Článek
První čtení: Přísloví 2,6-11: „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy. Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.“
Druhé čtení: Lukáš 3,21-22: „Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.““
Čtení ke kázání: Římanům 8, 11-14: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
z předchozích mých kázání již víme, že smyslem našeho života je služba Bohu a lidem a že takto žít čili sloužit nemůžeme jen z vlastních sil. Své síly máme předat Bohu, aby je posvětil a povznesl na vyšší úroveň. Bohu máme předat i vedení svého života. Sám Ježíš nám svou službou zde na zemi jasně ukázal, že nemáme plnit svoji vůli, ale máme plnit Boží vůli. V listě Římanům nás proto apoštol Pavel vyzývá, abychom usilovali „rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 2,2). To ovšem vede k závažné otázce, jak vlastně můžeme poznat či poznávat Boží vůli, a to nejen obecně, ale i konkrétně a individuálně pro nás samotné, pro náš vlastní život, pro naše životní rozhodování.
Samozřejmě zásadní poznání či ponaučení nám přináší Písmo svaté čili Bible. Hovoříme o tzv. veřejném zjevení, které je určené všem lidem všech věků. Toto veřejně zjevení, objektivní Boží slovo-řecky logos, přímé zjevení Boží pravdy, nutno přijmout a důvěřovat mu. A opět jsem u víry, bez níž není možné zalíbit se Bohu (Žd 11,6). A tak máme denně číst Bibli, rozjímat čili meditovat nad ní a hlavně s vírou v srdci činit to, co nám radí. Jak to ostatně po nás důrazně žádá např. apoštol Jakub: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači-to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.“ (Jk 1, 22-25).
Vzorem nám zde mohou být například Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové. Cyril a Metoděj museli čelit mnoha protivenstvím, ze strany světské vrchnosti i ze strany německých latinských kněží, svůj úkol však nikdy nevzdali. A samozřejmě velikým vzorem je pro nás Mistr Jan Hus. Jan Hus své poslání „hledat pravdu, slyšet pravdu, učit se pravdě. milovat pravdu, pravit pravdu, držet pravdu, bránit pravdu až do smrti“ také nezradil, i když ho to stálo život.
Pro své životní rozhodování potřebujeme ovšem nejen znát Boží veřejné zjevení, nýbrž také se nechat vést Bohem osobně. A Bůh pro nás má toto osobní vedení, a to skrze tzv. soukromá či osobní zjevení. Jedná se o Boží konkrétní slovo do našeho života. Kristovo Boží slovo, které mluví do naší situace, se označuje jako réma-z řečtiny. Rému tak nutno odlišit od slova logos, které, jak již víme, označuje veřejně zjevení, objektivní Boží slovo, určené všem lidem. Réma pak představuje Boží slovo určené nám osobně a hovořící do naší konkrétní životní situace.
Co se týče soukromých či osobních zjevení, tak zde je prostor pro uplatnění duchovních darů, charismat čili darů Ducha Svatého, darů milosti (z řečtiny charis čili milost, ma čili působení, z toho charisma jako dar milosti). Apoštol Pavel o těchto darech píše zejména v Prvním listě Korintským: „Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“ (1K 12, 8-11). Slovo moudrosti zde představuje znalost, jak má člověk v určité situaci jednat, aniž často ví, proč má tak jednat. Slovo poznání je pak darem hlubšího pochopení Písma svatého či darem rozpoznání určité situace či znalosti nějaké osoby. Dar působení mocných činů představuje schopnost konat divy či zázraky (vymítání démonů, kříšení mrtvých, přírodní zázraky, neobvyklá znamení). Dar mluvit ve vytržení znamená dar mluvit různými neznámými či cizími jazyky. Dar vykládat je pak darem výkladu těchto jazyků. Bůh může promluvit přímo k nám nebo může dát někomu slovo či proroctví pro nás.
Formy přijímání Božího slova do naší situace či do situace druhých mohou být různé: rozlišujeme slyšení (slyšitelný vnější či vnitřní hlas-1 Samuelova 3, 2-10: povolání proroka Samuela), vidění obrazů (v bdělém stavu jako vize či v nočním vidění jako prorocké sny, např. Matouš, 2, 13-23: anděl Hospodinův se dvakrát ve snu ukázal Josefovi, v prvním snu přikazuje útěk do Egypta a v druhém návrat z Egypta) či cítění (cítění potřeb druhých, někdy přímo fyzický pocit bolesti zad, hlavy atd.-např. Matouš 15,32: Ježíšova lítost nad hladovými zástupy či Lukáš 8,43-48: Ježíš poznal, že z Něho vyšla uzdravující síla nebo Marek 6,34: Ježíšova lítost nad zástupy bez pastýře). Existují prorocké písně (Žalm 137), prorocké přímluvy (Daniel 9, 3-20), prorocká řeč v jazyku (1 K 14) i prorocké symbolické jednání (Ezechiel 12, 3-8 či Skutky apoštolů 21, 10–11).
Jak jsme slyšeli v dnešním druhém čtení, Ježíš se po svém křtu v Jordáně se začal modlit. A Bůh Otec na tuto modlitbu odpovídá. Duch svatý sestupuje na Ježíše v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozve hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ Duch svatý přichází „tělesně“, tedy vnímatelným způsobem. Nejedná se tedy o subjektivní vizi, výraz „tělesně“ zdůrazňuje totiž reálnost sestupu Ducha svatého. Sestoupení Ducha svatého pak slouží k božské manifestaci toho, že Ježíš je Boží syn a že bude křtít Duchem svatým (L 3,16). Bůh zde sám identifikuje svého Syna a veřejně ho prezentuje Izraeli. Podle Lukáše to tedy není jen nějaké soukromé či osobní zjevení samotnému Ježíši, jak je to někdy vnímáno na základě prezentace této události u evangelistů Marka (Mk 1,9–11) a Matouše (Mt 3,13–17). U Matouše se Ježíši otevřela nebesa a spatřil Ducha svatého Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. U Marka Ježíš uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. Tato scéna je Lukášem záměrně sestavena jako veřejné prohlášení a představení Ježíše Krista.
Vraťme se však k duchovním darům. Duchovní dary jsou dány křesťanům v každé době, a tím spíše i dnes, v době poslední čili v době konce, jak se píše ve Skutcích apoštolů: „Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: `A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.´“ (Sk 2, 16-21).
Stále více prožívám, že svá životní rozhodnutí bychom měli podřídit Boží vůli. Žel mnozí křesťané svá rozhodnutí ponechávají pouze na tradici, na radě přátel, rodičů či duchovních autorit a jaksi zapomínají se zeptat na radu našeho nebeského Otce. Přitom již víme, že biblickým synonymem pro hříšníka je slovo „svévolník“ čili ten, kdo činí svou a ne Boží vůli je hříšníkem, bezbožníkem a neznabohem (Izajáš 55,7). A spěje tím k duchovní smrti, jak říká i text k dnešnímu kázání. My se však máme nechat vést Duchem Svatým, který nás vyučuje Boží moudrosti, Božímu poznání a Boží rozumnosti. A pak se stane skutečností to, co jsem slyšeli v našem prvním čtení: „Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy. Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.“ (Př 2, 9-11).
Na závěr bych rád zdůraznil potřebu aktivně využívat duchovní dary k poznání Boží dokonalé vůle. A hlavně nutnost „chodit s Bohem“, mít s ním obecenství, vydat se Bohu plně a nechávat se od Něho proměňovat. Bez toho by nám všechny dary byly k ničemu. A pak se poznávání Boží vůle stane pro nás trvalým a na zemi nikdy nekončícím úkolem a také radostí. Neboť jen poznání a uskutečňování Boží pravdy nás učiní opravdu svobodnými („Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými" - Jan 8,32). Od hříchu, beznaděje a smrti. Amen.
Modlitba po kázání:
Náš nebeský Otče,
děkujeme Ti, že nemusíme žít v nevědomosti, že mnohými způsoby nám zjevuješ svoji dobrou a dokonalou vůli. A nejen to. Skrze Ducha svatého nám dáváš sílu, abychom mohli žít v souladu s Tvou svatou vůli a tak následovat příkladu Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista.
Odpusť nám, nebeský Otče, že často zapomínáme hledat Tvoji vůli pro naše životy a pokoušíme se žít jen podle lidské moudrosti a rady. Proto nutně dříve či později zabloudíme a nevíme kudy kam ve svých životech.
Nebeský Otče, daruj nám dostatek milosti a soudnosti, abychom se včas vzpamatovali, nespoléhali jen lidskou rozumnost a opět začali hledat moudrost a vedení u Tebe. Abychom byli ochotni se Ti plně odevzdat a žít podle Tvé svaté a dokonalé vůle. A tak se doopravdy stát Tvými syny a dcerami. O to vše Tě nebeský Otče prosíme, ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Prameny:
Bible. Písmo Svaté Starého a Nového Zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.
Petr Mareček: Evangelium podle Lukáše. Český ekumenický komentář k Novému zákonu. Svazek 3. Centrum biblických studií AVČR a UK v Praze a Česká biblická společnost, Praha 2018, 1. vydání, ISBN 978-80-7545-065-4.
