Článek
S Danou (36) jsem se poznala přes Ondřeje (39). Chodili spolu už dva roky. Když jsem od nich po jednom večeru odcházela, Dana se mnou sešla až k domovním dveřím. Zeptala se mě, jestli má jít ještě ke mně. Já celou dobu čekala, až mi nějak naznačí, že by chtěla. Ona se prostě zeptala. To se mi na ní líbilo.
Když jsem se k nim přistěhovala do třípokojového bytu v Brně, bylo mi třicet čtyři. S Ondřejem jsem taky spala, ale zamilovaná jsem byla především do Dany. Řekla jsem mu to ještě před stěhováním. Přiznal, že i on je zamilovaný hlavně do ní. Tehdy nám připadalo, že jsme si tím vyjasnili to nejtěžší. Máma o nás věděla, stejně jako naši přátelé. Na návštěvy jsme chodili ve třech. Doma jsme měli dvě ložnice a málokdy jsme si předem řekli, kdo ve které skončí.
Majitel se chtěl vrátit do svého bytu
Výpověď nám přinesl koncem srpna. Byt jsme měli předat poslední listopadové pondělí. Majitel se rozešel s manželkou a potřeboval se někam nastěhovat. Ondřej ještě zkusil nabídnout vyšší nájem. Majitel řekl, že už má u bratra v garáži půlku svých věcí a nemá s nimi kam jít.
Založili jsme si sdílenou tabulku s inzeráty. Já hlídala cenu, Dana cestu do práce a Ondřej rozměry pokojů. Měl směny na dispečinku a po noční potřeboval dveře, které za sebou mohl zavřít. Byt, na kterém jsme se poprvé shodli, zmizel z nabídky dřív, než jsme se domluvili, kdo zavolá. U dalšího nám na prohlídce vysvětlili, že třetí dospělý je pro majitelku moc, i kdybychom se do pokojů vešli.
Když jsem Daně poslala odkaz na dva pokoje v Židenicích, zbývaly nám dva týdny. Všimla si hned, že je jeden pokoj průchozí. Napsala jsem jí, že na pár měsíců by se to snad dalo snést. Ondřej měl odpolední, tak jsme se domluvily, že mu byt natočíme. Do tabulky jsem odkaz nedala. Už jsem měla v mobilu staženou žádost od makléřky a vyplňovala jsem ji bez něj.
Začala jsem si hlídat, kdy má Ondřej směnu
Ondřejovy směny mě zajímaly už od jara. V neděli si je dával do kalendáře, zatímco já objednávala nákup. Přes rameno jsem mu koukala hlavně na noční. Když nebyl doma, Dana si po sprše sedávala ke mně na pohovku s mokrými vlasy a přitiskla mi studený nos na krk. Stačilo, že jsem jí položila ruku na šíji, a její dech se změnil. Jednou mi ale před jeho noční řekla, ať na ni nečekám. Chtěla mít večer pro sebe. Stejně jsem jí v deset zaklepala na dveře. Byla jsem přesvědčená, že když mě uvidí, rozmyslí si to. Nepustila mě dovnitř.
Jindy jsem jí v posteli řekla, že si ji představuju u sebe i ráno. Pochopila to jako poznámku k sexu a se smíchem mi připomněla, že ráno nikam nespěchá. Já přitom myslela obyčejný čtvrtek. Chtěla jsem ji slyšet nadávat na budík a nemuset si teprve podle zvuků z chodby domýšlet, u koho spala. Neopravila jsem ji. Líbilo se mi, jak se ke mně po té větě otočila.
V kuchyni nás nechala samotné
Makléřka nám v Židenicích ukázala přípojky na pračku a odešla na chodbu telefonovat. Dana si sundala sako a pověsila ho na kliku od okna. Zkoušela, jestli se mezi linku a stěnu vejde náš stůl. Zeptala se, jestli jsem už natočila pokoje. Schválně jsem nechala telefon v kapse. Nechtěla jsem Ondřejovi ukazovat, kam bych se nejradši nastěhovala bez něj. Místo odpovědi jsem si stoupla za Danu a položila jí dlaň na bok. Voněla po pomerančovém krému, který mívala v práci v zásuvce.
