Článek
Sever BBC informoval o smrti doktorky Kanokporn Tangsuanové, která zemřela minulý rok v říjnu na alergickou reakci v restauraci v Disney Worldu.
Disney si vyzkoušel na jeden měsíc
Ačkoliv měla personál upozornit na svou alergii na mléko a ořechy, dostala pokrm, který obě složky obsahoval, a ona zemřela z důvodu „anafylaxe způsobené zvýšeným množstvím mléka a ořechů v systému“.
Její manžel Jeffrey Piccolo se proto rozhodl, že Disney World za tuto chybu bude žalovat. Jeho představa o odškodnění byla 50 tisíc dolarů a nejspíše by měl i šanci, kdyby ale nebyl předplatitelem Disney Plus.
Tedy, on vlastně ani předplatitel nebyl, jen si před pěti roky vyzkoušel měsíc zdarma. Jenže i na tuto měsíční zkušební dobu musel podepsat podmínky užití.
A součástí těchto podmínek není jen používání kanálu, ale i soudní spory s Disney. Jakmile tyto podmínky podepíšete, vzdáváte se práva na žalování společnosti a veškeré spory se budou řešit jen v arbitrážním řízení.
Co to znamená? Jak uvádí například Wikipedia, jedná se o rozhodčí řízení, které je mimosoudní a neveřejné, což pro tak velkou společnost, jakou Disney je, znamená lepší variantu než veřejný soud.
Takže jednoduše řečeno, pokud jste někdy vyzkoušeli Disney Plus, už nemáte možnost žalovat společnost Disney v běžném soudním procesu. A zpětně to číst už nemusíte, opravdu to tam je.
„Pokud vy a společnost Disney Interactive nevyřešíte spor neformálním jednáním nebo u soudu pro drobné nároky, bude jakákoli snaha o vyřešení sporu prováděna výhradně závazným rozhodčím řízení. Vzdáváte se práva na projednání sporu u soudu před soudcem nebo porotou,“ píše se v podmínkách použití společnosti Disney.
Výzkum mluví jasně - podmínky čte málokdo
Ruku na srdce - kdo čtete každé slovo smluvních podmínek? Já se přiznám, že opravdu netrávím hodiny čtením všech stránek smluvních podmínek a konkrétně Netflix a Disney Plus jsem jednoduše potvrdila bez většího čtení. A rozhodně nejsem sama.
Digitální sdružení Bitkom v Německu zveřejnilo výsledky průzkumu, který se týkal právě čtení smluvních podmínek.
Z celkového poštu 1 013 respondentů jich 63 % uvedlo, že smluvní podmínky nečte a pouze 11 % dotázaných uvedlo, že je čte vždy.
Proč máme tendenci podepisovat něco, co jsme si nepřečetli? Jedním z hlavních důvodů, proč lidé smluvní podmínky nečtou, je jejich délka a složitost. Tyto dokumenty jsou často psány v právním jazyce, který je pro průměrného čtenáře obtížně srozumitelný. Navíc jsou podmínky velmi dlouhé a jejich přečtení by nám zabralo několik desítek minut.
Jak podmínky vypadají, když se vytisknou, znázornil student Dima Yarovinsky, když vytiskl podmínky společností WhatsApp, Google, Tinder, Twitter, Facebook, Snapchat a Instagram. Na výsledek se můžete podívat níže v příspěvku na X.
Hey all! thanks for your comments, it's really flattering.
— Dima Yarovinsky (@dimitryarov) May 5, 2018
Attaching more photos from the same project as it was presented in the Bezalel art and design academy. pic.twitter.com/tXQmvW7SvS
Věříme jim, i když nás zklamaly
Dalším faktorem, který přispívá k nízké míře čtení smluvních podmínek, je podceňování rizik. Uživatelé často předpokládají, že jim při používání služby nehrozí žádné reálné nebezpečí, a proto nevidí důvod věnovat čas čtení podmínek.
Studie z roku 2017 publikovaná v Journal of Law and Economics ukázala, že lidé jsou více ochotni souhlasit s podmínkami, pokud vidí, že tak učinili i ostatní, což vytváří dojem „bezpečí ve stádu“ .
Přitom by měli lidé po zkušenosti s Facebookem být opatrnější. Připomenout lze například kauzu z roku 2018, kdy vyšlo najevo, že Facebook sdílí informace o uživatelích s více než 150 dalšími partnery. Mohl - lidé mu dali souhlas.
I přes to, že se o tom stále mluví, a i přes známé skandály, lidé stále smluvním podmínkám věří a neočekávají, že by je společnost chtěla obrat o práva nebo jejich údaje zneužít. Možná právě tato kauza něco změní. A možná se na ni zapomene jako na všechny ostatní.
Zdroje: BBC, Disney Plus, Wikipedia, Opojištění.cz, X, Core, Aktuálně
