Článek
Když Mark Zuckerberg během studia na Harvardu vytvořil se svými kamarády počátky Facebooku, asi si nikdo neuměl představit, jaký fenomén vznikl. Facebook začal jako pomůcka pro orientaci a seznamování studentů ve škole. Zpočátku pozvolna, později neuvěřitelně rychle se začal šířit a také měnit.
Facebook je nyní jednou z několika nejvýznamnějších sociální sítí, o kterých řada lidí tvrdí, že si bez nich neumí svůj život představit. Ale sociální sítě jsou s námi přibližně 20 let, to je z hlediska historie lidské společnosti nepatrný zlomek času. Co nám sociální sítě dávají a co nám berou?
Jak to bylo
Jsem z generace, která bez Facebooku, Instagramu a dalších prožila většinu života. Přemýšlím o tom, co sítě přinášejí společnosti a co jednotlivcům. Na počátku převažovalo nadšení a spousta lidí byla přesvědčena, že je to úžasný prostředek pro demokracii - každý člověk může vyjádřit svůj názor!
Postupně začínaly přibývat kritické hlasy. Určitě je dobré, že každý může vyjádřit svůj názor, ale je dobré, aby se všechny možné názory nekontrolovaně šířily? Ale vlastně to šíření je kontrolované a to prostřednictvím algoritmů, které nastavují majitelé sítí.
Malá odbočka o svobodě slova
Před dobou sociálních sítí měla svoboda slova jasný význam - právo svobodně vyjádřit svůj názor, aniž by jeho autor mohl být za něj postihován (s určitými výjimkami). Nikoho však ani nenapadlo, že by měl také právo svůj názor masově šířit. Každý nesl nějakou formu odpovědnosti, za to co řekl nebo napsal. Také se běžně veřejně lidé neuráželi nebo nepomlouvali, což je dnes víceméně běžný jev.
Lidé, kteří tuto dobu nezažili nebo byli ještě malí, ale i další, mají často pocit, že každý názor je stejně hodnotný, a ostatní by ho neměli kritizovat. Kritika nebo vyvracení lží však není cenzura.
Informace?
Nejen mladí lidé často uvádějí, že sociální sítě jsou pro ně zdroj informací. Skutečných informací je na sítích minimum, většinou jde o názory nebo data, jejichž pravdivost a skutečný význam reálně nejde ověřit, proto nemají žádnou informační hodnotu. Stokrát opakovaná lež se v pravdu nepromění, ale dostane se k mnoha lidem.
Sociální sítě nelze považovat za důvěryhodný zdroj informací. Naopak, jak ukazují nejen příklady z poslední doby (ovlivňování amerických voleb prostřednictvím X, zrušení prezidentských voleb v Rumunsku), jsou prostředkem k propagandě a politické manipulaci.
Bohužel se ukazuje, že značná část lidí je snadno ovlivnitelná. Odklon od tzv. tradičních médií, kde existují nějaká pravidla a novinářská etika, není přínosem k demokracii, ale naopak.
Podnikání a demokracie
Podle mého názoru by podnikání mělo kromě podnikatele přinášet prospěch i společnosti (resp. komunitě nebo státu), ve které žije, prostřednictvím vytvoření pracovních míst a peněz z daní majitele podnikání.
Velké sociální sítě přinášejí astronomické zisky svým majitelům, několika málo jedincům, a poskytují jim obrovský vliv, a to i politický. Opravdu to je to, co chceme, jako stát, jako společnost? Svoboda slova i podnikání patří určitě k pilířům demokracie. Jsou však různé oblasti, které se dlouhodobě regulují. Měly by k nim patřit i sociální sítě. Evropská unie se o to do značné míry snaží prostřednictvím Aktu o digitálních službách a digitálních trzích. Ale stačí to? Připadá mi, že bezmyšlenkovitým trváním na nedotknutelnosti některých základů demokracie naopak demokracii ohrožujeme.
Proč se více nemluví o tom, že svoboda a práva jsou spojena s odpovědností? To by mělo platit všude. Proč necháváme nepřátelské země, které nemají demokratická zřízení a na demokracii jim nezáleží, aby šířila svoji propagandu, dezinformace a lži?
Něco pozitivního
Jako jediné pozitivum sociálních sítí vidím to, že umožňují lidem, kteří se navzájem neznají, ale mají společné zájmy, se o sobě dozvědět a komunikovat spolu.
Zdroje:
Evropská rada: Akt o digitálních službách a Akt o digitálních trzích
Film Social Network
Tomáš Kolomazník, Zdeněk Rod, Štefan Sarvaš: Proč věříme dezinformacím, ISBN: 9788076626515
