Článek
Prostě typická babička, která se celý život stará o druhé a radši si ukousne jazyk, než aby někoho zklamala. Mám sedmdesát dva let a bydlím sama v menším bytě na okraji Prahy. Manžel mi zemřel před šesti lety a od té doby jsem se naučila žít po svém. Není to velký přepych, ale mám to tam ráda. Kytky v oknech, pohodlnou pohovku, kde čtu detektivky, a polici plnou fotografií vnoučat, která sledují, jak se mi daří. Nejvíc fotek tam má Matyáš, dvacetiletý vnuk od mladší dcery. Vždycky jsme si rozuměli, byl takový citlivý kluk. Nebo jsem si to aspoň myslela.
Když jsem v březnu dostala poukaz do Mariánských lázní na tři týdny, nejdřív jsem nechtěla jet. Kdo by se mi staral o kytky? A co pošta? A vůbec – tři týdny pryč, to je přece věčnost. Ale dcera i vnuk mě přesvědčovali, že si odpočinek zasloužím, že to pro mě bude dobrá zkušenost. Nakonec Matyáš přišel s nápadem, který mi připadal geniální – že bude u mě v bytě bydlet, zatímco budu pryč. Jeho spolubydlící na koleji byl prý nesnesitelný a potřeboval klid na učení. Právě dokončoval první ročník na vysoké škole.
„Babi, vůbec se neboj. Postarám se o všechno. Kytky, pošta, vše bude v pořádku. A mně by to vážně pomohlo, mám teď náročné zkouškové,“ sliboval a já mu věřila. Koneckonců jsem ho znala od miminka, viděla jsem ho vyrůstat. Byl to přece můj Matyášek. A tak jsem sbalila kufr, nechala mu všechny pokyny ohledně kytek, zalévání, klíčů a bezpečně odjela. V lázních jsem byla poprvé v životě a musím říct, že to bylo lepší, než jsem čekala. Procedury, procházky, nové známosti. Dokonce i nějaký ten společenský tanec. Zjistila jsem, že i v mém věku se dá ještě užívat život.
Tři týdny uběhly jako voda a já jsem se vracela domů odpočatá a plná energie. Cestou z nádraží jsem se zastavila v krámku na rohu a koupila nějaké dobroty pro Matyáše. Chtěla jsem ho překvapit a poděkovat mu, že se tak obětavě postaral o můj byt. Překvapení to bylo, to tedy ano. Ale opačné, než jsem čekala.
Už ve dveřích mě přivítal zvláštní zápach. Směs cigaretového kouře, piva a něčeho, co podezřele připomínalo marihuanu. Když jsem vešla dál, málem jsem omdlela. Můj útulný byteček vypadal jako po nájezdu Hunů. Všude se válely prázdné lahve, popelníky přetékaly nedopalky, na mé pohovce byly skvrny neznámého původu. V kuchyni hromada špinavého nádobí, v koupelně jako by vybuchl sklad kosmetiky – rozházené ručníky, mokrá podlaha.
Matyáš nikde. Jen na lednici vzkaz: „Babi, musel jsem odjet k rodičům. Ještě se stavím pro věci. Díky za azyl.“ Přes slzy jsem si ani nevšimla, že dvě kytky jsou úplně suché a mrtvé. Za oknem jsem našla třetí – zahozenou i s květináčem. Zřejmě ji vyhodil, aby mohl dokořán otevřít okno a větrat, když kouřili. Kdo ví, kolik jich tu bylo a co všechno tady dělali.
Na stolku v obýváku ležela obálka. Otevřela jsem ji a vytáhla složenku za vodné a stočné. Částka byla dvojnásobná oproti tomu, co normálně platím. V těch třech týdnech dokázali spotřebovat tolik vody, kolik já spotřebuji za dva měsíce. Hned vedle ležel účet za elektřinu – také mnohem vyšší než obvykle.
Chvíli jsem tam jen stála a plakala. Ne ani tak kvůli tomu nepořádku, to se uklidí. Ale kvůli té zradě. Důvěřovala jsem mu a on mě takto zklamal. Když jsem večer volala dceři, abych jí řekla, co se stalo, nechápala jsem její reakci. „Mami, prosím tě, vždyť jsou to jen kluci. Trochu si užili, no. Nebudeme z toho dělat drama,“ řekla s povzdechem. „Ale vždyť mi zničili byt! A ty kytky, co jsem pěstovala roky!“ namítala jsem. „To je fakt, že ty svoje kytky máš radši než vlastní vnoučata,“ odsekla a zavěsila.
Příští den přišel Matyáš. Bez omluvy, bez vysvětlení. Jen si mlčky sbalil věci a když už byl ve dveřích, řekl: „Babi, nebuď taková. Jsi jak z minulého století. Dneska už nikdo nešílí kvůli pár flekům na gauči.“ A tak jsem teď pro rodinu ta zlá bába, co žaluje. Ta, co nedopřeje vnukovi trochu zábavy. Ta, co dělá z komára velblouda. Ale když se rozhlédnu po bytě, který jsem celý týden uklízela a dávala do pořádku, pořád cítím tu pachuť zrady. A říkám si, že možná jsem opravdu z jiného století. Z doby, kdy se ještě věřilo na slovo, úctu a zodpovědnost.
