Článek
V poslední době se objevuje více článků o emisních povolenkách pro domácnosti známé také jako tzv. ETS2. S blížícími se volbami se z toho stává také téma pro politiku. Politici slibují, že něco nepřipustí, něco zajistí a obviňují se z toho, kdo za to může.
Pokusím se téma trochu zasadit do většího kontextu a uvést také nějaká data, která ukáží, o jak velký dopad do ekonomiky a peněženek lidí může jít. Uváděné údaje jsou dohledatelné, ale záměrně zaokrouhlené, jde mi o řádovou ilustraci.
Emisní povolenky fungují v Evropské Unii (EU) už dvacet let. Jejich zavedení bylo reakcí na to, že probíhá klimatická změna (zeměkoule se otepluje), že za to mohou zcela dominantně tzv. skleníkové plyny a že by bylo správné jejich produkci snižovat. To je prvopočátek dnes často skloňovaného Green Dealu. Účelem tohoto článku není vést polemiku o klimatické změně nebo Green Dealu. Vycházím z toho, že příslušná legislativa je na úrovni EU přijatá a členské státy mají povinnost ji implementovat do svých národních legislativ.
Již od roku 2005 fungují povolenky ETS1 pro velké znečišťovatele, kterých je v EU kolem devíti tisíc. Povolenka je vlastně něco jako daň z oxidu uhličitého (CO2). Přesněji i z ostatních skleníkových plynů, ale pro zjednodušení budu dále uvádět pouze CO2 (i ostatní skleníkové plyny se přepočítávají na tzv. ekvivalent CO2). Ten, kdo vypouští CO2 a otepluje tím planetu, platí tuto daň a promítá ji do ceny svého výrobku. Dnes už je tedy součástí ceny elektřiny, cementu, oceli, tepla z velkých zdrojů, ale také třeba skla nebo letenek. Protože jde o de facto daň, tak vybrané peníze se nikde neztrácí, ale přerozdělují se obdobně jako jiné daně, a to jak prostřednictvím našeho státního rozpočtu, tak i rozpočtu EU. Poslední změny legislativy stanovují, že výnos z této „daně“ je významně účelově vázaný v tom smyslu, že ho lze použít pouze na opatření na zlepšení klimatu a mírnění sociálních dopadů, ale ne například na platy učitelů, nebo zdravotnictví, nebo důchody. Na straně znečišťovatelů má zdražení jejich výrobků o povolenku vést k tomu, že budou hledat jiné, ekologičtější, povolenkami nezatížené technologie. Účelovost vybraných prostředků na straně států má vytvořit zdroje, z kterých mohou státy formou různých podpůrných programů transformaci finančně podpořit.
Když to shrneme. Používání fosilních paliv vychází ekonomicky nejlépe. Byznys nemá žádnou motivaci používat dražší zdroje, když jsou k dispozici levnější. Účelem byznysu je poskytovat statky a vydělávat na tom peníze. K minimalizaci nákladů ho přirozeně tlačí konkurence. Aby měli alternativní technologie nebo vylepšené fosilní technologie šanci, musí se ty staré fosilní zdražit k tomu navrženou účelovou daní, povolenkou. Lidé musí zaplatit dražší elektřinu nebo cement či letenku, ale dostanou za to, méně emisí. Vždy platí, že nic není zadarmo. Stát, který v tomto případě vstupuje do byznysu zavedením povolenek je jen obhospodařovatel peněz svých obyvatel a obyvatelé vždy nesou náklady a sklízejí efekty všech politik. Posílení role státu také zvyšuje přerozdělování a tím stoupá riziko špatných rozhodnutí a zneužití.
Systém ETS2 přidává k velkým znečišťovatelům i dopravu a provoz budov. Proč? Protože velcí znečišťovatelé zodpovídají zhruba za 40 % emisí. Přidáním dopravy a provozu budov lze pokrýt cca dalších 40 %. To jsou hrubé poměry za celou EU. V Česku doprava a provoz budov produkuje zhruba 30 % emisí. Principy uvedené výše stále platí. Lidé mohou dostat ekologičtější dopravu a bydlení, ale bude dražší než ta stávající. Minimálně krátko až střednědobě.
Vysvětlili jsme si principy. Je třeba chápat, že bezemisní (nebo méněemisní) technologie jsou prostě dražší. Kdyby nebyly, není třeba k jejich použití tlačit byznys emisními povolenkami. Můžeme se tedy teď dostat k tomu, jak velké mohou být finanční náklady. Na každého občana Česka připadá v průměru kolem 11 tun vyprodukovaného CO2. Pokud vezmeme, že systém ETS2 zahrne zhruba 40 % emisí, tak půjde o zhruba 4,5 tuny CO2 na osobu. U nás v Česku velmi pravděpodobně méně. V médiích často slyšíme, že cena povolenky by měla být zastropována na 45 Eurech za tunu CO2. Při kurzu 25,- Kč za euro. To je tedy 1.125,-- Kč za tunu. S rezervou je to tedy zhruba pět až šest tisíc korun na osobu za rok. Za celou ekonomiku pak zhruba 60 miliard korun za rok. Když bude povolenka dražší, jak argumentují někteří, zvednou se tato čísla úměrně.
Šest tisíc korun na osobu a rok nebo 60 miliard se může zdát hodně peněz. Podívejme se na kontext hospodaření státu. Český hrubý domácí produkt (HDP), tedy to, co souhrnně vyprodukujeme, se v roce 2026 odhaduje na 8.600 miliard korun. Dlouhodobě zhruba 34 % HDP vybere od obyvatel stát na daních a dalších platbách, které se přímo daň nejmenují, ale mají ten charakter. Tady jsou největší položky a odhad jejich výše v roce 2026 v miliardách korun:
Daňové příjmy státu: 1040
Příjmy sociálního zabezpečení: 870
Podíl obcí a krajů na vybraných daních: 500
Zdravotní pojištění bez státních pojištěnců: 400
Ostatní: 100
Celkem: 2910
Šedesát miliard potencionálně vybraných z povolenek ETS2 jsou zhruba 2 % státních příjmů a zrcadlově dodatečných daňových výdajů obyvatelstva. Není to zanedbatelné, ale jen těžko to může mít nějaké zásadní makroekonomické dopady nebo vést až k rozklížení společnosti, jak se někteří snaží argumentovat.
Podstata celé diskuse není v tom, že náklady jsou nějak likvidační. To je politická masáž. Lidé by určitě zvýšení daní o dvě procenta vydrželi. Jde spíš o to, jestli to, co dostaneme, stojí za ty náklady. Logicky existují dva tábory. Jedni si myslí, že ano, a druzí, že ne. Ti druzí budou parafrázovat prezidenta Václava Klause a řeknou, že když se oteplí (jako že už se otepluje), tak si prostě vezmou o svetr míň a za větší pozornost to prostě nestojí. Ti první mají oporu mnoha studií dokumentující zatím částečně neviditelné dopady a odhadující, kdy je natvrdo uvidíme a pocítíme. Je to hodnotový, postojový spor a bylo by férovější ho vést takto než se schovávat za strašení finančními dopady ETS2, které jsou, zejména dokola opakovaným zvýšením cen pohonných hmot o tři nebo čtyři koruny, politicky chytlavé.
Zdroje:
