudit, jestli je život v zahraničí skutečně tak zvrácený, se opoziční strany nyní pokouší zabránit tomu, aby všichni občané měli možnost uplatnit své volební právo za stejných podmínek, nehledě na to, zda jsou v Litvínově nebo třeba ve Vancouveru. A ve snaze zabránit tomuto významnému pokroku v naší zastupitelské demokracii jsou odhodláni zajít až ke zpochybnění důvěryhodnosti voleb jako takových. Že toto nezodpovědné chování může mít vážné dopady na demokracii jako takovou, je snad zřejmé.
Z nekonečných projevů opozičních politiků jsme toho slyšeli o lidech žijících v zahraničí mnoho negativního. Rád bych však v následujících řádcích přinesl trochu jiný obrázek, který vychází z mé osobní zkušenosti, a díky kterému možná někteří čtenáři pochopí, proč je korespondenční volba důležitým krokem pro naši demokracii. Ano, není to problém většiny společnosti, ale v liberální demokracii se nezabýváme pouze věcmi, které přímo ovlivňují většinu společnosti. Občas je i takovýto vstřícný krok ve veřejném zájmu, protože vypovídá o tom, že nám jako společnosti skutečně záleží na všech občanech.
Ve francouzském Dijonu a Nîmes fungují přes 100 let české sekce, kde mladí Češi a Češky na základě výběrového řízení studují na francouzském lyceu zakončeném maturitou. Já sám jsem studoval v Dijonu v letech 2012-2015. Projekt českých sekcí byl vždy založen na tom, aby se jej mohli účastnit ti nejtalentovanější, bez ohledu na rodinné zázemí a finanční možnosti rodičů. To je možné mimo jiné díky neuvěřitelné mobilizaci bývalých studentek a studentů, kteří pro tyto účely zřídili stipendijní fond. Díky tomu mohou v zahraničí studovat i děti, které pochází z nízkopříjmových rodin, a které si musí dávat pozor, za co utratí své skromné kapesné.
Ve Francii lze za současných podmínek hlasovat pouze na velvyslanectví v Paříži. Dijon je od Paříže vzdálený zhruba 300 km, z Nîmes do Paříže to je dokonce přes 700 km. To už je vzdálenost, na kterou v Česku nejsme zvyklí. Pro kontext je také důležité zmínit, že přeprava po Francii není zrovna nejlevnější. V době mých studií stála zpáteční jízdenka z Dijonu do Paříže vlakem 50€, a to ještě se slevovým kupónem. Cesta z Nîmes do Paříže je logicky mnohem dražší.
Teď si představme dva 18 leté studenty, jednoho v Česku a jednoho ve Francii. Oba mají teoreticky stejné volební právo. Zatímco student v Česku má svou volební místnost pár minut pěšky od svého trvalého bydliště, student ve Francii musí zaplatit nemalou částku za jízdné a v případě studentek z Nîmes je cesta tak dlouhá, že by bylo absurdní jet na otočku tam a zase zpátky. Přidávají se tak náklady na ubytování, což ještě více prodražuje uplatnění toho samého volebního práva, které by v demokracii, která si váží svých občanů, mělo být co nejdostupnější a bez zbytečných komplikací.
Korespondenční volba v tomto případě umožní hlasovat těmto mladým studentům a studentkám za nesrovnatelně nižší náklady. Zároveň je mnohem větší šance, že se studenti mobilizují k volbám ve větším počtu, neboť padnou nesmyslné finanční bariéry, které by některým studentům účast ve volbách jistě zabránily. Namísto stovek kilometrů nově stačí pár desítek metrů pěšky mezi školním areálem a nejbližší poštovní schránkou.
Tím se vracíme zpět do sněmovny, kde můžeme slyšet od vrcholných politiků fráze typu „ať si jede domů, když chce volit“, nebo „neplatí daně, nebude hlasovat“. Takové floskule jsou nejen absurdní, ale především urážlivé. A to nejen k oněm Češkám a Čechům v zahraničí, ale i ke všem studentům, kteří neplatí daně, ale disponují volebním právem jako každá plnoletá a právně zodpovědná osoba. Opoziční poslanci nepřinesli žádný argument, který by praxe v jiných státech nedokázala dementovat a navíc ještě vypouští nesmyslné útoky na část společnosti, která chce pouze napravit svá práva.
Až si budete utvářet svůj názor na korespondenční volbu, vzpomeňte si na mladé studenty na středních a vysokých školách v zahraničí, na zaměstnance, kteří nejeli do zahraničí nutně vydělávat miliony a na ty, kteří musí kvůli volbám absolvovat stovky, a v některých případech i tisíce kilometrů kvůli volbám, jako je tomu v Kanadě, kde žije naše největší krajanská komunita. My všichni jsme občany se stejnými právy. Chtějme tedy, aby se naše práva dala uplatňovat za stejných podmínek. Takový krok může naši demokracii jedině posílit, ať si říkají obchodníci se strachem, co chtějí.
