Článek
Procházím prostorem Valdštejnské jízdárny, který projasňují barvy vystavených děl i velmi netradičně pojatá barevná paneláž. Mezi uměleckými díly kraluje impozantní plátno z litomyšlského piaristického kostela - nejrozměrnější obraz ze všech vystavených - Panna Maria se sv. Rochem a sv. Šebestiánem. Autorkou obrazu je „litomyšlská“ valdštejnská malířka Amálie z Peterů. Působivou barevnost a kompozici velkého plátna z mariánského oltáře piaristického kostela v Litomyšli nemůže minout žádný z návštěvníků výstavy. Amalie von Peter je však na výstavě zastoupena hned několikrát a spolu s ní i valdštejnská historie litomyšlského zámku.
Litomyšlani ve Valdštejnské jízdárně s potěšením objeví chlapeckou Podobiznu Antonína II. z Valdštejna v jezdeckém oděvu s bílým koníkem a dva pohledy do interiéru salónků duchcovského zámku nazvané Dámský pokoj na zámku v Duchcově. Věnujte ve výstavě pozornost dvěma obrázkům duchcovských interiérů, protože Valdštejni si při pobytu v Duchcově nádherným způsobem připomínali svoji milovanou Litomyšl. Stěny dámských pokojů zdobily obrázky oblíbených míst, proto na jednom z vystavených pohledů do interiéru spatříte poblíž oválného portrétu hraběnky také další malinké „obrazy v obraze“ a na dvou z nich je litomyšlský zámek. Máme tedy na výstavě zastoupení v největším vystaveném díle, ale také dva obrázky malilinké, na které jsou potřeba brýle nebo lupa. Vezměte s sebou děti, neomylně pohledy na náš zámek objeví.
Obrazy Amálie z Peterů naleznete jednoduše, neboť štěstěna jim ve výstavě přisoudila červenou paneláž. Štěstěna nejspíš komponovala i výběr obrazů a jejich rozmístění. Litomyšlským návštěvníkům se pravděpodobně jen tak nenaskytne možnost pohlédnout do tváří „celé“ valdštejnské zámecké rodiny. Antonín II. jako chlapec s koníčkem je synem hraběnky Kajetány, jejíž tvář měla být malířce předlohou pro zpodobení Panny Marie na oltářním obraze. Před Pannou Marií zde pokleká svatý Šebestián a jeho tvář nese rysy podoby hraběte Antonína Jiřího Kristiána Valdštejna Vartemberka, manžela hraběnky Kajetány.
Jak titul výstavy naznačuje, přehlídka se věnuje umění žen, které navzdory společenským předsudkům a nerovným podmínkám tvořily jedinečná umělecká díla. Amálie z Peterů byla první ženou, která dokončila studia na mnichovské akademii a pravděpodobně byla první ženou, která se živila malířstvím jako profesionální malířka. Více o tom píše Veronika Cinková v knize Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže v Litomyšli a v dřívější literatuře o Amálii vypráví purkmistr Lašek.
Znalci díla a života Julia Mařáka by se podivovali, kdyby mezi ženami mistryněmi na výstavě chyběla osobnost s litomyšlskými kořeny - Josefína Mařáková řečená Pepa. Ze sbírek Národní galerie je vystaveno její proslulé dílo Vlastní podobizna s otcem z roku 1896. Kompozice obrazu je naprosto strhující. Mluví zde oči, ruce a v nich mistrovská náčiní. Tolik nadaná byla Pepa Mařák, malířka, které bylo dopřáno pouze pětatřicet let života.
Mezioborově komponovanou výstavou Národní galerie prezentuje svá hluboká studia zaměřená na uměleckou tvorbu žen a představuje významná díla dlouhého období trvajícího šest set let. Jde o celistvou přehlídku připomínající divákům nejenom skvělé práce žen malířek a grafiček, vystaveny jsou rovněž předměty užitého umění - svatební truhlička či výšivky. Rozdělením do několika sekcí je divákům přiblíženo prostředí, ve kterém ženy tvořily a připomenuty jsou dobové společenské aspekty. Zatímco Amalia von Peter vystudovala v polovině 19. století mnichovskou akademii, Josefína Mařáková oficiální studia na akademii v Praze navštěvovat nemohla. Při studiu bývala přítomna jedině proto, že její otec Julius Mařák vedl od roku 1887 ateliér krajinomalby. Prostřednictvím svých manželů či bratrů se ke studiu dostávaly další proslulé malířky, například Margaretta Caffi v Miláně na konci 17. století.
Díla spojená s Litomyšlí mají v jízdárně velmi zajímavou a váženou společnost: práce Angeliky Kauffmann, Luisy Pipenhagenové či Amálie Mánesové. Dále jsou ve výstavě zastoupeny zahraniční sbírky v podobě drahocenných pláten Lavinie Fontany, Sofonisby Anguissoly či Rachel Ruysch. Díla přicestovala z Polska, z Německa i z Irska.
Než se vydáte za krásnými uměleckými díly z Litomyšle do Prahy nebo alespoň dočtete toto svědectví o jejich důstojném působení ve Valdštejnské jízdárně, dovolte jedno připomenutí. Je to bezmála pětadvacet let, co Litomyšl vyslala do vznešeného výstavního prostoru plátno ještě rozměrnější než je oltářní Panna Maria od piaristů: v roce 2001 cestoval do Valdštejnské jízdárny na Slávu barokní Čechie obraz ze zámeckého kulečníkového sálu - jedna z bitev Evžena Savojského. Ve stejném roce tvůrce oné legendární výstavy, historik umění Vít Vlnas, vydal knihu Princ Evžen Savojský, život a sláva barokního válečníka. Litomyšl je stále hluboce inspirující…
Litomyšl
