Článek
V posledních dnech jsme mohli již poněkolikáté slyšet o rozporu mezi přebytkovým hospodařením obcí a krajů a ztrátovým hospodařením státu. Na účtech českých obcí a krajů je přes 500 miliard korun v hotovosti s prognózou nárůstu na bilion během nadcházejícího desetiletí. Jsou starostové a hejtmani o tolik lepší hospodáři než vláda? Bohužel nejsou. Vysoké zůstatky na účtech nejsou důkazem skvělého řízení rozpočtů a krajů v kontrastu s vládou. Je to důkaz celkově špatného hospodaření s penězi nás všech ať už je u vlády, na radnicích či hejtmanstvích u moci kdokoli. Neúprosná diagnóza zní: selhání systémového nastavení státu.
Racionální mikrochování s katastrofálním makroefektem
Obce se nechovají neodpovědně — chovají se naopak zcela logicky a konzervativně. Extrémní roztříštěnost české samosprávné krajiny (přes 6 200 obcí) nutí malé starosty spořit celé roky v hotovosti na každou větší investici. Dělají to proto, aby nemuseli obec zadlužit nebo aby dokázali profinancovat dotační akce proplácené až zpětně.
To, co vypadá z pohledu jedné malé obce jako vzorná péče řádného hospodáře, vytváří v součtu za celou republiku obří balík neinvestovaného kapitálu, který neustále požírá inflace.
Struktura neefektivity: Jak velikost obce určuje rozpočtovou paralýzu (dle dat za rok 2025)
Přehled zůstatků a rozpočtového chování (rok 2025)
- Obce do 500 obyvatel (~3 400 obcí)
Celkové roční výdaje: ~25,5 mld. Kč
Zůstatek na BÚ: 18 až 24 měsíců ročního rozpočtu (~46,8 mld. Kč celkem)
Logika chování: Šetří bezúvěrově na jednorázové velké akce (vodovod, cesty). - Obce s 501 – 2 000 obyvatel (~2 000 obcí)
Celkové roční výdaje: ~60,0 mld. Kč
Zůstatek na BÚ: 14 až 18 měsíců ročního rozpočtu (~85,0 mld. Kč celkem)
Logika chování: Kumulují prostředky na povinné ex-post dotace a spolufinancování. - Obce s 2 001 – 10 000 obyvatel (~700 obcí)
Celkové roční výdaje: ~98,0 mld. Kč
Zůstatek na BÚ: 10 až 12 měsíců ročního rozpočtu (~93,9 mld. Kč celkem)
Logika chování: Rezervy na víceleté projekty a krytí výpadků daňových příjmů. - Obce s 10 001 – 50 000 obyvatel (~130 obcí)
Celkové roční výdaje: ~97,5 mld. Kč
Zůstatek na BÚ: 6 až 8 měsíců ročního rozpočtu (~52,8 mld. Kč celkem)
Logika chování: Běžně využívají provozní kontokorenty a investiční úvěry. - Obce nad 50 000 obyvatel bez Prahy (~20 měst)
Celkové roční výdaje: ~124,0 mld. Kč
Zůstatek na BÚ: 3 až 4 měsíce ročního rozpočtu (~36,2 mld. Kč celkem)
Logika chování: Aktivní a profesionální řízení likvidity. - Praha (specifický status obce i kraje)
Celkové roční výdaje: ~115,0 mld. Kč
Zůstatek na BÚ: 11 až 12 měsíců ročního rozpočtu (~110,0 mld. Kč celkem)
Logika chování: Dlouhodobá akumulace na megaprojekty (Metro D, Městský okruh). - Kraje bez Prahy (13 krajských úřadů)
Celkové roční výdaje: ~369,4 mld. Kč (vlastní očištěný rozpočet ~190,4 mld. Kč)
Zůstatek na BÚ: 3,4 měsíce (vlastní výdaje ~6,6 měsíce, celkem 104,4 mld. Kč)
Logika chování: Správa rozsáhlé infrastruktury (silnice, nemocnice) a průtokových dotací na školství. - CELKEM VŠECHNY SAMOSPRÁVY (~6 264 subjektů)
Roční výdaje celkem: ~889,4 mld. Kč
Hotovost na účtech k 31. 12. 2025: 537,4 mld. Kč
Zdroj: (Ministerstvo Financí - zpráva o hospodaření ÚSC a vlastní výpočty)
Ústavní past a cena za státní pasivitu
Zásadní překážkou jakékoliv nápravy je Ústava ČR (jmenovitě článek 101), která samosprávám garantuje finanční autonomii. Stát nemá jednoduchý nástroj, jak obce donutit peníze utratit nebo je povinně deponovat u státní pokladny, například v ČNB.
Cena za tuto systémovou patovou situaci je však obrovská a platíme ji všichni. Jak výstižně poukazuje předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, stát si na jedné straně úvěrováním půjčuje každý rok řekněme vyšší desítky miliard korun na financována rozpočtů obcí a krajů a platí miliardové úroky bankám, zatímco na druhé straně samosprávy ty draze vypůjčené peníze u těch samých bank často za nízký úrok ukládají. Výsledkem je absurdní stav, kdy zahraniční analytici z OECD nechápou české počínání a země se podle Hampla ročně připravuje až o jedno procento růstu HDP. (Zdroj: článek Echo24)
Efektivita leží na zemi. Proč ji nikdo nesbírá?
Základním úkolem vlády je starat se o fungování a efektivitu státu jako celku. Místo vymýšlení kosmetických pobídek, ustanovování komisí či kulatých stolů a podobných polovičatých jednání leží řešení přímo na zemi: odvaha k úpravě rozpočtové architektury, legislativní zavedení povinného křížového řízení likvidity nad rámec bezpečné provozní rezervy například v režii Národní rozvojové banky nebo otevření otázky minimální velikosti obcí.
Je to politicky nepopulární a vyžaduje to střet s komunálními lobbistickými zájmy. Skutečná chyba ale spočívá v tom, že se o to žádná vláda ze strachu z politických nákladů ani nesnaží. Nečinnost v tomto případě nechrání obecní samosprávu — nečinnost pouze ochuzuje celou společnost.
