Článek
Dokumentaristka Erika Hníková představila v roce 2021 dokument, který vyvolal bouřlivou reakci. Nese název Každá minuta života a pojednává o životě malého Miška Hanuliaka. Již jen trailer k dokumentu některé šokoval.
Výchova šampiona
Miško má naplánovanou doslova každou minutu svého života. Bruslení, posilovna, bazén, klavír, zpěv… To všechno musí malý Miško zvládat. A volné chvíle, které tráví na zadním sedadle auta přejezdy mezi jednotlivými aktivitami, vyplňuje hlavolamy a trénováním německého jazyka. Důvod? Jeho rodiče z něj chtějí mít vrcholového sportovce.
Za tímto účelem se spojili s Pavlem Zachou, který se ještě před narozením syna Pavla juniora rozhodl o tom samém - bude z něj mít šampiona.
Svou výchovnou metodu nakonec zformuloval do filozofie nazvané kamevéda neboli komplexní multirozvojová výchova dětí.
V rozhovoru pro Aktuálně Pavel Zacha přiznává, že si prošel stejným odsouzením jako rodina v dokumentu.
„Všechno je postavené na stimulaci a rozvoji potenciálu, který rodiče do dítěte vloží v prvních letech života. Pavel od pěti měsíců cvičil na dětské multifunkční stěně, běhal v osmi měsících. Ostatní v jeho věku ještě leželi a nic nedělali, ale on už dávno bušil rukama i nohama do zavěšeného míčku a cvičil koordinaci, rovnováhu i orientaci,“ popsal autor filozofie, jak probíhaly první roky života jeho syna.
Škola musí stranou
Za tímto účelem se vzdal svého života a kariéry. Nic jiného mu nezbývalo, protože se musel synovi věnovat naplno. Malý Pavlík totiž nechodil ani do školy. Když byli jeho vrstevníci ve škole, on prý stavěl tábořiště sekerou a pilou nebo honil míčky na tenisovém kurtu.
„Pokud máte velké ambice a trénujete stylem kamevéda - tedy klidně i osm tréninků denně, škola prostě se sportem dohromady nejde,“ vysvětluje Zacha, proč jeho syn do školy nechodil.
Dodal ale, že rodiče musí být sebekritičtí, a pokud dítě nemá talent a nevypadá to, že by mohlo excelovat, měli by dítěti naopak školu dopřát, protože to pak dopadá tak, že dítě ničeho nedosáhne a nemá ani školu.
Celou rodinnou kasu musela táhnout maminka, což samozřejmě nebylo možné. Otec se ale postaral i o tuto stránku a synovi našel již v pěti letech sponzora.
Výsledky se začínají dostavovat
Své o kamevédě ví nejen malý Miško, jehož další osud a cestu můžete sledovat na instagramu, ale i sestry Linda a Brenda Fruhvirtovy. Naše nadějné tenistky byly totiž vychovávány stejně a nyní dosahují skvělých výsledků.
Aktuálně se ale nejvíce mluví o prvním dítěti kamevédy - hokejistovi Pavlu Zachovi. Po boku Davida Pastrňáka září v NHL a jeho výkon na letošním mistrovství světa byl naprosto skvělý.
„Lidé se mě ptají, jestli bych to zvládl bez veškerého odhodlání, tvrdé práce, kterou jsem dělal, když byl se mnou můj táta. Těžko říct, protože bych to nikdy nezjistil. Jsem talentovaný? Možná. Ale postaral se o to, abych cvičil dvakrát nebo třikrát víc než všichni ostatní. To proto, že tam byl se mnou. Dokázal mi uvařit, uklidit, všechno. Myslím, že volba, kterou mi dali, byla ta nejlepší, jakou mi mohli dát. Vyšlo to. Miluji to, co dělám, miluji sport,“ nechal se Zacha slyšet pro webové stránky NHL.
Nezodpovězené otázky
Jako matku dvou malých sportovců by mě ale zajímalo spíše to, jak Pavel vnímá své dětství. Nic jiného než dril nepoznal. Nevadí mu to? Nechybí mu běžné dětské zážitky? Na toto téma jsem ale nikde žádný rozhovor s ním nenašla.
Stejně tak by mě upřímně zajímalo, kolik rodin vyznává kamevédu a jaká je její úspěšnost. Bohužel ani na toto téma nikde nic nenajdete.
Pokud se totiž například sto rodin svému dítěti zcela obětuje a vyjde to jen dvěma sestrám a jednomu hokejistovi, tak se o úspěchu této metody dá spíše polemizovat.
Tato metoda pak podle mě naprosto odmítá podstatu sportu jako volnočasové aktivity, která má vést k novým přátelstvím. S tím mimochodem souhlasí například i sociolog Vojtěch Ondráček.
„Podstatou je zaměření se na individuální úspěch bez veřejných institucí a konkurenční boj na úkor ostatních. Sport zde slouží jako výtah do nejvyšších pater společnosti. Zachovo zaměření pouze na sport odráží široce sdílenou představu o sportu jako místu závratného bohatství a populárního spektáklu, v němž se ti nejúspěšnější stávají uctívanými bohy. Idea sportu jako volnočasové činnosti, která nabízí utužování kolektivního ducha a drží se zásady o nedůležitosti vítězství, bere v současné komerční podobě za své,“ kritizuje metodu Ondráček.
Na druhou stranu, ruku na srdce, kdo jste viděl dokument a kdo jste neměl na jeho konci pocit, že toho možná pro vaše děti děláte málo? Možná by taková kvazi-kamevéda neuškodila žádné rodině.
Zdroje: YouTube, Aktuálně, Instagram, Seznam zprávy, A2larm
