Článek
Byl to obyčejný penzion v Krušných horách, kam jsem se vydala s úmyslem zapomenout na to, že jsem sama a s cílem odpočinout si. Můj plán byl jednoduchý, a to chodit po horách a užívat si klidu a čistého čerstvého vzduchu.
Svého partnera jsem potkala na horách
Jednoho slunečného odpoledne jsem se vydala na pěknou procházku po lesních stezkách. Když jsem se blížila k odpočinkovému místu s lavičkami, zaujal mě muž, který tam odpočíval. Nebylo to nic neobvyklého, ale zrovna na něm bylo něco jiného než na ostatních, které jsem doposud potkala.
Než jsem se nadála, seděla jsem vedle něho a dívala se na okouzlující výhled přímo před námi. „Krásný den na procházku, že?“ pronesla jsem, aby řeč nestála. Muž se usmál a odpověděl, že ano, protože si potřeboval odpočinout od každodenního shonu.
Nikdo mi to ale nevěří a myslí si, že si vymýšlím
Slovo dalo slovo a zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů. Náš rozhovor byl tak příjemný, že jsme společně strávili i večer při večeři v nedaleké restauraci. Druhý den jsme se opět vydali na procházku a záhy jsme zjistili, že nás to táhne k sobě víc, než jsme čekali. Den za dnem jsme spolu trávili čas a týden utekl jako voda.
Od té doby je tomu už pět let. Stále jsme spolu a naše vztahy jsou pevné, ale přátelé a rodina mi nevěří, když jim vyprávím, jak jsme se seznámili. Myslí si, že si to vymýšlím, a to jen proto, abych vypadala zajímavě. Nikdo nevěří, že mám svého nového přítele. Ale já vím, že náhody neexistují a že nás osud svedl dohromady tam, kde to mělo být.
Zdroje: autorský text a příběh Hanky
