Hlavní obsah

Nora (39): Před společnou nocí s manželovým nejlepším kamarádem jsem schovala manželovu fotku

Foto: gemini.com

Nora pozvala Davidа, aby jí pomohl prodat desky po manželovi. Brzy už hledala hlavně důvod, proč by měl přijít znovu. Chtěla, aby u ní zůstal přes noc, i po tom, co jí po prvním polibku řekl.

Článek

Než David zazvonil, převlékla jsem se třikrát. Nakonec jsem si vzala stejnou halenku jako napoprvé. Přitom jsem ho sama pozvala kvůli deskám a na ty bych klidně mohla mít tepláky. David byl Markův nejlepší kamarád. Vídala jsem ho u nás v kuchyni, kde s Markem pouštěli desky z druhé ruky a dohadovali se, která zní hůř. Když Marek na jaře zemřel, David mi párkrát napsal, jestli nechci něco nakoupit. Nechtěla jsem. Ozvala jsem se mu až v říjnu, když jsem se přihlásila na listopadovou burzu v Brně. Chtěla jsem prodat část sbírky a netušila jsem, které desky z té hromady má vůbec cenu nabízet.

U třídění jsme dlouho nevydrželi

Poprvé jsme za večer zvládli dvě krabice. Byla jsem ráda, že se mě neptá, jestli jsem si už zvykla spát sama. Seděli jsme na koberci a on mi podával jednu desku za druhou, abych si do mobilu zapsala, za kolik ji zkusím prodat. Pak mi jednu položil do klína, ale ruku neodtáhl hned. Zvedla jsem oči a on se mi díval na pusu. Teprve potom mi ukázal natržený roh obalu, kvůli kterému měla jít cena dolů. Čekala jsem, jestli se mi na pusu podívá ještě jednou. Než odešel, domluvili jsme se, že v neděli ráno pojedeme na burzu spolu.

Další týden už jsme nezvládli ani jednu krabici. Nechala jsem ho čekat v předsíni, protože jsem si šla rozpustit vlasy, a pak jsem se tvářila, že hledám prodlužovačku. „Ty se dneska nějak loudáš,“ řekl. „Vadí ti to?“ Sundal si sako a pověsil ho na věšák. „Záleží, s čím se loudáš.“ Celý večer jsme pak mluvili přesně takhle. O ničem, co by nešlo svést na práci. Přitom když se ke mně naklonil pro telefon a já ucítila jeho vodu po holení, musela jsem si opřít obě ruce o stůl, abych po něm nesáhla.

U dveří mi řekl, koho chtěl dřív

V pátek jsem mu v předsíni řekla, že jestli má zase v plánu odejít jen proto, že je jedenáct, může to udělat hned. „A ty chceš, abych odešel?“ zeptal se. Chytila jsem ho za klopu. Políbil mě dřív, než jsem stačila odpovědět. Ještě jsem ho držela, když se ode mě odtáhl. „Noro, já jsem byl do Marka zamilovaný.“ Pustila jsem mu sako. David se podíval na krabici u botníku. „Proto vím i to, kterou desku koupil dvakrát. Kolikrát mě vůbec nezajímalo, co hraje. Chtěl jsem s ním být.“ Zeptala jsem se, jestli to Marek věděl. „Řekl jsem mu to. On mě nechtěl.“ Tak se mi ulevilo, až mi ze sebe bylo trapně.

„A mě chceš?“ vyhrkla jsem. „Jo. Ale nechtěl jsem, abys tohle zjistila až ráno.“ Mohla jsem se ho zeptat, jak dlouho to trvalo nebo proč mi o tom Marek nikdy neřekl. Místo toho jsem řekla: „Tak tu do rána zůstaň.“ Než za mnou David přišel do ložnice, otevřela jsem zásuvku a zastrčila do ní Markovu fotku z nočního stolku. Na té fotce seděl před hospodou a smál se na mě, protože jsem mu právě vylila trochu piva do klína. Od jara jsem kolem ní chodila i s vysavačem opatrně. Teď jsem ji strčila pod nabíječky tak rychle, že rámeček drcnul o dno.

Na burzu jsem jela sama

Ráno jsem otevřela zásuvku, že fotku vrátím. David byl v koupelně a já se přistihla, že ji chci vytáhnout až po jeho odchodu. Nešlo o to, že by mi Marek v noci vadil. Vadilo mi, že by se na něj David mohl dívat, když je tu se mnou. V kuchyni jsem mu řekla, že na burzu pojedu sama. „U každé desky bych se tě chtěla zeptat, co jste u ní s Markem dělali,“ vysvětlila jsem. „Klidně se zeptej,“ řekl. „Ale jestli za tebou mám přijít a dávat si pozor, abych neřekl jeho jméno, tak nepřijdu. I když tě chci vidět.“ Dopil kafe vestoje. Až u dveří mi připomněl, že se jedné krabici odlepuje dno.

V neděli jsem tu krabici přelepila a na burze ji sama vytáhla z kufru. První kupec se mě zeptal, jak jedna z desek hraje, a já mu musela říct, že jsem ji nikdy neslyšela. Večer jsem Davidovi rozepsala zprávu o tom, co se prodalo. Pak jsem ji smazala a poslala mu adresu baru u zastávky, kde vystupuju cestou z práce. „Zítra v osm? Chci tě vidět. Tentokrát bez desek.“ Chtěla jsem připsat, že o Markovi klidně může mluvit. Pak jsem si představila, že mi u druhého piva poví něco, co jsem o vlastním muži nevěděla. Tu větu jsem nenapsala.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz