Článek
V poslední době to vypadá, že se roztrhl pytel s nápady, jak lidem vytáhnout z kapsy další peníze. Stačí se podívat kolem sebe a člověka, který má občas otevřené oči, rázem přejde chuť se smát.
Nejdřív posloucháme o tom, jak se bude zvedat cena podzemní vody, jak se podraží stočné a jak se začne platit za dešťovou vodu ze střech. A hned nato se zvedne vlna odporu, protože lidem dochází, že ty peníze nepůjdou tam, kde by měly – tedy zpět do přírody nebo na rozvoj obcí –, ale že se z toho stane další dojná káva pro systém, kde se mezitím někdo parádně obohatí. Klasický český příběh.
Není divu, že se v téhle atmosféře debatuje o tom, jestli by nebylo rovnou jednodušší zavést dobrovolné platby na všechno – třeba jako se teď řeší u koncesionářských poplatků. Kdyby to bylo dobrovolné, tři čtvrtě národa by na to nepřispělo ani korunu. A upřímně? Můžeme se divit?
Voda, plyn, elektřina: Všechno ven, pro Čecha nic
Pojďme si nalít čistého vína. Jak je vůbec možné, že žijeme v zemi, kde vlastníme spoustu věcí jen na papíře, ale zisky odtékají pryč?
Trubky si spravujeme za vlastní peníze, vodárenská infrastruktura stojí majlant, ale zisky z toho končí jinde. Velké firmy fakturují do zahraničí, peníze se vyvádějí ven a běžný občan z toho nemá vůbec nic. Můžeme mluvit o elektřině, můžeme mluvit o plynu, o vodě nebo o tom, jak se tady daní a nedaní příjmy. Všechno se neustále zdražuje, ale reálná hodnota a plody naší práce odtékají za hranice.
A pak nám vymetou kapsy argumentem, že je sucho, tak musíme šetřit. Ale že se české suroviny a energie vyvážejí, to už se neříká. Viděli jste snad někdy v Rakousku, Německu nebo ve Francii, že by klíčovou infrastrukturu a vodu vlastnili Češi a oni tam jen drželi basu a platili? Ne, to neexistuje. Jenom u nás si z toho dělají kolonii. Neměly by se základní strategické věci konečně vyvlastnit a vzít zpět do rukou státu a obcí?
České zemědělství: Suroviny ven, nekvalitní náhražky sem
Když se podíváme na to, jak funguje naše zemědělství, je to ten samý obraz v bledě modrém. Český zemědělec se dnes potácí na hranici existence. Naše nejkvalitnější suroviny a plodiny musí vyvážet do ciziny, protože jen tam se pořádně prodají.
A co zbyde pro nás? Sem dovážíme „dvojkové“ zboží, levné náhražky a uměle vypěstované potraviny, které jinde v zahraničí kolikrát ani nechtějí vidět. A tak si vesele mlsáme – protože na to lepší, co vyrostlo na našich polích, už spousta lidí prostě nemá peníze. Lidi pak nadávají, že je v obchodech salmonela, že je maso plné vody a zelenina bez chuti, ale kupujeme to, co se sem doveze. To, co se v Čechách poctivě vyrobí, mizí za hranicemi.
Naše lesy: Drancování pod taktovkou cizinců a církví
Úplně to samé se přitom děje s našimi lesy. Nadáváme, že je v krajině sucho, ale málokdo se podívá na to, komu vlastně ty lesy patřily a komu patří teď. Většinu lesů, které s péčí vypěstovali naši předci, dnes vlastní církve a zahraniční korporace.
A tak si tady vesele drancují, vyřezávají a dřevo ve velkém posílají pryč. Zůstávají po nich holé plániny, protože si to v Čechách můžou dovolit – jsou to přece cizinci, kterým jde o okamžitý zisk, ne o budoucnost české přírody. A my se pak divíme, že krajina neudrží vodu, že se stupňuje sucho a že za dřevo a stavby platíme víc a víc. Kdo ty stromy znovuzasadí? Na to už se málokdo ptá.
Vesnické radary: Past na peníze, nebo bezpečnost?
A do tohohle mozaikového chaosu přichází další skvělá finta. Jak vylepšit rozpočty a vybrat od lidí další peníze? No jasně, dáme na vesnici deset radarů!
Tvrdit, že to má cokoliv společného s bezpečností dětí a chodců, je už dneska špatný vtip. Kdyby šico šlo o bezpečnost, stály by radary před školami nebo na nebezpečných přechodech. Místo toho se tyhle automaty objevují na přehledných rovinkách na konci vesnic, kde tabule „konec obce“ stojí o sto metrů dál, než by musela.
Nejde o bezpečnost. Jde o čistý byznys a o to, jak lidi obrat o poslední peníze. Ty pokuty totiž netečou do státní kasy na opravu silnic, ale rovnou do pokladen měst a obcí. Vzniká tak absurdní motivace: čím víc lidí jede rychle, tím víc peněz město má. A řidiči jsou ti, kdo to celé zatáhnou.
Probudíme se už konečně?
Tady se furt všechno zvedá, zdražuje a stahuje z kůže obyčejných lidí, zatímco se na tom vezou celé aparáty lidí, kteří profitují z cizí práce, lesů a dotací.
Je na čase si uvědomit, co se kolem nás vlastně děje. Protože pokud budeme dál jen přikyvovat a platit, brzy zjistíme, že z našich peněz, lesů a naší země nezbylo vůbec nic – kromě pokut za rychlost, drahé vody ze studny, holých plání po vykácených stromech a levných náhražek na talíři.
