Článek
Když se řekne „Baťa“, většině se vybaví boty. Ale pro ty, kteří se zajímají o historii a architekturu, je jméno Baťa synonymem pro inženýrskou genialitu, která dodnes nenápadně tepá pod povrchem naší země. Zatímco dnešní politici rádi mluví o ekologii, udržitelnosti a „zelených“ řešeních v líbivých volebních programech, Tomáš Baťa tyto koncepty reálně žil už před devadesáti lety. A dělal to bez chytrých telefonů, bez dotací a bez nekonečných diskuzí o tom, proč něco „nejde“.
Inženýrské skvosty a harmonie s přírodou
Baťovi inženýři neřešili krajinu jako překážku, kterou je třeba pokořit, ale jako partnera. Jejich díla jsou dodnes technickými unikáty:
- Baťův kanál a akvadukty: Geniální řešení křížení vodních cest, kde řeka podtéká kanál, aby se jejich toky neovlivňovaly, není jen dopravní stavbou. Je to důkaz respektu k přirozenému řádu řek, který nenarušuje okolní ekosystém.
- Pojízdná kancelář: Ikonický výtah v budově č. 21 nebyl projevem rozmařilosti, ale nástrojem efektivity. Baťa v něm měl plnohodnotnou pracovnu, aby mohl řídit firmu přímo v místě výroby. Byl to geniální příklad inženýrské techniky v praxi.
- Město v zahradách: Zlín nebyl betonovou džunglí. Byl to promyšlený systém, kde továrny obklopovala zeleň, sady a parky. Baťa pochopil základní rovnici: spokojený a zdravý zaměstnanec = efektivní zaměstnanec. Továrny měly obrovská okna pro světlo a čerstvý vzduch, zatímco venkovní prostory sloužily jako plíce celého závodu.
- „Baťův les“ jako součást firemní kultury: Baťa investoval do zeleně nejen ve městě, ale i v okolí fabrik. Tyto plochy fungovaly jako filtr prachu a hluku a nabízely místo pro rekreaci, což bylo v době vrcholícího průmyslového věku revoluční.
Kde udělali dnešní politici chybu?
Dnes sledujeme nekonečné „honění se za ziskem“ a stavby, které často postrádají jakoukoli dlouhodobou vizi. Místo konstruktivního řešení vidíme jen politický ping-pong: jedna strana přehazuje vinu na druhou, stěžuje si na nedostatek výstavby, vysoké ceny bytů a složitou byrokracii.
Baťa přitom ukázal jinou cestu. Zatímco dnes se staví luxusní „králíkárny“ za miliardy se super výhledem, které jsou pro běžné lidi nedostupné, on se zaměřil na ekonomické domky. Pochopil totiž, že člověk nepotřebuje předražený byt jako investiční nástroj, ale místo, kde může důstojně bydlet a rozvíjet se. Stavěl bydlení, které bylo funkční, dostupné a tvořilo domov. Pokud dnes politici volají po dostupném bydlení, měli by se přestat hádat a začít studovat, jak stavět efektivně a pro lidi, ne jen pro developery a rychlý zisk.
Poučení pro současnost
Máme se od čeho učit. Baťův odkaz je výzvou pro ty, kteří dnes rozhodují o naší budoucnosti:
- Vize místo výmluv: Jeden člověk se svým týmem dokázal realizovat vizi, kde se lidé v továrnách cítí dobře a krajina není jen zdrojem vytěžených surovin. Pokud to šlo tehdy, proč to nejde dnes?
- Udržitelnost jako přirozenost, ne marketing: Pro Baťu byla šetrnost k surovinám i krajině ekonomickou nutností. Dnešní politici by si z něj měli vzít příklad – ne zelené sliby, ale skutečná, funkční opatření v krajině.
- Infrastruktura pro lidi, ne proti lidem: Stavět tak, aby zůstal ráz přírody, není luxus. Je to základní předpoklad toho, aby zde naše země fungovala i za sto let.
Když při sportovních výletech se svým psem pozoruji, jak přirozeně a s pokorou baťovské stavby zapadají do krajiny, říkám si, proč jsme jako společnost ztratili schopnost stavět s takovou lehkostí a úctou k prostředí. Je na čase, aby se naše politika opět začala dívat na mapu krajiny stejně tak, jako se na ni díval Tomáš Baťa – s pokorou, vizí a úctou k tomu, co nám tu zůstalo.
