Článek
Před měsícem jsem stála v lékárně a zírala na přeplněný regál s barevnými krabičkami. „Tohle mi pomůže na imunitu, toto na únavu, a ještě vezmu něco na vlasy,“ přemýšlela jsem, zatímco jsem do košíku házela jeden doplněk za druhým. Účtenka na pokladně mě pak vyděsila - skoro osm stovek za hrstku pilulek! A nebyla jsem sama, fronta plná lidí s podobnými nákupy se táhla až ke dveřím.
Je to náš národní sport - kupovat vitaminy. Na podzim céčko, v zimě déčko, na jaře něco na alergii a v létě magnézium proti křečím. Jenže víte, co se s většinou těch drahých tabletek stane? Tělo je jednoduše vyloučí. Doslova spláchneme stovky korun do záchodu.
Když jsem se o tom bavila se svou kamarádkou lékařkou, nemohla se přestat smát. „Víš, kolik pacientů ke mně přijde s taškou plnou doplňků a stejně jsou pořád nemocní?“ říkala mi při kávě. Podle ní jsou minimálně tři vitaminy, které většina Čechů polyká úplně zbytečně.
První je vitamín C. To slavné „céčko“, které bereme při každém zakašlání. Jenže tělo si z něj vezme jen to, co skutečně potřebuje - u zdravého člověka je to asi 100 mg denně. Všechno nad to tělo vytřídí a vyloučí. Takže ta tisícovka miligramů v šumivé tabletě? Naprostá ztráta peněz. A přitom stačí sníst papriku, kiwi nebo hrst jahod a máte pokryto.
Druhý na černé listině je vitamín B6. Ten náš organismus potřebuje, ale získá ho z běžné stravy - z masa, luštěnin nebo banánů. Jenže my si radši koupíme B-komplex, protože nám prodavačka v lékárně řekla, že je to „na nervy“. Jenže nikdo už nedodá, že dlouhodobé užívání vysokých dávek B6 může způsobit brnění končetin a nervové problémy.
A do třetice tu máme vitamín E. Tohle je opravdu podceňovaný záškodník. Tělo si ho umí dobře ukládat do zásoby, takže ho běžně není potřeba doplňovat. A co víc - některé studie naznačují, že nadbytek „éčka“ může zvyšovat riziko rakoviny prostaty. To už nezní tak lákavě jako příslib „mladistvé pleti“ na obalu, že?
Minulý týden jsem se přistihla, jak zase sahám po vitamínovém doplňku v akci. Ale pak jsem si vzpomněla na to, co jsem zjistila. Místo toho jsem zašla na farmářský trh a koupila si paprikovou pastu od místního pěstitele, domácí celozrnný chléb a kilo jablek. A víte co? Bylo to levnější než ty pilulky a večeře byla skvělá.
Není to tak, že by všechny doplňky byly zbytečné. Někdy je opravdu potřebujeme. Třeba v těhotenství, při rekonvalescenci nebo když máme diagnostikovaný nedostatek. Ale klíčové slovo je „diagnostikovaný“ - ne samozvaně určený podle článku na internetu.
Když se podíváme na čísla, Češi patří mezi největší konzumenty doplňků v Evropě. Každoročně utratíme miliardy za barevné tabletky. A výrobci to dobře vědí. Proto nás bombardují reklamami na „zázračný komplex pro podporu imunity“ nebo „vše pro váš energetický restart“. Jenže skutečné zdraví nezačíná v lékárně, ale v kuchyni a v pohybu.
Po té diskuzi s kamarádkou jsem udělala velký úklid v šuplíku s léky. Většinu doplňků jsem vyhodila a nechala jen ty, které mi opravdu doporučil lékař na základě krevních testů. A peníze, které jsem dřív utrácela za vitaminy? Teď je investuji do kvalitních potravin. A cítím se lépe než kdy dřív.
Možná je čas, abychom přestali hledat zdraví v pilulkách a vrátili se k základům. Koneckonců, příroda nám dává všechno, co potřebujeme - jen to musíme umět využít. A příště, až budete stát před regálem s vitaminy, vzpomeňte si, že nejlepší doplněk stravy je dobré jídlo. Vaše tělo i peněženka vám poděkují.
Zdroje:
