Nejlepší volba české justice - milicionář Fremr

Naštěstí bývalý kandidát na soudce Ústavního soudu Robert Fremr opakovaně ujišťoval Senát a veřejnost, že má tak širokou podporu justice, kterou neměl nikdy žádný předchozí kandidát. Jinak řečeno, justice vybrala ze svých řad toho nejlepšího.

Nebýt hrstky statečných Jana Urbana, Petra Pazdery Payne, Johna Boka, Petra Kreuze a senátora Hilšera a dalších, Robert Fremr by se stal soudcem Ústavního soudu.

Málokdo má tušení, že skoro přesně před 10 lety neprošel jeden z nominantů na ústavního soudce Aleš Pejchal. Jedním z hlavních důvodů, který nemůže dodnes Aleš Pejchal, ctihodnému předsedovi Spolku Šalamoun Johnu Bokovi zapomenout, je ta skutečnost, že informoval senátory, že Aleš Pejchal byl členem Lidových milicí. (zdroj)

Jako právník musel i tehdy Aleš Pejchal vědět, že dělnická pěst, tj. Lidové milice byly zcela protizákonné a nebyli vůbec právně upraveny. Možná z toho důvodu odmítl senátorům odpovědět, zda byl, či nebyl členem Lidových milicí. (Lidové milice - wikipedia)

Bohužel to nikoho nenapadlo. Výsledek by byl asi stejný jako u Aleše Pejchala, který na tuto otázku odmítl odpovědět, či by musela být odpověď kladná.

Nechci jen nízce poukazovat na členství Roberta Fremra v KSČ a Lidových milicích, ale na skutečnost, z mého úhlu pohledu, daleko důležitější.

Z řad slušných senátorů se ozýval názor, že v některých okolnostech uváděl Robert Fremr nepřesné informace, ba dokonce lhal. To je z mého úhlu pohledu daleko závažnější, když takto lže vrcholný zástupce justice a její nejlepší produkt. Ukazuje to skutečný stav české justice a jejich vrcholných představitelů.

Za 29 let činnosti Spolku Šalamoun mohu konstatovat, že lhaní soudců je naprosto běžná notorieta. Známe stovky možná tisíce rozsudků a usnesení, kde vám soudce udělá z černé bílou, z levé pravou, a když to nestačí, tak si to klidně vymyslí.

Málokdo máte vůbec tušení jak fatální rozdíl je mezi oficiálním zvukovým záznamem třeba hlavního líčení a oficiálním protokolem z hlavního líčení. Jaké je vždy naše překvapení, když v protokolu např. z hlavního líčení se objevují slova a věty, které v soudní síni vůbec nezazněly.(sic!) Kilometry bych takto mohl pokračovat.

Učebnicovým příkladem takového postupu je např. argumentace členky KSČ Renaty Gilové v kauze Kramný. Ta svůj řetězec důkazů opřela o znalecké posudky znaleckého ústavu, který nikdy de facto a de iure nikdy nevznikl, (co jsou znalecké posudky viz. matematikazlocinu) a dále o odposlech Kramného, který se měl přiznat své tetě legendární větou: “

Komentář medií při vyhlášení rozsudku

Tuto větu a argument dále do svých rozhodnutí opisují Krajský soud v Ostravě, Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud.

trvalo než justice přiznala, že Kramný inkriminovanou větu nikdy neřekl. Když bude mít Kramný štěstí, bude trvat dalších 10-15 let než justice přizná, že se žádná vražda elektrickým proudem nestala.

když naprosto selhal stěžejní důkaz v této trestní věci, a to pachová stopa, justice vymyslela, že i bez pachové stopy je důkazní řetězec uzavřený, protože Balhar ve své výpovědi velmi precizně popsal technické zázemí pošty, které mohl znát jenom pachatel.

Zatím jenom 5 let soudům všech stupňů píšeme, často i červeně, že žádná taková výpověď se ve spisovém materiálu vůbec, ale vůbec nenachází! Marně.

Mohl bych takových příkladů psát hodiny týdny a měsíce.

Robert Fremr je právě typickým produktem české justice a že senátorům a veřejnosti lže, není právě vůbec nic překvapivého.

Je však otázkou jakou vážnost a důvěryhodnost může česká justice a její osobnosti požívat?