Článek
Proč je řidičák na zkoušku blbost a exemplární kravina? Pro tohle. Na příkladě použiju dítě a řidiče. Malé dítě naučíme chodit. A v momentě, jak se postaví na nohy, jej na dva roky utlumíme – zakážeme mu běhat, skákat, rychle chodit – aby si neublížilo. Jako kdybychom si neuvědomovali, že musí padnout, aby se naučilo vstát, že musí padnout, aby vědělo, že je lepší dávat pozor jako chvilku trpět bolestí. Naučilo se chodit – tak ať dva roky jen chodí, pomalu, zodpovědně – a ono se pak nezdokonalí možná už nikdy. Dva roky bude chodit za ručičku s babičkou nebo dědou – tam je taky jistota, že běhat nebude. Udělá podobný scénář soudný rodič? Myslím, že ne. Naopak – rozumný člověk bude dítě povzbuzovat stále k větším výkonům a rozpozná-li talent na pohybové aktivity, rozhodně jej povede tím směrem. Možná i nepovede – a ani to nezabrání dítěti, aby se neustále zlepšovalo, běhalo, skákalo…
Teď znova – jen zaměním slovo dítě za řidič. Malého řidiče naučíme jezdit. A v momentě, jak se trochu rozjezdí a dokáže se hnout autem s automatem z místa, tak ho zařízneme! Dva roky ho necháme jezdit s babičkou, která naposledy seděla v autě, když se vnouček narodil a budeme ho ve zvýšené míře drtit, deptat, aby něco neudělal špatně. Aby se nedostal do smyku, nedriftnul, nezahrabal kolami, nezkusil hodiny……… Bude jezdit jako po lobotomii a za dva roky nezíská žádné dovednosti, nezlepší se. Se svou poloslepou babičkou, která je mentorkou jedině proto, že má všechny body jen díku tomu, že již 20 let v autě neseděla bude skrytou, ničím neoznačenou hrozbou pro všechny. Vyroste z něj řidič, který nebude mít snahu jet 50+ a na dálnici dá i levém maximálně 115. Pak na to jediný krát šlápne jako nejmenovaný policajt na nejmenovaný supersport – a do minuty rozmlátí vše kolem sebe.
Mám za to, že z autoškoly musí vylézt hotový řidič! Hotový řidič, kterému je jedno, jestli sněží, je tma, nebo zapadnul v písku. Má vylézt a vždy, když je to, co i jen trochu možné – a chce se mu – tak se zdokonalovat. Jezdit mírně i rychleji nad limit, zvládat krizové situace i tak, že si je třeba cvičí na parkovištích nebo volných plochách. Zvládat svoje auto i tak, že známou zatáčku proletí 130, nebo to někdy na dálnici natáhne na 220. Neříkám, že tak MUSÍ jezdit. Ale když je ta možnost – třeba, že v létě v 9 ráno v sobotu na dálnici vidí 2,5 km dopředu a je na silnici +- sám – tak proč se trochu nerozcvičit? Dnešní praxe je taková, že bohužel vychováváme už několikátou generaci řidičů ovcí, kteří v nečekaných situacích selhávají – protože se vůbec nezdokonalují, a i kdyby chtěli, není jak, není kde a ani není vůle, aby se zdokonalovali. Je tendence vinit ty rychlé, ty dravější – jenomže oni jsou častokrát i ti nejlepší řidiči. Některé body rozvedu v dalších článcích. Musím je rozdělit – jinak bych napsal doslova elaborát, kde několik nosných myšlenek by splynulo do té první.
Něco už se chytlo, něco se snad chytne dál.
snip
