Článek
Pro běžného voliče je to obraz rozhodného státníka v čase krize: premiér sedí u jednoho stolu s řediteli největších petrolejářských firem a „domlouvá“ jim, aby snížili marže a zlevnili benzin. Vypadá to jako péče o občana, jako funkční stát, který krotí nenasytné korporace. Jenže pod touto líbivou slupkou probíhá řízená demolice tržních principů. Oficiální stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž (ÚOHS), které má autor článku k dispozici, odhaluje mrazivý paradox. Čím více se stát do trhu plete, tím těžší je pak trestat případné kartely. Pro ochránce hospodářské soutěže je to spíše noční můra. Pro občany se odehrává nebezpečné divadlo, které ve výsledku nechrání spotřebitele, ale naopak paralyzuje instituce, které mají na férovost trhu dohlížet.
V liberální demokracii má stát hlídat pravidla hry, nikoliv tu hru sám hrát. Jakmile se politici začnou „motat“ do cenotvorby skrze neformální nátlak a následnou regulaci, vzniká toxické prostředí, které ochráncům hospodářské soutěže hází klacky pod nohy. Dokazuje to i čerstvé stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (č. j. ÚOHS-15722/2026/853), které odhaluje fascinující paradox: čím více se stát snaží „pomáhat“ cenovými zásahy, tím bezpečnější přístav vytváří pro potenciální protisoutěžní jednání.
Schizofrenie státní moci
Český stát se v této věci chová schizofrenně. Na jedné straně si platí expertní úřad, který má trestat kartely a hlídat nezávislost firem. Na straně druhé vláda organizuje schůzky, které tuto nezávislost přímo ohrožují. ÚOHS ve svém vyjádření otevřeně konstatuje, že existence diskusní platformy pod záštitou veřejné moci je „potenciálně riziková“ z hlediska výměny obchodně citlivých informací.
Úřad ve stanovisku připomíná základní princip: každý soutěžitel musí určovat svou obchodní politiku zcela nezávisle. Jakákoliv forma politického tlaku či neformálního apelu na snižování marží tuto nezávislost rozleptává. Přesto se právě toto stalo vládní strategií. Vláda tak vmanévrovala firmy do situace, kde jsou pod tlakem k uniformnímu chování, čímž vytvořila dokonalé podhoubí pro to, čemu se v právu říká „jednání ve vzájemné shodě“.
Regulační past: Dokonalé alibi
Nejskandálnější zjištění však leží v pasáži, kde Úřad vysvětluje, proč nemůže proti případným dohodám distributorů zasáhnout. Jakmile stát autoritativně zasáhne regulací marží a cen, „fakticky eliminuje prostor pro svobodnou cenotvorbu“.
V ten moment vzniká pro velké hráče právní neprůstřelnost. Pokud se ceny u všech čerpacích stanic sjednotí, ÚOHS přiznává, že je „mimořádně obtížné“ dovozovat existenci zakázané dohody. Proč? Protože za primární příčinu stejných cen lze pak považovat „dodržování státem nastavených regulatorních mantinelů“, nikoliv tajnou domluvu firem.
Recept na dokonalý zločin pod státním dohledem.
Vláda tedy svou „pomocí“ vyrobila distributorům neprůstřelné alibi. Je to recept na dokonalý zločin pod státním dohledem: politik bouchne do stolu, vyhlásí regulaci a tím v podstatě vypne schopnost antimonopolního úřadu kohokoliv trestat za to, že mají všichni stejné nebo velmi podobné (a třeba i zbytečně vysoké) ceny.
Zavedeme to i na „máslo“?
Tento model paternalismu se může stát novým standardem. Vidíme podobné snahy u potravin, energií. Stát se pasuje do role „tatíčka“, který vyjednává slevy, ale ve skutečnosti tím jen zneviditelňuje protiprávní chování na trhu. ÚOHS v odpovědi na občanský podnět v podstatě rezignovaně krčí rameny: víme o rizicích, sami jsme na ně v médiích upozorňovali, ale protože vláda do trhu vstoupila svou regulací, naše případné vyšetřování je k ničemu. Stát tak vlastně říká: ‚My jsme jim ty ceny sjednotili, takže je teď nemůžeme trestat za to, že je mají stejné‘.
Výsledkem tohoto státního aktivismu nebude levnější zboží, ale slabší právní stát. Vláda na jedné straně buduje instituce na ochranu trhu, aby je na straně druhé paralyzovala populistickým divadlem. Pokud budeme tento posun k paternalismu akceptovat, přiblížíme se k tomu, jak to fungovalo před rokem 1989. Máslo sice stálo všude deset korun, ale tehdejší samoobsluhy vypadaly v porovnání s dnešními supermarkety jak „u snědeného krámu“ A my, občané, budeme jen komparsem v divadle, kde stát nejdříve trh rozbije, aby nás pak mohl „zachraňovat“ před následky svého vlastního amatérismu.
Nepřítelem hospodářské soutěže v Česku není nenasytný podnikatel, ale všehoschopný stát. Ten stát, který si platí ochránce soutěže jen proto, aby ho vzápětí paralyzoval svým populistickým aktivismem.
Zdroje:
· Přípis ÚOHS odpovídající na podání autora č. j. ÚOHS-15722/2026/853
· Post z facebooku Andreje Babiše https://www.facebook.com/share/p/18HqM9ocCK/
