Proč se nikdy nepoučíme z chyb? Může za to nedostatek sebereflexe, ale i traumatické dětství

Poučit se z chyb je jedním z klíčových předpokladů osobního růstu a zlepšení. Přesto se to nemusí dít automaticky. Nedostatek sebereflexe, emoční reakce nebo kognitivní zkreslení mohou bránit schopnosti učit se z neúspěchů. Je důležité vytvořit si návyky, které podpoří schopnost sebereflexe a učení, a tím předejít opakování stejných chyb.

Sebereflexe je schopnost analyzovat vlastní chování, činy a jejich důsledky. Pokud lidé nejsou schopni sebekritiky, tedy zhodnotit své rozhodnutí, je obtížné se z chyb poučit. Mnozí lidé místo toho, aby se zamysleli nad tím, co mohli udělat jinak, hledají vinu jinde.

Tento mechanismus obrany chrání ego, ale brání růstu a zlepšování. Bez schopnosti sebereflexe je cyklus opakování chyb nevyhnutelný.

Server Neuroscience uvádí, že se toto vyskytuje zejména u narcistů, kteří si myslí, že všechno dělají nejlépe a chybí jim náhled.

Lidský mozek je náchylný k různým kognitivním zkreslením, která ovlivňují způsob, jakým vnímáme svět. Mezi nejběžnější patří potvrzovací zkreslení (confirmation bias), kdy lidé vyhledávají pouze informace, které podporují jejich stávající názory a ignorují protichůdné důkazy.

Pokud si tedy lidé vytvoří určitý názor nebo postoj, mají tendenci přehlížet chyby, které tento postoj zpochybňují.

Chyby mohou být spojené s pocitem selhání, studu nebo ztráty sebevědomí. Často je pro lidi jednodušší přiznat si chybu jen částečně nebo ji zlehčovat, než čelit plné odpovědnosti za své činy.

Tento obranný mechanismus umožňuje lidem vyhnout se bolestivému zjištění, že se mýlili, což může vést k tomu, že se z chyb nepoučí.

Zpětná vazba hraje zásadní roli v procesu učení se z chyb. Pokud lidé nedostávají upřímnou a jasnou zpětnou vazbu, je obtížné zjistit, co přesně udělali špatně.

V pracovním prostředí, kde šéfové nebo kolegové neposkytují otevřenou kritiku, nebo naopak v rodinách, kde jsou chyby přehlíženy či bagatelizovány, se lidé snadno ztrácejí v mylných představách o svém chování.

V dnešní uspěchané době se mnoho lidí dostává z jedné činnosti do druhé bez dostatečného prostoru pro zastavení a přemýšlení. Pokud si lidé nedají čas na to, aby analyzovali svou chybu a promysleli, co vedlo k neúspěchu, nemají šanci zjistit, co by příště mohli udělat jinak. Tento „běh na autopilota“ vede k tomu, že se chyby opakují.

Chyby často vyvolávají silné emocionální reakce, jako je frustrace, hněv nebo strach. Tyto emoce mohou zastřít logické myšlení a zabránit lidem ve zpracování důsledků chyb.

Pokud jsou emoce příliš silné, lidé se dle PositiveNews často zaměřují více na to, aby se vyhnuli těmto negativním pocitům, než aby analyzovali chybu samotnou a poučili se z ní.

Výzkum zveřejněný na serveru Pacific Standard ukázal, že chyby často opakují lidi, kteří byli v raném věku týráni. Je pro ně obtížnější odhalit hrozící zdravotní, finanční nebo právní problémy.

„Nejde o to, že by se lidé otevřeně rozhodovali podstoupit tato negativní rizika nebo dělat věci, které by je mohly dostat do problémů. Velmi dobře se může stát, že jejich mozek ve skutečnosti nezpracovává informace, které by jim měly sdělit, že míří na špatné místo, že to není správný krok,“ uvedl k výzkumu její vedoucí, profesor Seth Pollak.

V rámci studie byli mladí dospělí – z nichž někteří měli traumatické dětství – podrobeni sérii testů rizika a odměny.

Studie ukázala, že ti, kteří byli týráni ve věku kolem 8 let, zjistili, že je těžší se poučit ze svých chyb a vnímat, že přichází ztráta. Dělali stejná špatná rozhodnutí, i když znovu a znovu zvažovali rizika a odměnu.

K těmto závěrům došel i neuropsychologický výzkum zveřejněný na serveru Science Direct. Autoři tohoto výzkumu uvedli, že neschopnost poučit se z vlastních chyb může být příčinou škály lidských problémů, počínaje šikanou v dětství a záškoláctvím až po agresivní činy, jako je vztek na silnicích.

Zdroje: Pacific Standard, Neuroscience, PositiveNews, Science Direct