Článek
Náročnější terén, ostré kameny, vedro, úzké stezky nebo stáda krav mohou být pro psa větší problém, než se může zdát.
Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest proto připomíná, že ani pes se čtyřmi tlapkami nemá automaticky „pohon všech kol“. Pes zvyklý hlavně na chodníky a městské parky se musí pohyb po kamenech, kořenech a prudších svazích nejprve naučit.
Pes na horách
Ne každý pes zvládne stejnou trasu
To, že pes bez problémů ujde několik kilometrů po rovině, ještě neznamená, že zvládne celodenní výlet s velkým převýšením. V horách musí víc zapojovat svaly, držet rovnováhu a neustále hlídat, kam šlape.
Začal bych proto kratší a jednodušší trasou, ideálně takovou, ze které se dá v případě potřeby snadno vrátit. Pokud pes reaguje dobře, můžete délku a obtížnost postupně zvyšovat.
U staršího psa, štěněte, psa s nadváhou nebo zvířete s problémy se srdcem, dýcháním či klouby je rozumné delší túru předem probrat s veterinářem. U mladých psů je potřeba dávat pozor i na to, aby se jejich pohybový aparát nepřetěžoval příliš brzy.
Nejde přitom jen o velikost nebo plemeno. Některý malý pes zvládne náročný terén bez problémů, zatímco velký a sportovně vypadající pes se může bát úzkých cest, lávek nebo kovových roštů.
Do hor raději s postrojem
Na běžné procházce může stačit obojek, do hor je ale bezpečnější dobře padnoucí postroj. Pokud pes uklouzne nebo je potřeba mu pomoci přes překážku, postroj rozloží tlak na větší část těla a nehrozí tak snadno poranění krku.
Na širších cestách může být vodítko připnuté k turistickému pásu. Na úzké stezce, u srázu nebo v místě, kde hrozí uklouznutí, bych ho ale k tělu ani k batohu nepřipevňoval. Kdyby pes spadl nebo prudce zabral, mohl by člověka strhnout s sebou.
Pes na horách
Praktičtější bývá pevné nebo nastavitelné vodítko. Samonavíjecí vodítko může být v horách problematické, protože se pes dostane příliš daleko a tenké lanko se snadno zachytí o větve, kameny nebo nohy ostatních turistů.
Vodu vezměte i pro psa
Není dobré spoléhat na to, že se pes napije z potoka nebo louže. Voda na trase nemusí být vůbec a pokud je, nemusí být čistá.
Pes navíc často ve skutečnosti naběhá víc než člověk. Odbíhá do stran, vrací se a neustále něco zkoumá. Do batohu proto patří dostatek vody, skládací miska a podle délky túry také běžné krmivo nebo pár pamlsků.
Chybět by neměly ani sáčky na exkrementy a malá psí lékárnička.
V horkém počasí je lepší vyrazit brzy ráno a vybírat spíš zastíněnou trasu. Důležité je také dělat pravidelné přestávky a nesnažit se držet tempo za každou cenu.
Jak poznat, že je psovi příliš horko
Pes se ochlazuje hlavně zrychleným dýcháním. Pokud výrazně funí, hodně sliní, hledá stín, zpomaluje nebo přestává reagovat jako obvykle, je čas zastavit.
Mezi vážnější příznaky patří malátnost, zvracení, dezorientace, velmi zarudlé sliznice nebo neschopnost pokračovat v chůzi.
Pes na horách
V takové situaci je nutné túru okamžitě ukončit, přesunout psa do stínu a začít ho postupně ochlazovat. Není vhodné použít ledovou vodu. Příliš rychlé ochlazení může jeho stav ještě zhoršit. Pokud jsou příznaky výrazné, je potřeba co nejrychleji kontaktovat veterináře.
Někteří psi se budou snažit pokračovat, i když už nemohou. Není proto dobré spoléhat jen na to, že se sami zastaví.
Tlapky kontrolujte už během výletu
Mezi nejčastější problémy při turistice patří poškozené polštářky a drápy. Příčinou mohou být ostré kameny, suť, rozpálený povrch nebo několik hodin chůze po drsném terénu.
Tlapky bych nekontroloval jen po návratu, ale několikrát i během výletu. Zaměřte se hlavně na prostor mezi prsty, polštářky a drápy. Pes může mít v tlapce zapíchnutý trn nebo kamínek, aniž by okamžitě začal výrazně kulhat.
Do lékárničky se hodí dezinfekce vhodná pro zvířata, sterilní krytí, měkké polstrování a samofixační obinadlo. Obvaz nesmí být příliš utažený. Ideální je nechat si správný postup předem ukázat veterinářem, protože učit se obvazovat tlapku až někde v horách není úplně nejlepší situace.
U většího psa stojí za zvážení také lehká pomůcka pro nouzové přenášení. Zraněného třicetikilového psa je velmi těžké dostat několik kilometrů zpět k autu.
Pes by neměl volně prohánět zvěř
Ani dobře vycvičený pes nemusí odolat srně, zajíci nebo ptákovi. Pro divoká zvířata je pronásledování velký stres a pro psa samotného může skončit ztracením, pádem ze skály nebo vběhnutím do ohrady.
Pravidla pro pohyb psů se navíc liší podle země, regionu i konkrétního chráněného území. Někde musí být pes na vodítku, jinde jsou určité trasy se psy úplně zakázané.
Pes na horách
Před výletem je proto dobré zkontrolovat pravidla konkrétního národního parku nebo rezervace. Nelze automaticky předpokládat, že to, co platí na jedné straně hranice, platí i na druhé.
Velký pozor na krávy
Setkání psa se stádem krav může být nebezpečné. Zvlášť krávy s telaty mohou psa vnímat jako hrozbu podobnou vlkovi.
Držte si proto odstup, nechoďte mezi krávu a její tele a psa mějte na krátkém vodítku. Pokud lze stádo bezpečně obejít, je to většinou lepší než se snažit projít přímo mezi zvířaty.
Varovným signálem může být sklopení hlavy, funění, hrabání kopytem nebo přibližování se ke psovi. Pokud krávy začnou být agresivní a hrozí bezprostřední útok, odborníci doporučují psa pustit z vodítka. Pes má větší šanci utéct a člověka nestrhne s sebou.
V ohradách navíc mohou být plemenní býci, elektrické ohradníky nebo pastevečtí psi. Ani ty není dobré podceňovat.
Předem si ověřte lanovky, chaty i ubytování
Ne každá horská chata, lanovka nebo ubytování psy přijímá. Někde smí pes jen na terasu, jinde potřebuje náhubek, vlastní jízdenku nebo přepravní tašku.
Ubytování může mít také omezený počet pokojů pro hosty se psy nebo přijímat jen psy do určité velikosti.
Před cestou si proto ověřte, zda je pes povolený na celé trase, zda může jet lanovkou nebo veřejnou dopravou a zda ho pustí do chaty nebo restaurace. Hodí se také zjistit, kde se nachází nejbližší veterinář nebo pohotovost.
Při cestě do jiné země Evropské unie potřebuje pes mikročip, platné očkování proti vzteklině a evropský pas zvířete. Některé státy mohou mít ještě další požadavky, například povinné odčervení proti tasemnici.
Kdy se raději otočit
Možná nejdůležitější pravidlo je nesnažit se trasu dokončit za každou cenu.
Pes může být unavený, může se bát lávky nebo si nemusí být jistý na suti. Počasí se může rychle změnit a cesta může být mnohem náročnější, než vypadala podle mapy nebo fotografií.
Když pes začne zpomalovat, odmítá pokračovat nebo se v terénu necítí jistě, nemá smysl ho nutit jen proto, že jste si naplánovali dojít na vrchol.
Cílem výletu není odškrtnout další túru, ale vrátit se společně a v pořádku.
Co vzít psovi do hor
Základem je dobře padnoucí postroj, pevné vodítko, voda, miska, krmivo nebo pamlsky, sáčky na exkrementy a lékárnička.
Podle terénu se mohou hodit také psí boty, náhubek, reflexní prvky, pláštěnka, GPS lokátor nebo pomůcka pro nouzové přenášení psa.
Před cestou zkontrolujte počasí, pravidla konkrétního území a skutečnou náročnost trasy. Během výletu pak nesledujte jen mapu a počet zbývajících kilometrů, ale hlavně svého psa.
Právě jeho chování vám nejlépe ukáže, jestli si výlet stále užívá, nebo už je čas vrátit se zpět.
Zdroje:
https://www.test.de/Bergwandern-mit-Hund-Auf-vier-Pfoten-in-die-Berge-6046949-0/
https://www.alpenverein.de/artikel/7-tipps-fuers-wandern-mit-hund_2697b98c-892a-459f-9e90-b4abb623f88e
https://www.alpenverein.de/artikel/kuhe-am-weg-wie-verhalt-man-sich-richtig_5ceca25c-2320-4ac4-a0cb-80b0db245b74
https://www.vetmeduni.ac.at/universitaet/infoservice/news/news-detail/wandern-mit-hund-und-almsicherheit-tipps-fuers-tier
https://vetkom.cz/zpravy/vetinfo/prehrati-n507765.htm
https://www.krnap.cz/navstevnici/info-na-cesty/pravidla-chovani/
https://www.svscr.cz/pravidla-pro-cestovani-se-zviraty-do-zahranici/
https://europa.eu/youreurope/citizens/travel/carry/pets-and-other-animals/index_en.htm
