Článek
Rozdíl mezi hokejovou a fotbalovou mámou je propastný. Kdybych měla před lety možnost podívat se do budoucnosti, nikdy bych na hokej nekývla.
Život hokejové mámy
Hokejová máma musí na trénink přijet minimálně o dvacet minut dříve, aby stihla převléct své malé dítko do celé hokejové výstroje.
Mluvím určitě za všechny hokejové rodiče, když napíšu, že je to takový menší tělocvik na jehož konci jste zpocení úplně všude.
A kdyby náhodou chtěl někdo pohybovat o tom, že se nejedná o takový menší tělocvik, tak důkazem jsou mé chytré hodinky. Ty mě totiž po maratonu převlékání pochválí za pohybovou aktivitu.
Následuje hodinové čekání v teplotách kolem nuly, nebo dokonce pod nulou. A opětovný maraton, protože před začátkem strečinku mají děti jen 15 minut na svlečení výstroje a převlečení do sportovního.
Hokejová máma opět trpělivě čeká a následně celou tu velkou tašku odtáhne zpět domů, aby tam smrděla v předsíni. V zoufalé snaze všechno opakovaně peru a je mi zle při představě, jak taška bude smrdět, až můj syn dozraje do věku pubertálního.
Navíc hokejová máma musí zajistit ještě individuální lekce, které často probíhají o víkendech. Je však důležité je sladit se zápasy.
Život fotbalové mámy
Párkrát v týdnu se ze mě stane máma fotbalová. Namísto více než desetikilové tašky vezmu fotbalový vak s míčem, pitím a jdu.
Na trénink přijíždím na čas, dítě vyběhne na hřiště a hraje. Já si v teple dám vychlazený Birell, přečtu pár kapitol knihy, v teplých měsících se dokonce opálím a jedeme domů.
Všechno. Tím to opravdu končí. Žádné individuální tréninky, které je třeba sladit se zápasy. Ano, i zde jsou zápasy, ale v rámci Prahy a nikoliv desítky kilometrů od domova.
Závěr bych proto chtěla věnovat svému synovi. Synu můj, očekávám, že budeš druhý Jágr nebo Pastrňák! Protože jsem zjistila, že mít z tebe Ronalda by bylo mnohem jednodušší.
Zdroj: autorský text
