Článek
Znáte ty příběhy o domácím násilí, kde poté vyjde najevo, že v tom toxickém prostředí žena žila několik let a neodešla? Tak o tomto případu naivity ve smyslu „on se změní a už mi nikdy nedá facku“ dnes nebude řeč.
Budu psát o běžné a každodenní naivitě nás žen.
Až se stane otcem, změní se
Už v počátcích vztahů vnímáme, že ne všechno je zcela ideální. Ale přivíráme oči, protože dokonalost neexistuje. Postupem času nám sice některé věci začnou vadit více, ale to se změní, až se narodí miminko.
První lež, kterou si samy sobě nalháváme. Jenže už v těhotenství se ukáže, že ta změna asi jen tak nepřijde. Blíží se porod a my stále taháme nákup samy, protože ten náš chlap už zase sedí u počítače, je s kamarády na pivu nebo se zdržel opět v práci, protože je workoholik (nebo má hezkou netěhotnou sekretářku, ale zůstaneme u toho workoholika).
No co, tak si užívá poslední chvíle, kdy může tohle dělat. Až se miminko narodí, úplně ho to pohltí a na všechny věci kolem zapomene.
No nezapomene. Naopak! K hraní na počítači si pořídí sluchátka, aby neslyšel pláč dítěte a nemusel nic řešit. Na pivo si zajde častěji, protože je všechno lepší než hormony ženy po porodu. A ta práce je vlastně skvělá věc, protože tam po něm nikdo nic nechce, narozdíl od strhané ženské doma.
U druhého dítěte už to klapne
Naivita nás žen je ale bezmezná, a tak přijdeme s teorií, že když si pořídíme dítě číslo dva, partner už bude muset pomáhat. Dvě děti přeci nemůžeme zvládnout samy! Když na to přijde, zvládneme i čtyři děti, což nám v budoucnu dokáží naše děti, až si přivedou kamarády na přespání.
Jenže zatím jsme ve fázi, kdy jsme si vydupaly druhé miminko a očekáváme pomoc partnera. Ten ale (kupodivu) na svém chování nic moc nezměnil. Je unavený z práce a nemá (a ani nemůže mít) představu o tom, jakou únavou trpí ženy v těhotenství.
Po druhém porodu přichází tvrdý náraz pro celou rodinu. Doma řvou už dvě děti, což muž po návratu z práce absolutně nedává. Služební cesty se začínají jevit jako jedinou možností, jak zachránit vztah a zdravý rozum.
A zatímco muži zachraňují zdravý rozum silnějšími sluchátky k počítači, ženy se začínají hroutit a nechápou, kde se stala chyba. Tentokrát to mělo už vyjít. Tentokrát mělo jít vše dle našich představ.
Návrat do práce to jistí
Do třetice všeho dobrého (zlého už bylo dost). Tentokrát už to vyjde. Až se totiž vrátíme do práce, tak nebude možné, abychom zvládaly vše samy jako doposud. Hry si bude muset odinstalovat, na pivo ať zapomene a v práci zůstávat nebude. Prostě bude makat a bude muset pomáhat i doma, občas vyluxuje, vypere… Doteď to sice nedělal, ale teď už bude muset. Teď už to klapne a on se změní.
Spoiler alert - nezmění. Bude stejný jako na začátku vašeho vztahu. Jen navíc starší a víc naštvaný, protože doma pořád někdo řve. Vy, dítě číslo jedno nebo dítě číslo dva.
Takže když nepomáhal doposud, nebude ani teď. Navíc ještě jako matka se dvěma dětmi a nároky na zvláštní pracovní dobu dostanete hůře placené zaměstnání, takže ještě budete poslouchat, že nebýt jeho, zemřela by rodina hlady. Při pohledu na svou výplatní pásku mu v duchu musíte dát za pravdu.
Každopádně toto je už jedna z posledních lekcí naivity, kterou si v životě dopřejete, co se týče mantry „změní se, až …“.
Již na začátku totiž vznikla základní mýlka - že se muž změní. Je to totiž naopak - musí se změnit žena. Nechcete být doma za služku? Tak přestaňte uklízet. On se pak (možná) naučí házet ty smradlavé ponožky do koše na prádlo. Nechcete pořád nakupovat jen vy a poslouchat, že v lednici nic není? Tak nenakupujte… Jak jsme si je totiž vychovaly, takové je máme, milé ženy.
