Článek
Dětství jako cesta k důvěře: Co skutečně formuje dítě podle Jiřího Ježka?
Dětství není jen období her a bezstarostnosti. Podle Jiřího Ježka jde o zásadní etapu, během které si člověk vytváří základní vztah ke světu – především pocit bezpečí a důvěry. Právě tyto zkušenosti pak rozhodují o tom, jak bude fungovat v dospělosti.
Smyslem dětství není zůstat dítětem co nejdéle, ale připravit se na další životní etapu. „Cílem dětství je vyrůst. Dosáhnout dospělosti,“ říká Jiří Ježek. „Každá životní etapa má svůj význam a smysl v tom, že nás posouvá dál.“ Dnešní společnost podle něj proces dospívání výrazně prodlužuje. Dítě se musí naučit orientovat ve složitějším světě, a proto přechod do dospělosti trvá mnohem déle než dříve.
Bezpečí a láska jako hlavní úkol
Základní potřebou dítěte je zajistit si bezpečí a lásku. Překvapivě nejde jen o úkol rodičů. „Dítě má za úkol si bezpečí a lásku zajišťovat každý den znovu a znovu,“ vysvětluje Ježek. „Bezpodmínečná láska existuje, ale není to jen myšlenka. Je to konkrétní jednání.“ Už novorozenec aktivně pracuje na tom, aby si zajistil pozornost – pláčem, úsměvem nebo reakcemi na rodiče. Nejde o manipulaci, ale o přirozenou strategii přežití. Dítě potřebuje být v určité míře středem pozornosti. Pokud ji nedostává, hledá jiné způsoby, jak se cítit bezpečně.„Jedna z možností je, že se uzavře do sebe a stane se neviditelným. Je to způsob, jak si zajistit bezpečí, ale zároveň to oslabuje důvěru ve svět.“ A právě důvěra je podle něj klíčová pro budoucí život. „Dospět znamená mít dostatek důvěry vůči světu. Věřit, že život bude fungovat, že ho zvládnu.“
Sebehodnota nevzniká přirozeně z pochybností
Malé děti o své hodnotě nepřemýšlejí. Tu začnou zpochybňovat až pod tlakem hodnocení a porovnávání. „Dítě svou hodnotu prostě má. Začne o ní pochybovat až ve chvíli, kdy ho začneme známkovat, hodnotit a nálepkovat.“ Proto Ježek upozorňuje na důležitost přirozeného dětství bez nadměrných nároků. „Dětství je dobře vymyšlené. Dítě si v něm samo objeví všechno, co potřebuje.“
Rodina jako základní prostředí
Pro zdravý vývoj dítě potřebuje především stabilní a zodpovědnou pečující osobu. Nemusí to být vždy biologický rodič – rozhodující je kvalita vztahu. Velký význam má i širší rodina. Kontakt s prarodiči pomáhá dítěti pochopit životní cyklus, včetně stárnutí a smrti.
„Dítě potřebuje zažít, že život má svůj oblouk – že lidé stárnou a odcházejí, a přesto svět zůstává bezpečný.“ Naopak ztráta rodiče je pro dítě extrémně náročná. „Nejde jen o smutek. Dítě zažívá především pocit ohrožení vlastní existence.“
Sourozenci: první lekce vztahů
Pořadí narození podle Ježka výrazně ovlivňuje rodinnou dynamiku. „Prvorozený navždy přijde o něco, co měl jen pro sebe. Druhorozený se naopak často snaží toho prvního dohnat. A třetí přichází do prostředí, kde už je mnoho věcí vybojováno.“ Tyto zkušenosti si lidé často nesou i do dospělosti – například v podobě soutěživosti, potřeby uznání nebo větší volnosti.
V nových nebo smíšených rodinách se děti podle Ježka neorientují primárně podle biologických vazeb. „Děti se dívají hlavně na to, jak situaci zvládají dospělí. Jestli působí jistě a stabilně. “ Pokud rodiče situaci nezvládají, děti často začnou na sebe strhávat pozornost – někdy i konfliktem. Naopak společné dítě v nové rodině může posílit pocit bezpečí, protože potvrzuje, že vztah dospělých je stabilní a dlouhodobý.
Dětství jako základ budoucího života
Podle Jiřího Ježka nelze žádnou životní etapu přeskočit ani urychlit. Dětství je obdobím, kdy vzniká základní životní nastavení – zda je svět bezpečný a zda se člověk může spolehnout na druhé. „Když má dítě dostatek bezpečí a důvěry, může jednou vstoupit do života s odvahou. A to je možná to nejdůležitější, co si z dětství odnáší.“
Rozhovor Terezy Robinson s Jiřím Ježkem si můžete poslechnout v plné verzi zde:
