Článek
Podle studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) vyplývá, že až 40 procent žáků devátých tříd základních škol vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent z nich má známky úzkosti.
Kromě krizí, se kterými se v poslední době potýkáme všichni (válka na Ukrajině, klimatická krize, inflace…) jsou děti a mladí lidé více ovlivněni světem sociálních sítí. Facebook (a pak další sítě), který začal jako prostředek pro studenty univerzity, jak se snadno seznámit s dalšími studenty, využívá lidské potřeby sdílet. Člověk je společenský tvor, který potřebuje kontakt s dalšími lidmi. Samotky a izolace byly odedávna ty nejhorší tresty (a mluvit do zdi nepomáhalo). Lidé se potřebují podělit o své radosti, starosti, nápady a zkušenosti, ale při sdílení je důležitý osobní kontakt. Na sociálních sítích nesdílíme jen s dalšími lidmi, ale s algoritmy, jejichž prostřednictvím vlastníci sítí vy(zne)užívají informace o nás, a různé zájmové skupiny nás ovlivňují a radikalizují. Pro děti a mladé lidi je to o to horší, že místo společných, skutečných zážitků, vedou na sítích boj o svou, zatím křehkou, identitu a integritu.
Svoboda a slušnost
Navíc sociální sítě posouvají naše normy slušnosti. Nejen někoho kritizovat, ale i někomu nadávat, je mnohem těžší přímo do očí, než to někde napsat. Kolik z těch, kteří nediskutují, ale kritizují nebo přímo sprostě nadávají, by to příslušné osobě řekli do očí? Myslím, že skoro nikdo, nicméně argumentace ad hominem se rozmáhá všude ve veřejném prostoru, nejen na sítích. Navíc tito lidé často nechápou, co znamená svoboda slova - ano, každý má právo na svůj názor, ale každý také musí nést odpovědnost za svá slova, i skutky.
Obraz je to trochu pokřivený, protože velká část slušných lidí se na sociálních sítích a internetu nevyjadřuje ke všemu, nebo se nevyjadřuje k hloupým, sprostým a agresivním komentářům. Většinou říkají, že to nemají zapotřebí, nebo že se nebudou snižovat na něčí úroveň. Ale jako v reálném životě je správné zastat se někoho ohroženého, ponižovaného nebo napadeného, tak i ve virtuálním světě bychom se tak měli chovat. Slušný/dobrý člověk ví, co je správné a nenechá si relativizovat hodnoty, na kterých stojí naše společnost a nezpochybňuje fakta, když pro to neexistují žádné důkazy.
