Článek
Doba osmdesátková a poslech muziky? No, nebylo to až tak jednoduché, neb tehdejšímu cenzorskému režimu se primárně nelíbilo, když hudba měla hlubší obsah nebo z koncertního pódia výhružně trčely a zněly elektrické kytary podpořené hutnými bicími.
Cokoliv, co čpělo undergroundem a exilem nemělo šanci se dostat do éteru oficiální cestou. Takže i první poslech písniček Karla Kryla, DG 307, PPU a dalších se realizoval cestou 321. magnetofonové kopie, kde přes šum mnohdy nebylo možné podchytit originální podobu nahrávku. Ale i tak to bylo pro nás něco!
Kde se dala poslechnout celkem kvalitní muzika? Paradoxně na vlnách Československého rozhlasu, většinou na stanici Vltava. Na samotném sklonku 80. let své vysílání rozjel Noční proud. Ano, zajímavé věci zde zaznívaly hlavně v pozdních nočních hodinách.
Další možností byly prodejny s hudebními nahrávkami. Osmdesátkám vládly magnetofonové kazety a gramofonové desky. Hudební vydavatelství Supraphon a Panton, případně slovenský Opus. Takže v druhé polovině 80. let si člověk postupně posháněl a posestavoval obstojný set pro slušnou reprodukci - gramofon z produkce Tesla Litovel MC 600 Q, zesilovač Tesla AZS 223 a k tomu „teslácký dvoupásmovky“. A už tam mohli frčet Queeni, Floydi, Deep Purple, Led Zeppelin a další. Mimo jiné docela dost desek těchto interpretů pocházelo z bulharské produkce Balcanrecords. Z českých a slovenských rockových luhů a hájů se tu vyloupl Citron, Tublatanka, tu svoji si stále jel brněnský Progres 2 a Futurum. Samotný sklonek 80. let a přelom do let 90. rozjel i další proudy - punk, zde třeba legendární Tři sestry, Plexis (ti teda frčeli už od 1984), death metal, takže například Master's Hammer a třeba o něco starší Krabathor. A nemohu nevzpomenou nové vlny prezentované Pražským výběrem. Rozhodně i projekt Stromboli ve mně zanechal otisky až do současnosti. A Tango Miroslava Imricha.
Osobní silnou vzpomínku mám na vystoupení kapely Progres 2 v roce 1985 v Tanvaldu s jejich rockovou operou Mozek. To bylo prostě něco! Jevištní scéna, nasvícení, texty, hudba sama o sobě. Po koncertu i setkání se Zdeňkem Klukou a rozhovor s ním pro gymnaziální časopis Žbluňk.
Jasně, živá hudba byla i nedílnou součástí tancovaček v podání lokálních kapel, takže se člověk vyřádil při vystoupeních Kontaktu, K-baretu nebo třeba i Roxorů. K dobovým diskotékám jsem jaksi nepřilnul, protože tam reprodukovaná hudba mi nikdy nepřirostla k srdci.
Samotný nástup devadesátých let s sebou přinesl nástup nového záznamového média, tehdy ještě pekelně drahého - CD. K němu člověk též doputoval, takže dodnes mi slouží CD player Technics z roku 1990. Leč to už je jiný příběh.
Další díl Osmdesátek bude více méně monotematický, zaměřený na jedno auto. Jaké? Nechte se překvapit.
