Hlavní obsah

Máma chtěla dceři změnit příjmení. U soudu se jako důkaz objevil seznam lidí z florbalového turnaje

Foto: gemini.com

Tereza přinesla k soudu přehled pro rodiče z florbalového turnaje. U třináctileté Nely v něm stálo příjmení, které Tereza přijala po svatbě. Podle ní si ho vybrala i dcera. Na soupisce odeslané pořadatelům ale stálo jiné jméno.

Článek

Na papíře mezi rozpisem zápasů a poznámkou o barvě dresů stálo Nela Rýdlová. Tereza si ten řádek podtrhla ještě doma. Teď k němu přiložila ukazováček, aby ho soudkyně Lucie nemusela hledat mezi ostatními hráčkami. Ondřej, Nelin táta, se k papíru ani nenaklonil. Prohlásil, že jejich dcera se jmenuje Nela Havlová a že přesně pod tím jménem ji na turnaji taky vyhlašovali.

„Vy jste tam byl až na poslední zápas,“ řekla Tereza.

„A to už měla zase jiné jméno než dopoledne?“

Lucie přitáhla výtisk k sobě. „Jak se Nela jmenuje, není sporné. Paní Rýdlová žádá, aby soud nahradil váš souhlas s podáním žádosti o změnu příjmení. O tom, u koho Nela bydlí nebo kdo ji vozí na zápasy, se dnes nerozhoduje.“

Tereza byla ráda, že to soudkyně řekla nahlas. Když Ondřejovi poprvé poslala návrh souhlasu, odepsal jí, že si Nelu může rovnou nechat i na jeho víkendy. Přitom po ní ještě ten večer chtěl odkaz na sálovky, které Nele koupila. Potřeboval vědět, jakou velikost má shánět, aby měla u něj jedny náhradní. Na botách se domluvili během tří zpráv.

Kdo to tam napsal

„Ptala jste se Nely, jestli se chce jmenovat Rýdlová?“ zeptala se Lucie.

Tereza popsala první trénink po svatbě. Zaskakovala tam nová trenérka a po tréninku chtěla vědět, s kým Nela odchází. Tereza řekla své nové příjmení, trenérka sjela očima seznam rodičů a našla tam ještě staré. Stačilo by říct, že se vdala. Tereza si ale tehdy vzpomněla na případ, kdy si ji někdo spletl s Nelinou tetou, a začala vysvětlovat, proč se s dcerou už nejmenují stejně. Poslouchala to skoro celá šatna. Cestou k autu jí Nela řekla: „Mami, já už tohle nechci pokaždý řešit.“

„A vy jste odpověděla co?“

„Že bychom mohly mít zase stejné příjmení.“

„Co na to Nela?“

Tereza si pamatovala přesně, kde stály. Nela už otevřela kufr a snažila se do něj nasoukat hokejku tak, aby nemusela sundávat batoh. Řekla: „To by byl klid.“ Tereza se té věty držela od chvíle, kdy Ondřej odmítl cokoli podepsat. Teď ji zopakovala a poprvé jí připadalo zvláštní, že si vůbec nevybavuje, jestli se na ni při tom Nela podívala.

„Mně naopak řekla, že chce zůstat Havlová,“ ozval se Ondřej.

Lucie chtěla vědět kdy. Bylo to v autě po turnaji, cestou pro večeři. Ondřej se Nely zeptal, jestli jí má na lahev ještě psát H jako Havel. V týmu měly dvě stejné modré lahve a on už jednou přivezl domů tu cizí. Nela mu řekla, ať tam nechá H.

„To vám řekla o lahvi,“ poznamenala Lucie. „Ptal jste se přímo na příjmení?“

Ondřej se nadechl k odpovědi, pak sáhl po sklenici. „Ne. Já jí hlavně nechtěl dělat další výslech.“

„Ovšem mluvit za ni vám to nebrání,“ řekla Tereza.

Lucie se podívala na podtržený řádek. „Kdo tam napsal Rýdlová?“

Tereza stiskla sponku v rohu výtisku, až se pod nehtem pohnula. Trenérka před turnajem rozeslala rodičům odkaz na tabulku, aby potvrdili účast a zkontrolovali údaje. Tereza v ní ve středu večer změnila svoje příjmení u kontaktu a potom přepsala i Nelin řádek. Tabulku si vytiskla kvůli časům zápasů. Před podáním návrhu ji našla v přihrádce auta a přiložila ji jako doklad, že Nela nové jméno používá mezi spoluhráčkami.

„Ale ukázala jsem jí to,“ dodala. „Hned ve čtvrtek u snídaně. Otevřela jsem jí tu tabulku na mobilu a řekla, že to můžeme zkusit na jednom turnaji. Nic proti tomu neřekla.“

„A řekla, že to zkusit chce?“

Tereza si vzpomněla, jak Nela posunula její telefon, aby si na stole udělala místo na misku. Pak se zeptala, jestli už mají potvrzený odvoz. „Neřekla.“

Lucie si udělala poznámku. „Takže na tom papíře zatím vidím, jaké příjmení jste pro Nelu vyplnila vy.“

Verze pro pořadatele

Trenérka přišla vypovídat s batohem, ze kterého jí koukal sáček oranžových rozlišováků. Po soudu měla jet rovnou do haly. Tereza ji znala jako ženu, která dokázala písknout napříč dvěma hřišti a přitom si všimnout, komu se rozvázala tkanička. Tady mluvila tiše a první větou se omluvila, že si nepamatuje časy jednotlivých zápasů.

„Stačí, když si ujasníme seznamy,“ řekla Lucie.

Trenérka poznala Terezin výtisk podle sloupce se svačinami. Byl to organizační přehled pro rodiče. Ve čtvrtek večer z něj zkopírovala jména do pracovní verze soupisky. Ještě ji neodeslala pořadatelskému klubu, ale hráčkám dala do týmového chatu náhled, aby věděly, kdo jede. Na tom náhledu byla Rýdlová. Když trenérka v pátek ráno odeslala hotovou soupisku pořadatelům, byla v ní už Havlová. Po předvolání k soudu dohledala v klubové poště páteční e-mail a přinesla výtisk jeho přílohy. Lucie ho dala oběma rodičům prohlédnout. Tereza hledala stejný řádek jako na svém papíře, ale tady byly hráčky seřazené podle čísel dresů.

„Opravila jste to, protože jste věděla, jak se úředně jmenuje,“ řekla. „Na turnaji jste přece nemohla použít jiné jméno jen tak.“

„Já si té změny napřed nevšimla,“ řekla trenérka. „Upozornila mě na ni Nela.“

Žena pověřená tím, aby u soudu zastupovala Nelu, se zeptala, kdy se jí Nela ozvala. Trenérka našla v telefonu samostatnou zprávu z čtvrtečního večera, necelou hodinu po zveřejnění náhledu v týmovém chatu. Na Luciinu žádost ukázala i okolní zprávy. Nejdřív si s Nelou psaly o tom, jestli si na rozcvičku může půjčit klubovou hokejku. Pod odpovědí stála prosba: „A ještě prosím na ten turnaj Havlová. Mně to tak vyhovuje.“

Tereza čekala, že přijde něco dalšího. Třeba poznámka, že se Ondřej zlobí nebo že doma ještě nemají dohodu. Místo toho trenérka přečetla vlastní stručné „Jasně, opravím“ a ukázala v pátečním e-mailu čas odeslání opravené soupisky.

Ondřej si posunul židli dozadu. „A to jsem jí ani nemusel nic říkat.“

„Tak proč jste mi u automatu v hale řekl, že už jste si to s ní vyjasnili?“ zeptala se Tereza. Právě po té větě se doma rozhodla, že už ho o podpis prosit nebude. Slyšela v ní tenkrát, že se s Nelou dohodli proti ní, navíc během jediného odpoledne, které měla strávit hraním.

Ondřej se podíval na Lucii, jako by čekal, že tu otázku odmítne. „Protože jste mi tam před lidma řekla, že už jí zbývá jen můj podpis. Tak jsem chtěl, abyste s tím přestala.“

„A vyjasnili jste si to?“ zeptala se Lucie.

„Ne,“ řekl Ondřej. „Do té chvíle jsem s ní o jméně vůbec nemluvil.“

Tereza si vzpomněla, že u automatu stála za ní i brankářka se dvěma kelímky. Doteď by přísahala, že se s Ondřejem hádali stranou.

