Článek
Co jsem celý den dělala?
Udělala jsem snídani, uklidila po snídani. Děti si musely vyčistit zuby, obléct se, učesat. Mezitím se několikrát pohádaly či prostě jen vztekly (v zimě nemůžu mít ty růžové letní šatičky?). Mezi jednotlivými výbuchy vzteku (dcera právě zjistila, že ani ty žluté si vzít nemůže), zapínám pračku. Než jsme tohle všechno zvládly, je skoro čas na svačinu. Takže ji je třeba připravit. A uklidit po ní, samozřejmě.
Vyřeším hádku mezi dětmi.
No a už bych asi měla začít dělat oběd, že? Během vaření jsem stihla naplnit myčku, tak ji zapínám. Mezitím přijde syn, že na sebe vylil pití. Dobře, převléct a věci hoď do pračky. Než nandám hotový oběd, dopere pračka - píp. Už tam běžím, jen ještě vyřeším další hádku.
Přehodím prádlo do sušičky a zapínám jí. Další pípání! To fakt nedokáží vymyslet jiný zvuk, než pípání? Tohle pípání je od myčky. To je dobře, bude třeba uklidit po obědě, tak ať je prázdná. Takže uklidím umyté nádobí. Připravím stůl k obědu a konečně nandám oběd.
Další hádka, křik a řešení. Uf, ještě že mají dneska jeden ze svých lepších dní, teprve třetí hádka!
Po obědě mi obě děti oznamují, že nechápou jak, ale mají všechno oblečení od jídla. Dobře, svléknout a do pračky.
Pouštím dětem pohádku, předtím však vyřeším hádku, kterou tu pohádku vybereme.
Vracím se do kuchyně, která vypadá jako školní jídelna, kterou se prohnalo několik tříd. Uklidím - vše od stolu, židle až po podlahu. Naplním další myčku a pouštím. Co je to v tom hrníčku? Ty jo, kafe! Já na něj úplně ráno zapomněla. Vypiju si ho teď, zatímco děti koukají na pohádku.
Co to sakra zase pípá? Sušička, já na ni zapomněla! Tak před tou kávou to prádlo složím… Uf, hotovo a jdu na kafe.
„Mamí, uděláš nám k pohádce svačinku a nové pití?“ Ok, pokládám kafe a vracím se do kuchyně. Nakrájím ovoce, zeleninu a udělám pití. Už skoro sedím a ozve se píp píp píp. Já už mám snad slyšiny? Jo, myčka. Tak ji ještě vypnu a uklidím.
Hotovo a jdu na to kafe… „Mamí, já jsem vylil pití na sebe a na gauč“. Vždyť už to znáš, věci do pračky a převléct. Beru hadr a jdu uklízet. Míjím dceru, která se také převléká - sedla si do toho mokrého. Nechápu to, to už jsou závěrečné titulky?
„Mamí, slíbila si nám, že si s námi budeš hrát s legem.“ Jo, to je pravda. Tak ho pojďme vyndat. Proč je mezi kostičkami kousek rohlíku? Syn se přiznává, si ho tam schoval na později… před pár dny. Dobře, stejně jsem pak chtěla luxovat.
„Mamí, on mi rozbil domeček!“
„Mamí, ona vzala moji kostičku.“
„Mamí, kdy bude svačina?“
Cože, to už jsou zase 3 odpoledne? Dobře, jdeme udělat svačinu. A tradičně co? Uklidíme. Dáme si kvíz - je více Pribináčku v břichu nebo na triku? Jasný, A je správně. A zvládl to opět i s teplákama. Takže do pračky a nové oblečení.
Jdeme ven, tam nebudete dělat nepořádek! Vracíme se akorát na večeři. Do čistých dětí mají ti dva přede mnou daleko, takže jdeme rovnou do sprchy. Oblečení do pračky. Cože? Jak to, že je zase plná?! Pouštím pračku.
Po sprše večeře, úklid po večeři. Čištění zubů, uspávání.
Jdu do obýváku a sklízím bordel. Nacházím své ranní kafe. To už asi pít raději nebudu… Píp píp píp - to už je jako v Tescu na pokladně! Tak ještě dám to prádlo do sušičky a jdu spát.
Cestou do ložnice se ve dveřích potkávám s partnerem. Zdravím ho, vrátil se z hokeje, je šťastný, nabitý endorfiny. Proběhne zběžná konverzace o tom, co jsme dělali celý den a já oznamuji, že jsem unavená, takže jdu spát. Cože? Vždyť je 9 večer! Bych ti přál moji práci, to bys hned věděla, co to je být unavený.
Čas partnerovy smrti? Přibližně ve 21:02.
