Článek
Létání už dávno není ten luxusní zážitek, jak ho známe ze starých filmů. Ale to, co se děje v ekonomické třídě některých letů, překračuje všechny hranice slušného chování. Nedávný let z Prahy do Londýna se proměnil v peklo kvůli jednomu bezohlednému spolucestujícímu. Začalo to už při nástupu do letadla. Chlápek, tak kolem padesátky, se doslova zhroutil do sedadla vedle mě. První, co udělal? Sundal si boty. V tu chvíli jsem netušila, že to bude ten nejmenší problém následujících hodin.
Nejdříve začal chrápat. Ne nějaké tiché pochrupování, ale zvuky jako rozladěná motorová pila. Ostatní cestující se otáčeli a kroutili hlavami. Pak přišlo to horší - začal se ke mně tisknout, jako by jeho sedadlo bylo poloviční. A vrchol všeho? Začal bez jakéhokoliv studu vypouštět větry. To by možná i letadlo spadlo, jaké rány to byly. To se divím, že se podlaha nepropadla. Ano, čtete správně. Prděl jako by byl doma sám.
Snažila jsem se být trpělivá. Přece jen, člověk nemůže vždycky ovládat své tělesné funkce. Ale když se to opakovalo každých deset minut a on se u toho ještě spokojeně usmíval, došla mi trpělivost. Požádala jsem letušku o přesazení. Bohužel, let byl plný. To nejhorší? Jeho reakce, když jsem ho slušně požádala, aby se trochu kontroloval. „Co jako? To je přirozený, ne? Lepší ven než dovnitř!“ A ještě se tomu začal smát. Jako by bylo normální takhle obtěžovat ostatní cestující.
V letadle sedíte namačkaní jako sardinky, to je fakt. Ale to neznamená, že se můžete chovat jako doma na gauči. Jsou určitá pravidla slušného chování, která by měl každý dodržovat. Zvlášť v uzavřeném prostoru plném lidí. Nechápu, jak může být někdo tak bezohledný. Vždyť přece musí vědět, že obtěžuje ostatní. Že jeho chování není normální. Že v letadle není sám. Ale některým lidem je to očividně jedno. Hlavně že jim je pohodlně.
Letuška mi nakonec aspoň přinesla parfémovaný ubrousek. Super, lepší čichat levnou voňavku místo… však víte čeho. To byl opravdu skvělý let. Příště si radši připlatím za business třídu. Nebo pojedu vlakem. Cokoliv bude lepší než tohle. A víte, co bylo nejhorší? Když jsme přistáli, ten člověk se na mě podíval a řekl: „Příjemný let, že?“ Jako by se vůbec nic nestalo. Jako by bylo naprosto normální hodiny obtěžovat spolucestující svými tělesnými funkcemi.
Letecké společnosti by měly zavést nějaká přísnější pravidla. Jasně, nemůžou kontrolovat každého cestujícího. Ale když už někdo očividně obtěžuje ostatní svým chováním, měli by mít možnost nějak zasáhnout. Třeba mít vyhrazená místa pro podobné „problémové“ případy.
Třeba místo u nouzového východu, kde je víc místa. Nebo si vezmu špunty do uší a respirátor. I když pochybuju, že by to pomohlo proti všem těm „vůním“, které někteří spolucestující produkují. Cestování letadlem už není luxusní zážitek. A někdy prostě prohrajete. Jako já na tom letu do Londýna. Příště si radši připlatím za lepší místo.
Zdroje Autorský text
