Článek
Dne 17.2. 2016 se občané obce dozvídají o pokusu sebevraždy Stanislava Veselého, který je však sousedem zachráněn. Avšak jeho rychlou roznášenou informací v hospůdce ve vedlejší vesnici se událost rychle šíří po okolí. Je zachráněn a převezen do nemocnice Motol v Praze. Bez zdravotních následků je krátce nato převezen do psychiatrické léčebny, což je běžná praxe u sebevrahů. Po možné nejkratší době je propuštěn a vrací se domů, do domu čp.10 o který přišel probíhajícím insolvenčním jednáním včetně veškerých nemovitostí a musí jej následně opustit. To vše bylo příčinou jeho činu pro ukončení života. Další život je jeho utrpením, při kterém si nikdy nesmíří s dalším očekávaným životem.
Z pozdější informací od jeho manželky se dozvídáme, že jediný Václav Luňák navštívil jeho manželku a nabídnul pomoc hlavně u jeho chovu vietnamských prasat, které odkupuje a přebírá pod svoji péči. Ke všemu mu leží na srdci osud zahrady sousedící s jejich domem a pozemkem. Nakonec si tento a většinu dalších pozemků, které má v nájmu svého zemědělského podnikání odkupuje. Vše tak za nízké ceny prostřednictvím insolventního řízení. Je to jejich dobrá investice, která bude časem stoupat na hodnotě. Rovněž tak odkupuje veškeré lesní pozemky z bývalého vlastnictví Standy. Jedinou možností jak zůstat ve vsi je pronájem bydlení v okálech v majetku těchto statkářů. Za tímto účelem a prosbou navštíví Václava Luňáka a dostává jedinou odpověď :„všechno má svou cenu“. Tímto končí jeho snaha o pomoci a představa Standy o možnosti dále využívat zahradu se souhlasem nového majitele a mít tak možnost si něco vypěstovat se taky nekoná. Část viditelného majeteku na zahradě si nový vlastník sám ocení a je odečten z dluhu z půjčky, které mu v počátcích finančních potíží poskytl. Některý však zůstává bez povšimnutí. Součástí zahrady jsou uzamčené kůlny se zemědělským vybavením a technikou, které nikdo neřeší.
Standa se tak domnívá, že jednou přijde doba a jeho kamarád mu umožní návrat alespoň do své zahrady, kde by chtěl v jejich zázemí přežívat alespoň letní období. Rodina Standy Veselého s manželkou Ivanou a třemi dětmi tak musí opustit tuto vesnici a žádné pomoci se od nikoho z místních obyvatel, kromě sousedů Šlechtových nedočká. Zástupci obce je hlavně po svém návratu z nařízeného pobytu urgován k vydání před rokem zakoupených sazenic forzície, kterou si pro jejich malý vzrůst a suché období ponechal prozatím ve své péči. Po-té byly jím předány, avšak obec je ponechává dlouho na plánovaném místě jejich výsadby bez poskytnutí nutné závlahy. Až na jeho urgence dochází k jejich následnému vysazení.
Dům čp.4 v horším tech. stavu kupuje pan Skácel, který zde následně provádí celkovou rekonstrukci.
Jejich rodově dědičný dům čp 10 kupují nový vlastníci.
Rodina Veselých musí své sídlo tří generací rodu opustit a odstěhovat se z této vesnice. Tím končí účast St. Veselého v činnosti obecního zastupitelstva za obec, kterou se snažil vždy svým jednáním vylepšovat pro její lepší vzhled a spokojené žití jeho obyvatel.
Jejich odchod z této vesnice je pro ně bolestivý a když si ještě odváží otopové dřevo z prořezávaných dřevin v uplynulém období ze stráně, která nově spadá do vlastnictví Luňákových, do svého nového bydliště, neodpustí si přetvařující bývalý kamarád Zdeněk Vošlajer poslat stížnost správci jejich majetku v tomto znění:
Dobrý den,
mám k Vám prosbu. Mohl by jste, prosím, panu Veselému nějak sdělit, že zahrada na parcele 275/1 už není jeho majetkem. Neustále na tento pozemek chodí a odnáší různé věci. Dnes odnášel dřevo, minulou neděli například odnesl dveře od objektu, kde je vodoměr, což považuji spíše za vandalismus. Při osobním jednámí se chová hrubě, takže se s ním nelze rozumně domluvit. Napadá mně pro krádež mysliveckého posedu, který jsem odstranil po nabytí pozemku do svého vlastnictví z důvodu jeho havarijního stavu a tím i nebezpečnosti pro mé děti.
Pokud pan Veselý nebude respektovat, že pozemek je v mém vlastnictví a nadále bude svévolně na pozemek vstupovat, budu nucen to ohlásit na Polici ČR.
Omlouvám se, že to řeším takto přes Vás, ale nemám na pana Veselého ani e-mailovou ani poštovní adresu a osobní jednání s ním nelze vést na normální úrovni. Pokud mi v této věci nemůžete být nápomocen, prosím o sdělení kontaktu na pana Veselého tak, abych s ním mohl celou věc řešit písemně.
