Článek
Po krajských a senátních volbách jede v televizi obvyklý kafemlejnek. Marcela Augustová do zblbnutí melduje jména kandidátů a procenta, dávno nevolitelní politikové přinášejí svůj pohled insiderů na outsidery a bezvýznamné regionální vysoké školy vysílají do televize politology svých ještě bezvýznamnějších kateder. Všichni se shodují, že „vláda se musí před dalšími volbami zamyslet a provést změny“.
Když jsem naposledy viděl na toto téma hovořit premiéra nebo ministra financí, omezovali se na podobně vágní prohlášení. Vláda prý „musí zjistit, co od ní voliči očekávají“. A v tom je ten problém. Pětikoalice po třech letech vlády neví, jaká od ní byla a je společenská objednávka.
Není nic jednoduššího, než si otevřít diskuzi na jakémkoliv pravicovém serveru, kde se vyskytuje menší množství negramotných trollů, a začíst se do diskuze. V té - dnes už především bývalí - voliči vládních stran nad neschopností vlády trpce hořekují a podléhají marnosti.
Onou objednávkou požadovanou od vlády bylo zabránit Babišovi přeměnit zemi na orientální pašalík Agrofertistán, zkrotit stamiliardové schodky nastartované nakupováním voličů a dát zemi budoucnost. Vzhledem k míře rozkladu státu na všech úrovních toho přitom nelze dosáhnout jinak než sebevražedným módem. Jen racionální politika nálepkovatelná jako „krutě asociální“ či „nekompromisní“ měla možnost pootočit naši skomírající a do bezvýznamnosti upadající zemi správným směrem. K tomu ovšem vládní strany nenašly odvahu. Místo opravdové vlády s vizí na několik funkčních období (když už ne na generace) se z pětikoalice stal spolek údržbářů, jejichž největším strachem byly demonstrace lidí dožadujících se zachování nárokové a dotační ekonomiky až k nevyhnutelnému státnímu bankrotu.
Nedošlo k osekání sociálních dávek či zkrocení požadavků důchodového „systému“. Mizerné nemocnice za stamiliardy od pojišťoven mrzačí pacienty v každém maloměstě. Státních úředníků přibývá. Učitelé vykládají žákům nepřímou úměrnost jako vztah mezi růstem svých platů a neustále klesající kvalitou vzdělání, zatímco naše nejprestižnější univerzita by pomalu nevynikla ani v Burundi. Lidi nemají pro samou byrokracii kde bydlet a kvůli státní šikaně sem nepřicházejí ani investice, ani šikovní mladí lidé za prací. Ta tu totiž není. Výroba se přesunula do Číny a jiným nám nepřátelským zemím. Nic nemáme, nic neumíme a nic umět nebudeme. O podpoře excelence ani vorta. Lháři, dezinformátoři, konspirátoři a kolaboranti za tichého souhlasu bezpečnostních složek pod rouškou demokracie prorostli společností jako rakovina. V každém jednom měřitelném i pocitovém směru padáme do bezedné propasti a vláda, od níž odpovědná a vzdělanější část společnosti požadovala pád zastavit či aspoň zpomalit, neudělala nic.
Těžko říct, co ji k onomu nicnedělání, promlčení se a povšechnému promrhání mandátu přimělo. Muselo jí být jasné, že mezi pologramotnými fašisty či komunisty voliče neuloví a babišky budou spasitele Andreje s milou paní Alenkou volit i po smrti. Ať už svojí, či jejich. Nové voliče tedy nebylo až tak moc kde získat, zato jich šlo hodně ztratit. Přesně to se ukázalo v krajských volbách. Pravicoví voliči nešli k volbám proto, že by byli naštvaní. Jsou zklamaní a utopení v beznaději, což je mnohem, ale mnohem horší. Už pro tuhle zemi nechtějí pracovat nebo jí cokoliv obětovat. Vnímají Českou republiku jako umírající krachující stát mezi islamismem zničeným Německem, mafiánským nacionalismem a nenávistí zkoušeným Slovenskem a Ruskem ohroženým Polskem, které nás navzdory modlářům už ve všem zastínilo, předběhlo a zahanbilo. Česká republika je země, která není schopná ufinancovat ani svůj vlastní provoz, navíc jakkoliv špatný, a jako taková nemá právo na existenci. Neprokázala ho.
Nepřekvapuje mě tedy drzost Pokorné-Jermanové, která se už už klepe, aby její kamarádi zase mohli za krajské peníze monitorovat hudební festivaly a vánoční zvyky. Ani se nedivím, že Jana Mračková Vildumetzová dobývá senátní křeslo za sociálně zaostalý region s nízkou vzdělaností obyvatelstva. Tahle země bude za rok celá jejich. Úpadek všeho kromě Babišových závodů pojede naplno. Navždy. K triumfu zla totiž stačí, aby dobří lidé nedělali nic. Takže se já - volič liberálně konzervativní pravice - ptám, proč vláda neudělala nic? Nebo v ní snad nebyli dobří lidé, kteří by si znovu zasloužili (nejen) můj hlas?
