Článek
Vůně benzínu, hluboký tón velkého motoru, nablýskaný chrom a volný víkend před sebou. Pro milovníky motorek, historických vozů nebo poctivých strojů to byl dřív rituál, který k motorismu neodmyslitelně patřil. Dnes? Dnes si na českých silnicích člověk občas připadá, jako by dělal něco nelegálního. S tím, jak se z našich silnic stává jedno velké staveniště plné zákazů, dodatkových tabulek a všudypřítomných pastí na peníze, roste mezi řidiči obrovská frustrace.
A celá debata o nových kontrolách ukazuje na obrovský paradox.
Slušnost, která se nevyplácí
Na silnicích se pohybuje obrovské množství rozumných lidí – mladších i starších –, které spojuje jediné: láska k motorům. Když je takový řidič nebo motorkář zastaven policií, mívá naprosto korektní přístup. Rád zastaví, s hlídkou normálně prodiskutuje situaci, ukáže stroj v perfektním stavu a doloží, že na něm má najeto jen pár tisíc kilometrů, protože je to jeho opečovávaný víkendový koníček. Nejezdí v noci po sídlištích, nedělá schválně bordel a na výlet vyrazí za bílého dne.
Paradoxem ale je, že právě tito lidé často narazí na zeď byrokratické absurdity. Když je hlukoměr na ulici naměří, nepomůže slušné chování ani to, že výfuky byly v době pořízení vozu či motorky zcela legálně schválené. Výsledek? Člověk odjíždí s pokutou, zadrženým techničákem a pokaženým dnem. Zato skuteční „střelci“, kteří projíždějí serpentinami vysokou rychlostí, riskují a nerespektují vůbec nic, policii většinou v klidu ujedou.
Prales značek a radary jako byznys
Kromě hlukoměrů na poctivé motorkáře a veterány tu máme další fenomén: radary a přemíru značek. Ve městech roste počet měřičů rychlosti, které často plní hlavně městské kasy. Výsledek? Člověk musí na sto metrech sledovat tolik cedulí, že přestává vnímat samotný provoz.
Lidé jsou ve stresu, bojí se o body a o peníze, a tak raději – pro jistotu – pod 50 km/h dupou na brzdy a jedou čtyřicítkou, čímž vytvářejí zmatené dlouhé kolony a zbytečné krizové situace. Z dřívější plynulé jízdy se stalo hysterické hlídání tachometru. Pocit, že hlavním cílem je vybrat z lidí co nejvíc peněz, protože plná kasa má přednost před plynulostí dopravy, je čím dál silnější.
Kde je skutečný zdravý rozum?
Zatímco poctivý člověk, který zaplatí daně, jde do práce a o víkendu se chce projet, se klepe strachy před každým rohem, na silnicích dál projíždějí lidé, kteří pravidla ignorují zcela záměrně. Dopadnout tyhle reálné potížisté ale vyžaduje skutečnou policejní práci a úsilí. Mnohem snazší je přece postavit se s hlukoměrem kousek od srazu veteránů nebo kasírovat lidi, kteří prostě jedou předpisově a nemají kam utéct.
Nikdo neříká, že by pravidla neměla platit. Ale měla by se aplikovat se soudností. Dokud budeme žít v systému, kde se slušní lidé cítí jako lovná zvěř ve stínu schovaných radarů a zbytnělých paragrafů, zatímco skutečný nešvar projíždí bez povšimnutí dál, bude tahle pachuť na českých silnicích rezonovat víc než hluboký tón poctivého motoru.