Děkuji
S pozdravem Zdeněk Vošlajer
Takto se podle nových přistěhovaných obyvatel „navrací“ bývalá ochota Standy, v době sousedského kamarádství, kdy mu třeba Standa se synem pomáhal za deště uklízet přivezené dřevo, je zapomenuta doba, kdy mu prosadil nové pouliční světlo u jejich vrat nebo pomoci s vývozem jeho domácí suti na svůj pozemek. Tak se zachoval člověk, kterému byl Standou pronajat pozemek za pakatel, který tak využije v jeho současné situaci a s nabídkou insolvenčnímu správci si pozemek odkupuje. Nastal tak konec přetvářky člověka, který se do vsi přistěhoval a nemá tak slušnost místních starousedlíků.
Jedna jeho lež je jasně prokazatelná, což je tvrzení, že nemá žádný emailový kontakt.
Stačí se podívat do minulosti jím rozesílaných hromadných emailů, např. ze dne 4.11. 2014, kterým svolával posezení na oslavu jeho 40. narozenin. Email Standy se tak nikdy nezměnil. Již ho nepotřeboval, tak projevil svůj charakter.
Další domem, ze kterého stává pouze chalupnický objekt je roubena čp.19, kterou dědí od rodičů Ryšlavých jejich dcera a vnučka původních vlastníků Grohových, Vladislava, provdaná Brtková, trvale bydlící v Praze.
Po úmrtí dědičky a úřední majitelky hospodářství paní Luňákové si vybudovaný majetek rozdělí mezi sebe její synové. Společně mají hospodářskou část s domem čp.22 s přilehlými hospodářskými budovami s lesními a zemědělskými pozemky. Zde tak doposud společně hospodaří se zaměstnanci z východních států bývalého sovětského svazu.
Do osobního vlastnictví má V. Luňák dům čp.3 s pozemky a zahradou po Veselých, domek čp.25 a okálový dům čp.32.
V osobním vlastnictví má J. Luňák domek čp.23 a druhý okál čp. 31.
Zpětnou a opakovanou prosbou Standy Veselého k možnosti pronájmu a následného zpětného odkoupení své původní zahrady se od Václava Luňáka nedočká. Ten není ochoten připustit a umožnit tak alespoň jeho částečný návrat zpět do vsi. Je to smutný konec příběhu kamarádství rodin Veselých a Luňákových, kteří tak zapomněli na pomoc v dobách jejich studií od kamaráda jejich matky, otce Standy, který měl již od mládí přátelský vztah s jejich dědou.
Pan Václav tak dokáže na jeho prosbu mu do očí říci jen slova: „na to nemáš“.
Možná jen takový zpětný návrat do obce a své zahrady jejich bývalého kamaráda Standy, pamatující něco z historie by bylo pro ně tak nepříjemné, nebo má jeho levně získaná zahrada s vybudovaným zázemím posloužit k jejich dalšímu zbohatnutí ?
Škoda, že svým postojem neumožní Standovi jeho částečný návrat do vsi a možnosti zde opět prožívat své letní dny na své zahradě a vesnici o kterou se po léta staral a jednal v zájmu jejího lepšího vzhledu a životních podmínek jeho obyvatel.
Jeho přístup a takovéto chování ať si každý posoudí sám!
Dění ve vsi však zdárně pokračuje pod vedením novodobých jeho obyvatel, které hlavně spatřují v pořádání různých akcí v kulturní místnosti obce, což tak napomáhá panu Vošlajerovi, aby vešel ve známost a po čase se mohl stát novým místostarostou obce. Avšak zájem o opravy a záchranu děl patřící k dávné historii obce jim však již nic neříká.
Tak končí i toto popsané vyprávění od let poválečných a vzpomínkou na dávnou historii této obce, až do let roku 2016. Od roku 2009 jsou písemné vzpomínky doplněny o fotografie z tvorby P. Šlechtové. Po roce 2016 je dění ve vsi zachyceno v pokračované tvorbě této autorky.
Najdete je na : eu.zonerama.com/obecsitné/11158454
Při zde popsané historii obce, ze které pro lepší publikaci byly vyňaty veškeré fotografie a
listinné důkazy a z tohoto důvodu byla i poupravena zde popsaná historie od stejného autora. Pro zájemce je k nahlédnutí na internetových stránkách: „Z památek a vyprávění“, kde při jejich otevření se dostanete k článkům a přílohám z historie Sitné.
Tvůrce této historie zdraví všechny poctivé a slušné bývalé spoluobčany s přáním, aby se našel nový pokračovatel, který zaznamená v písemné formě novodobé události v této obci.
K desetiletému výročí od pořádání historických oslav si tuto událost zde zřejmě nikdo nepřipomínal. Ale lípa zde při oslavě vysazená zdárně roste a bude snad jednou v budoucnu připomínat našim potomkům historické dny této obce.
