Článek
Výstavou École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž Národní galerie úspěšně navázala na minulé výstavy a rozvinula oblíbené téma meziválečného spojení kulturní Prahy a Paříže. Tentokrát zřetel kurátorů nepadá na Toyen, Štýrského či Kupku. Připomínána je pařížská výtvarná scéna, která tehdy znala jiná jména z Čech: Othon Coubine, Georges Kars a Francois Zdenek Eberl. Jim je výstava věnována především, a v kontextu s jejich dílem a s jejich životy vede návštěvníky k podrobnějšímu poznání a hlubšímu prožitku. Vystavená díla evokují Paříž tepající životem v době, kdy na pódiích nočních podniků zářili Josephine Bakerová a mladičký Maurice Chevalier.
Do výstavy návštěvníka uvádí autentický filmový záznam z Paříže, dále impozantní portrét ženy s modrýma očima Amedea Modiglianiho a Chagallův barvami hýřící Cirkus. Následuje bohatá přehlídka děl zmíněných umělců a jejich přátel. Monograficky zaměřená zastavení jsou připravená tak, aby připomínala tehdejší pařížský svět umění.
Návštěvník vstoupí do salónu Berthe Weillové, jež byla první ženskou obchodnicí s uměním a její pařížská galerie mezi prvními vystavovala Picassova díla nebo obrazy Henri Matisse či Raoula Dufyho. V salónu visí pár krajin a květinová zátiší, mezi nimiž jasnou paletou vynikají Květiny před oknem Suzanne Valadonové. Příjemným a překvapivým dojmem působí rozlehlá stěna proměněná v kaleidoskop pohledů do krajiny v podání Otakara Kubína. Jde o připomínku sběratelské vášně Leo Steina a dělá opravdu skvělý dojem. Uhrančivé jsou prázdné oči portrétovaných žen na obrazech Zdenka Eberla.
Uspořádání výstavy má spád a pozornost udržují kontrasty a překvapení - je například zajímavé zjistit, co všechno nabízela francouzským přátelům Jiřího Karse Praha a jak ji vnímali lidskýma i uměleckýma očima. Malířova manželka Nora Karsová zachytila Suzanne Valadonovou na fotografii, modelka a malířka Valadonová paní Karsovou namalovala. Při sledování datací děl si návštěvník uvědomí, jak byla umělecká tvorba poznamenána válečným traumatem.
Výstava je k návštěvníkům vstřícná, popisky jednotlivých děl jsou jednoduše na očích a jsou čitelné, kdo má rád prostorové kvízy - užije si jich při prohlížení děl v jednotlivých „salónech“, kde jsou mu k dispozici tištěné mapky s popisem k jednotlivým obrazům. Členění prostoru Valdštejnské jízdárny připomíná spletité montmartrské uličky a možná vychází z ikonického Kubínova obrazu Postava, který ve výstavě nelze minout. Zážitek je docela autentický.
Přehlídka obrazů - maleb i grafiky - několika plastik a fotografií, představuje díla ze sbírek Národní galerie, z velké míry však jde o domácí i zahraniční zápůjčky od institucí i soukromých majitelů uměleckých děl.
Ve stále ještě krátkých únorových dnech může být výstava École de Paris ve Valdštejnské jízdárně příjemným rozjasněním - návštěvník se prochází po pařížském bulváru, nahlédne do slavného varieté, ale co především - z Kubínových krajin voní levandule a mezi olivovníky pálí jižní slunce.