„Ty jsi sem nepřišla měřit stůl,“ řekla. Otočila se ke mně a chvíli čekala. Když jsem ji políbila, chytila mě za kabát a přitáhla si mě blíž. Z chodby bylo slyšet, jak makléřka někomu hláskuje svoje příjmení. Ještě pořád jsem cítila Danin dech, když jsem jí podala vytištěnou žádost.
V kolonce pro žadatele bylo moje jméno. Pod ním, u další osoby v domácnosti, její. Pak už jen prázdné řádky. Dana se zeptala, kde by spal Ondřej. Řekla jsem, že si může najít něco svého. Ještě mě držela za kabát. „Chci s tebou spát i v noci, kdy má Ondřej volno. A ráno nechci zjišťovat, jestli sis to po cestě pro vodu nerozmyslela.“ Pustila látku z ruky. Čekala jsem, že mi řekne něco na Ondřejovu obranu. Místo toho se zeptala, kdy jsem rozhodla, že se mnou bude bydlet.
Dana mi žádost vrátila
Přiznala jsem, že oba příjmy jsem do žádosti napsala už v neděli. I její čistou mzdu jsem znala. Seděly jsme minulý týden nad tabulkou a počítaly, co si ve třech můžeme dovolit. Měla jsem na jazyku, že Ondřej k nám přece může chodit na návštěvu. Mně už to připadalo velkorysé. Když jsem se podívala na Danu, nechala jsem si to pro sebe.
Dana přeložila papír a podala mi ho. „Menší byt bych chtěla taky. Sama.“ Řekla to tiše, protože makléřka už na chodbě domluvila. Pak dodala, že se se mnou chce dál vídat. Klidně i v posteli. Bydlet se mnou ale nechce, zvlášť když u mě ani zavřené dveře neznamenají, že má večer pro sebe. Oblékla si sako a poprosila makléřku, ať jí pošle nabídky garsonek. Můj e-mail už makléřka znala. Dana jí nadiktovala svůj.
Ondřej se přestal dívat do tabulky
Doma se mě Ondřej zeptal na video. Řekla jsem mu, že jsem nic nenatočila, a místo toho mu ukázala žádost. Než se Dana vrátila, stačila jsem mu říct i to, že chce bydlet sama. Čekala jsem, že ho to naštve a že ji spolu přimějeme ještě chvíli hledat. Ondřej se podíval na vytištěné údaje. Pak se zeptal, jestli bych mu ten papír ukázala, kdyby Dana souhlasila. Začala jsem mu vysvětlovat, jak těžké je najít byt pro tři. Už při druhé větě jsem slyšela, že odpovídám na něco jiného.
Do konce týdne si domluvil pokoj u kolegy. V tabulce už nepřibyl žádný odkaz. Jen u nábytku se začaly objevovat poznámky, kdo si co vezme. Stůl Ondřej nechal mně, i když ho kdysi přivezl on. Našla jsem garsonku, kde se vešel k oknu, pokud jsem ho přirazila kratší stranou ke zdi. Do žádosti jsem napsala jen svůj příjem. Pak jsem složila kauci.
Na poslední večer jsem prostřela pro tři
Dana se odstěhovala ve středu. Když si přišla pro poslední tašku, zůstala chvíli stát těsně u mě. Podívala se mi na ústa a tašku zase položila na zem. Mohla jsem ji políbit. Neudělala jsem to. Chtěla jsem, aby jí odstup vadil stejně jako mně. Až z chodby jsem jí připomněla, že v neděli budu ve starém bytě naposledy, a pozvala ji na večeři. Řekla, že mi klidně pomůže se stěhováním. K večeři se nevyjádřila.
Ondřejovi jsem napsala, že udělám bramboráky. Odpověděl, že v pondělí vstává do práce ve čtyři třicet. Ani jeden mi nepotvrdil, že přijde. Přesto jsem v neděli vytáhla z krabice všechny tři talíře. Dana jedla první bramborák vždycky vestoje u linky, Ondřej si ho nechával vystydnout. Ten večer jsem je udělala všechny najednou. V osm už byly studené a ani jeden nepřišel.
Dvě porce jsem zabalila do krabiček. Tu s víc česnekem jsem ze zvyku označila Daniným jménem. Ráno jsem si ji vzala do práce.





