Článek
Pro své děti dělám opravdu maximum a velmi často je to na úkor mých vlastních potřeb. Neočekávala jsem od nich žádný potlesk nebo vděk, že toto všechno dělám. Co jsem ale opravdu nečekala, byl nevděk a kritika, že dělám málo.
Jdu za lepší rodinou!
Začalo to jako typický večer u nás doma s hyperaktivními dětmi - nechtějí spát, běhají po bytě a nedají se uklidnit. Dcera, která je doma kvůli nemoci, mě tak naštvala, že jsem na ni křikla, že půjde do školy, protože je očividně zdravá.
Dcera najednou bouchla, že si jde balit kufr a odchází od nás, protože jsme hrozní rodiče a jinde se bude mít lépe. Vychrlila na mě neskutečné množství informací o tom, jak se její kamarádky mají lépe, rodiče jim všechno dovolí, všechno koupí a celkově si vlastně může vybírat, ke komu půjde, protože všude se bude mít lépe.
No zůstala jsem koukat s otevřenou pusou a pořádně nevěděla, co jí na to mám říct. Nevděčnice nevděčná! Jen její tenis nás stojí více, než zaplatí jiné rodiny za kroužky svých tří dětí. Má doma všechno, co potřebuje, a mnoho věcí navíc. Jediné, co jsme jí z jejích velkých přání nekoupili, je iPhone 15 Pro a Apple Watch.
Jenže právě tyhle dvě věci někteří její spolužáci mají a mně následně došlo, že takto ona posuzuje lepší rodinu. Kdo koupí Apple Watch, ten je skvělý rodič.
Proč jsou dnešní děti nevděčné?
Děti, zejména malé, se přirozeně soustředí spíše na své potřeby než na druhé. Teprve postupně se učí empatii a schopnosti ocenit úsilí ostatních. Ale jak rostou, tak nás jejich nevděk logicky začíná trápit. Nelze však posuzovat náš vděk a vděk našich dětí.
My jsme jako děti byli za věci vděční, protože jich nebylo tolik a často bylo těžké je sehnat. V době, kde je vše snadno dostupné, si ale děti mohou méně vážit toho, co mají. Hračky, zážitky a dárky ztrácí na hodnotě, když se stávají samozřejmostí. Kdo by si vážil sladkostí, když je má každý den?
Za nevděk si pak samozřejmě můžeme hlavně my rodiče. Moje děti nechápaly, proč když nemám peníze, nedojdu k té bedně s penězi (chápejte bankomat) a nevezmu si peníze nové. Vůbec mi nedošlo, že nechápou, že bankomat dává jen tolik peněz, kolik si vyděláme. Potom samozřejmě ani nechápou, proč je problém koupit dva iPhony.
Co dělat, když to stále bolí?
Inu, bolí to, s tím nic rodiče nenadělají. Děti dokáží být kruté a ví přesně, která slova vám nejvíce ublíží. Dcera se pomalu dostává do puberty a očekávat od ní nadhled, to je asi nereálné. Snažím se si připomínat, že toto období je dočasné a děti si mnohé uvědomí až s odstupem času.
Upřímně? Já jsem si veškerou oběť maminky uvědomila až na porodním sále. Když mi došlo, čím si ona musela projít, aby mi dala život. A s každým dalším dnem, jak má dcera rostla, jsem si více a více uvědomovala, co všechno pro mě maminka udělala.
Některé mé křivdy z dětství byly najednou vysvětleny. Pochopila jsem, v jaké situaci tehdy maminka byla a proč dělala to, co dělala. Proč se na mě zlobila nebo proč mi něco nekoupila, když jsem chtěla.
Dokonce jsem si včera vzpomněla, jak jsem si i já jako malá několikrát balila kufřík s tím, že odcházím k lepším rodičům.
Takže ano, bolí to. Ale když si v klidu sednete a zavzpomínáte na své dětství, tak zjistíte, že vám vaše děti neříkají nic, co byste vy sami v určitém období rodičům také neřekli. Nezbývá tedy než vydržet a počkat si na dobu, kdy se vaše děti sami stanou rodiči a pochopí, že jste vše dělali v jejich zájmu a z lásky.
