Zasloužíme si lepší opozici v Parlamentu

Během páteční cesty do práce jsem natrefil na článek Jakuba Grima pro irozhlas.cz, a zároveň jsem si vyslechl Ranní brífink HN s Petrem Honzejkem. Oba tyto výstupy se zaměřovaly na stav české parlamentní opozice a její výhledy do budoucna a přivedly mě na pár myšlenek, které jsem sepsal níže.

Na úvod přináším ve zkratce tři hlavní teze komentáře J. Grima:

Navzdory postupné radikalizaci rétoriky hnutí ANO nedochází k výraznějšímu odklonu voličů od tohoto hnutí.

Vývoj hnutí ANO v poslední době mně nedává spát. Přitom se může zdát, že upuštění od nejasného středového populismu, na kterém se hnutí vezlo posledních 10 let, by mělo být ideální příležitostí pro ostatní politické strany, aby získaly na svou stranu umírněné voliče ANO, kterým se nebude narůstající radikalizace zamlouvat. Přesto vývoj průzkumů veřejného mínění nic takového nenaznačuje. Vládní strany zjevně nejeví o umírněné voliče ANO zájem a v horším případě netuší, jak je oslovit. Mimoparlamentní opozice se zdá být zcela bezbranná proti molochu hnutí Andreje Babiše.

Je mi jasné, že neexistuje žádný zázračný lék ani magická formulka. Přesto je politická situace v Česku něco, co mě trápí a nehodlám se s tím smířit. Zejména proto, že radikalizace ANO je pro stav české demokracie potenciálně velmi nebezpečná. Pokud se radikalizuje hnutí mající v průzkumech skoro 35%, pak je tu riziko, že značná část tohoto voličstva, tedy významná část naší populace, se začne také postupně radikalizovat, protože nebude mít žádnou umírněnou alternativu, ke které by se přesunulo. V tom případě se jeví jako reálná slovenská cesta, kdy se do vlády dostali zástupci a zástupkyně organizací, které otevřeně vystupují proti liberální demokracii, která je naším politickým ideálem od pádu komunismu v roce 1989.  Takový scénář by měl dramatické následky srovnatelné s normalizací kritiky eura, euroskepticismu, relativizace klimatické změny a dalších jevů, které v posledních letech převládaly v politickém mainstreamu a dlouhodobě poškodily veřejnou debatu.

Mladá, svěží alternativa existuje již nyní.

Petr Honzejk ve čtvrtečním Ranním brífinku HN poukázal na prostor, který by v české politice mohl zaplnit nový politický subjekt podobný Progresivnímu Slovensku, který by byl silně proevropský a zaměřený na budoucnost a inovace. Zároveň se však rovnou staví k takovému projektu s jistou mírou skepse.

Dovolím si rozporovat tvrzení, že tu taková strana není. Přesně v tomto duchu byl v Česku založen Volt Česko. Ano, je to stále mladá a malá strana, kterou širší publikum nezná, ale její potenciál je za mě veliký. A to především ze dvou důvodů:

Nic není samozřejmě růžové.

Bez důvěry v pokrok se progresivní politika těžko realizuje. A my bohužel žijeme v zemi, kde byla důvěra ve věci veřejné konstantně nahlodávána, a kde víra v lepší zítřky postupně pozbyla významu. Přesto se právě PS podařilo na Slovensku vyvolat naději, že kvalitní politika založena na faktech a odbornících má šanci na úspěch. Klíčové teď bude, aby si PS tento status a důvěru voličů udrželo.

Pro Česko je klíčový ještě jeden faktor, který podporuje myšlenku nového politického subjektu. Tím faktorem je nutnost vymezit se vůči aktuálnímu souboji „demoblok-temnoblok“. Takové rozdělení vede pouze k prohlubování propasti mezi voliči vlády a opozice. Strana, která nesklouzne k tomuto vymezování má teoretickou šanci oslovit umírněné voliče hnutí ANO, kteří netolerují excesy Andreje Babiše, ale hledají alternativu k současným stranám. Jedině tak lze položit základy třetí cesty v české politice, která bude proevropská, prozápadní a progresivní.

Pokud jste to dočetli až sem, tak se zkusme společně všichni zamyslet:

Nejsou to snadné otázky, ale přesto si myslím, že pokud nám skutečně záleží na Česku, měli bychom si je položit a hledat na ně odpovědi. A pokud Vás čtení ještě neomrzelo, tak si neváhejte přečíst mé další texty o české politice.