Olovo, které mělo změnit svět

Na počátku dvacátých let minulého století zažíval automobilový průmysl nevídaný rozkvět. Aut přibývalo, jenže konstruktéři naráželi na vážný technický problém. Tehdejší motory při vyšším výkonu strašlivě klepaly, ničily se a jízda byla hlučným utrpením. Mladý a talentovaný americký inženýr Thomas Midgley v roce 1921 našel řešení, které ropné magnáty okamžitě vystřelilo do extáze. Zjistil, že když se do paliva přidá trochu olova, motor začne běžet tiše, hladce a s obrovským výkonem. Narazili na zlatý důl. Nový benzín pojmenovali Ethyl a v reklamách slovo „olovo“ záměrně tajili, aby u lidí nevyvolali zbytečné obavy.

Mrazivá realita se ale přihlásila o slovo téměř okamžitě přímo ve výrobních halách. Dělníci, kteří s novou přísadou pracovali, začali hromadně přicházet o rozum. Trpěli záchvaty vzteku, ztráceli orientaci a propadali šíleným halucinacím.

Jedna z klíčových chemiček v New Jersey dostala mezi místními lidmi děsivou přezdívku „Dům motýlů“. Zdraví muži tam před svým úplným kolapsem a následnou smrtí křečovitě odháněli z obličeje neviditelné, pestrobarevné motýly, které nikdo jiný neviděl. Sám vynálezce Midgley se těžce otrávil a musel se měsíce léčit. Před novináři ale dál bezohledně lhal – aby dokázal „bezpečnost“ paliva, poléval si na tiskovkách ruce olovnatým benzínem a vdechoval jeho výpary z lahvičky. Tlak obřích zisků byl silnější než lidské životy a nebezpečné palivo zaplavilo svět.

Olovo je přitom těžký, zákeřný jed. Po druhé světové válce zaplavily planetu desítky milionů aut a každý litr spáleného benzínu vypustil do ovzduší mrak toxických mikročástic. Tento nebezpečný olověný prach desítky let potichu padal na pole, do městských parků a přímo na dětská hřiště.

Teprve o padesát let později začali dětští lékaři bít na poplach. Zjistili, že vdechování olověného prachu u dětí nevratně poškozuje mozek, snižuje inteligenci a raketově zvyšuje agresivitu. Někteří moderní kriminalisté dokonce uvádějí, že obří vlna brutální kriminality v amerických městech v 70. a 80. letech byla přímým důsledkem toho, že celá tehdejší generace dětí vyrostla v prostředí prosyceném olověnými zplodinami z aut.

Pravda vyšla najevo díky muži, který se o auta vůbec nezajímal. Americký vědec Clair Patterson chtěl v 50. letech změřit stáří naší planety. Při zkoumání vzorků ale zjistil, že jsou neustále zvenčí kontaminovány obrovským množstvím olova. Bylo totiž doslova všude – ve vzduchu, ve vodě i v jídle.

Patterson začal zkoumat vrstvy prastarého ledu v Grónsku a hluboké oceánské sedimenty. Výsledky šokovaly svět: množství jedovatého olova v atmosféře začalo raketově růst přesně od chvíle, kdy se v roce 1921 objevil Midgleyho olovnatý benzín. Patterson se stal největším nepřítelem ropných korporací. Čelil obrovskému tlaku, snažili se ho zdiskreditovat, brali mu vědecké granty, ale on se nevzdal. Jeho neúnavný boj trval desítky let, než donutil politiky otevřít oči a olovnaté palivo definitivně zakázat.

V České republice skončil prodej tohoto benzínu (známého jako Special nebo Super) v roce 2001. Výsledek byl okamžitý a fascinující – během několika let klesla průměrná hladina olova v krvi obyvatel o více než 80 %. Ukázalo se, že lidské tělo i příroda mají neuvěřitelnou schopnost se uzdravit, když jim přestaneme aktivně ubližovat.

Zdroje, které jsem použila při vytváření článku: