Článek
Moje kamarádka pracuje jako učitelka v mateřské škole už deset let a některé věci ji i mě stále dokážou vážně vytočit a nadzvednout ze židle. Třeba když mi vyprávěla, jak matky na rodičovské dovolené vyzvedávají své ratolesti na poslední chvíli, přesně v čase, kdy školka zavírá, např. v 17.00 hod. A někdy přijdou i po zavírací době. Než dítě oblečou a vydají se na cestu domů to trvá i půl hodiny. Je fascinující, jak některé maminky jsou bezohledné a berou školku jako celodenní úschovnu. Celý den jsou doma s mladším sourozencem, ale starší dítě je ve školce do poslední minuty. Prý že „potřebují klid“ nebo že „mladší právě spalo“. A učitelky? Ty musí čekat, vždyť jsou přece „jen“ učitelky.
Nebo prý ty jejich pořád stejné výmluvy. „Jé, já se zdržela v obchodě.“ „Byla jsem u kadeřnice.“ Přece nemůže být normální , že po celodenní práci s dvaceti dětmi musí čekat, až se některá maminka uráčí přijít. A ty jejich namyšlené pohledy. Jako by byly ony ty špatné, že chtějí včas také odejít domů za rodinou a dětmi. No vždyť si to maminky ale „platí“, tak proč si vychovatelky stěžují? To, že mají také, vlastní život, to je naprosto nezajímá.
Zvlášť zarážející je, když tohle dělají matky na rodičovské dovolené. Mají celé dny volno, ale své starší dítě nechají ve školce do poslední minuty. A pak ještě přijdou pozdě a tváří se uraženě, když jim připomenou provozní dobu. To mi opravdu hlava nebere. Já měla také děti ve školce, ale toto se mi za celou dobu nikdy nestalo. Dítě pro mě bylo vždy na prvním místě, a chtěla jsem ho mít co nejdříve u sebe.
Kolikrát se stalo, že museli volat rodičům, že už je po zavírací době a jejich dítě je stále nevyzvednuté. A jejich reakce? „Měla ho vyzvednout babička.“ „Já už jedu!“ „Za pět minut jsem tam!“ Jenže těch pět minut se často protáhne na půl hodiny i víc. A ony čekají. Protože co jiného jim zbývá. Je to neúcta k jejich práci i k jejich času. Když školka zavírá, znamená to, že by měli být všichni rodiče s dětmi venku, ne že si je teprve přicházejí vyzvednout. Učitelky musí uklidit třídu, připravit věci na další den, a dostat se domů ke svým rodinám, protože třeba dojíždí a jede jim vlak nebo jiná doprava, která na ně také nepočká.
Někdy mám pocit, že některé matky berou školku jako samozřejmost. Jako službu, která tu musí být pro ně kdykoliv a jakkoliv dlouho prostě tak, jak potřebují ony. Zapomínají, že i vychovatelky jsou lidi, ne stroje, které lze vypnout až když se jim to hodí. A co teprve ty jejich uštěpačné poznámky! „Však za to dostáváte peníze.“ Jako by těch osm hodin denně s dvaceti malými dětmi byla procházka růžovou zahradou. Jako by jejich práce končila přesně s odchodem posledního dítěte.
A ta zodpovědnost. Ne všechny děti jsou ukázněné, některé zlobí napadají ostatní děti apod. To psychické vypětí si nikdo neumí představit. Prostě když končí v pět odpoledne, znamená to opravdu konec, ne začátek vyzvedávání dětí. A hlavně - i ony mají právo na svůj osobní život. Příště, až některá maminka přijde pět minut před zavíračkou nebo dokonce po ní, možná by si měla uvědomit, že ona je ta, na kterou se čeká dlouho po pracovní době. Třeba by pak pochopila, že čas má hodnotu pro všechny, nejen pro ni.
Zdroj: Autorský text