Co se mělo přestat řešit

Lucie rodičům vysvětlila, že si s Nelou promluví bez nich a potom jim sdělí, co je pro rozhodnutí podstatné. Ondřej navrhl, že kdyby se Nela bála, mohl by sedět aspoň u dveří. Tereza měla na jazyku totéž a překvapilo ji, jak špatně ten nápad zní, když ho vysloví on. Na chodbě si sedla k oknu. Když kolem ní Nela prošla se svou zástupkyní do síně, Tereza už se nadechovala, že jí řekne, ať se nebojí. Nela ale stačila vejít, aniž se po ní ohlédla.

Po návratu do síně jim Lucie řekla, že Nela o změnu příjmení nestojí. Nevadí jí říct, že se jmenuje Havlová. Vadí jí, když se kvůli tomu před týmem vysvětluje svatba, rozvod a to, kdo je čí rodič. Chtěla, aby máma po tréninku řekla, že pro ni přišla, a aby tím rozhovor skončil. Když u otevřeného kufru řekla, že by byl klid, myslela tím klid od vyptávání. Neříkala, že se chce jmenovat jinak.

„Ale proč mi to neřekla?“ zeptala se Tereza. Vzápětí si vybavila zprávu trenérce. Na tom, jak stručně v ní Nela požádala o opravu, nebylo nic nesmělého.

„Trenérce stačilo jedno příjmení,“ odpověděla Lucie. „Doma měla Nela pocit, že s ním musí vybrat i to, koho z vás zklame.“

Ondřej si odkašlal. „Já bych byl rád, kdyby věděla, že u mě je doma, i kdyby se jmenovala jinak.“ Zarazil se. „Nevím, jestli jsem jí to někdy řekl.“

Když se Lucie zeptala Terezy, zda na návrhu trvá, podívala se Tereza na svůj výtisk. Kromě jména tam vlastní rukou dopsala čas srazu a k němu vykřičník. Uvědomovala si, že nápad zkusit Rýdlovou zrovna na turnaji byl hloupý. Kdyby se někdo ze spoluhráček zeptal, Nela by musela vysvětlovat ještě víc než předtím. Jenže po prázdninách měla přejít do staršího družstva. Trenérka už poslala časy letní přípravy a Tereza si ji představovala na prvním srazu mezi holkami, které ji dosud znaly jen od vidění.

„Trvám,“ řekla. „Na tom turnaji to najednou bylo jiné jméno před holkama, co ji znají. A do toho jsme se s jejím tátou hádali. Ve starším družstvu by se mohla od začátku představit stejně jako já. Nikdo by ji neopravoval, nikdo by se neptal, co se stalo. Já si pořád myslím, že kdyby to nebylo takhle narychlo před turnajem, nevadilo by jí to.“

Lucie se ujistila, že Tereza domluvila. „Ptala jsem se Nely i na to, jak chce, aby jí říkali v novém družstvu. Odpověděla, že Havlová. Nešlo jí jen o ten jeden turnaj.“

Nelina zástupkyně navrhla, aby soud matčin návrh zamítl. Dodala, že Nela nechce, aby se za její přání vydávalo ani to, co máma slyšela u auta, ani to, co táta slyšel o lahvi. Tereza se při slově „lahvi“ podívala na Ondřeje. Tentokrát se neozval.

Lucie návrh zamítla. Když vysvětlovala rozhodnutí, odlišila přehled upravený matkou od soupisky skutečně odeslané na turnaj. Samotná soupiska ukazovala jen to, pod jakým jménem Nela hrála. Teprve zpráva trenérce ukázala, že si opravu vyžádala sama. A při rozhovoru Nela vysvětlila, proč si chce příjmení nechat i mimo florbal. Lucie nezpochybňovala, že vysvětlování před týmem bylo nepříjemné. Změna jména by ale podle toho, co soud zjistil, neřešila potíž, kterou mu popsala sama Nela. Než vstaly, Tereza složila výtisk napůl a založila ho zpátky mezi časy tréninků.

Na dalším turnaji sháněla pořadatelka někoho z rodičů, kdo by došel pro klíč od vedlejší šatny. Tereza se nabídla. Žena s vysílačkou ji poslala k pultu u vchodu a zavolala za ní, ke komu že patří.

„Já jsem Nelina máma,“ řekla Tereza.

„Jo, sedmnáctka. Díky.“

Nela stála kousek od nich a omotávala si zápěstí páskou. Jakmile zaslechla svoje číslo, podívala se k Tereze. Pak kývla na spoluhráčku, aby jí pásku přidržela, a odtrhla ji zuby.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz