Článek
Životní osudy jedné paní učitelky
z knihy: Život Marie aneb vzpomínka na mamku.
Po splnění všech úkolů k dokončení studia na Učitelském ústavu ženském v Praze se z Marie stává kandidátka učitelství a musí požádat Okresní školní výbor o přidělení pracovního místa učitelského praktikanta.
Od června 1935, kdy ukončila své vzdělání, si užívá poslední školní prázdniny a očekává své první pracovní umístění. Do zahájení školního roku v září 1935 prozatím nedostala žádnou svou umístěnku. Její sestře se narodí syn a z Marie se stává teta. V rodině je stále jejich Mařenka a všichni jsou nadšeni z jejího dostudování s vyznamenáním.
V červnu 1935 tak prožívají křtiny a z rodičů se stávají děda a babi.
Ke konci roku 1935 prožívá politická situace v republice mnoho změn.
Ukončení dlouholetého období prezidentování Masaryka, který svoji funkci zastával od 14. 11. 1918 až do dne 14. 12. 1935, kdy abdikoval, se stal za těchto zhruba 18 let ve funkci nedílnou součástí českého národa a dostal přezdívku „tatíček národa“.
Jeho nástupce a blízký spolupracovník Dr. Edvard Beneš přebírá funkci prezidenta v nelehké době, kdy v Německu stále více posiluje nacistická strana a představuje své mocenské zájmy. Evropou tak panuje strach z vypuknutí války. Tyto německé zájmy jsou příčinou zhoršující se situace v pohraničí, kde sílí prosazování německých zájmů.
Marie stále nemá žádnou informaci o svém přidělení učitelského místa. Svůj volný čas prožívá se svojí sestrou, které pomáhá v péči o svého synovce.
Své první umístěnky se dočká až v březnu 1936, kdy dostává od Okresního školního výboru v Benešově dopis ze dne 15. 3. 1936, kterým je ustanovena učitelskou praktikantkou na měšťanské škole smíšené v Týnci nad Sázavou a současně i na škole obecné. S právní platností svého nástupu od 16. 3. 1936. Konečně se dočkala a je nadšená tímto umístěním. Její doba čekání tak končí a začíná její učitelská praxe, doba, kdy vstupuje do nového počátku svého povolání.
Škola v místě jejího bydliště je jí dobře známa, tuto navštěvovala do svého posledního školního ročníku školy měšťanské. Současným ředitelem této školy je její otec. Teď už bude jenom na ní, aby se dobře uvedla a neudělala svému otci nějakou ostudu. Podle tohoto výnosu má i praktikovati na obecné škole smíšené tamtéž. Tak na této škole v průběhu školního roku 1935 – 36 začíná její první vstup na dlouhé období svého učitelského povolání pod přísným ředitelským dohledem svého otce. Do konce školního roku zbývá něco přes tři měsíce a je začleněna do učitelského sboru těchto obou škol.Tak se i účastní v závěru školního roku 1935-36 fotografování učitelského sboru při obou přidělených školách.
Informace o svém platu dostává opožděně. Až zaslaným dopisem OŠV v Benešově ze dne 3. 8.1936. Tímto přípisem dostává na vědomí, že Zemská školní rada svým výnosem nařídila opatření v účtárně o jejím měsíčním platu 330,- hrubého, a to od 1. 7. 1936 po dobu skutečné služby. Z dochovaných dokladů není známo, jak byla oceňována od doby nástupu, tj. 16. 3. 1936 až po toto rozhodnutí.
Školní prázdniny po svém prvním působení v roli mladé učitelské praktikantky prožívá u rodičů, kde s otcem a přáteli podniká i různé výlety po kulturních památkách naší vlasti.
Evropou se šíří strach z německého fašismu a z ambicí Hitlera o jeho představě ovládnutí celé Evropy pod Velkoněmeckou říši.
Při dalším školním roce 1936–37 pokračuje v učitelské praxi na stejné škole v Týnci.
Vedle činnosti na škole se zapojuje i do dění v obci. Zde je v únoru obcí a Sokolem pořádán masopustní karneval, kterého se účastní v masce Mexikánce. Na její působiště ve škole v Týnci je doručena nečekaná a narychlo napsaná informace od OŠV v Benešově ze dne 3. 4. 1937, která jí nařizuje ihned nástup k výkonu výpomocné učitelky na školu ve Chvojínku.
K tomuto nařízení dostává o den později i písemné rozhodnutí od OŠV v Benešově, že je od 5.4. 1937 ustanovena výpomocnou učitelkou na Obecné škole ve Chvojínku. Termín nástupu je určen dnem 5. dubna 1937, čímž je současně zproštěna služby na dosavadním místě.
Tímto jí zároveň oznamují její služební postup pro titul „učitelka“, k čemuž musí vykonat co nejdříve služební slib u OŠV v Benešově.
Dle úředního ustanovení tak ukončuje své působení na škole v Týnci a odjíždí do Chvojínku, který je vzdálen asi 17 km od Týnce nad Sázavou.
V den určeného nástupu zde začíná v novém prostředí své učitelování. Na škole ve Chvojínku si však učitelování dlouho neužije a její působení je rozhodnutím OŠV ukončeno k 30.4. 1937. Prožila zde 25 kalendářních dnů. Krátkodobě zde zaskakovala za nemocného místního pana učitele. Jak bylo v této době pravidlem, dostává doklad o ukončení působení na školském okrese, jehož součástí je potvrzení o plnění svých povinností a bezúhonném chování.
Podle rozhodnutí vyučování na škole ukončuje k 30. 4. a zůstává doma bez žádného přiděleného místa. Opožděně je jí na školu ve Chvojínku adresováno rozhodnutí od OŠV v Benešově ze dne 7. 5. 1937 o ustanovení výpomocnou učitelkou na Obecné smíšené škole v Živohošti dnem 8. 5. 1937. Jak je patrné, i v této době panoval mírný zmatek při určování místa učitelského povolání. Zřejmě pro urychlení doručení dopisů musely být doručovány osobně a jen místní znalost napomáhala k předání tohoto dopisu do místa jejího bydliště v Týnci. Dle tohoto rozhodnutí z domova odjíždí a 8. 5. 1937 začíná ve svém nově přiděleném místě na škole v Živohošti. Obec Živohošť je od jejího bydliště vzdálená zhruba 26 km, proto si zde musí vyhledat nějaké ubytování a domů za rodiči dojíždí pouze na víkendy. Při jednom z takových víkendů je v zahrádce u jejich domku pořízena i společná fotografie Marie s rodiči a bratrem Zdeňkem.
Na adresu školy v Živohošti dostává i dopis od OŠV ze dne 10.5. 1937, kterým dostává na vědomí, že jí je výnosem Zemské školní rady v Praze zpětně přiznán plat od 5.4. 1937, tj. od doby nástupu do školy ve Chvojínku. Nejdéle však do 30.6., tj konec školního roku.
Dalším dopisem od OŠV v Benešově ze dne 9.6. 1937 je jí doručena informace o platu v době od 8. 5. 1937 do 30. 6. 1937. Na tomto místě svoje povolání vykonává do 30. 6., tj. do konce školního roku 1937. Rozhodnutím OŠV v Benešově ze dne 29. 5. je zproštěna služby na zdejším školním okrese ke dni 30. 6. 1937. Její povinnosti a chování bylo považováno za bezúhonné. Tím prozatím končí její školní služba.
V době počátku svého učitelského povolání takto během krátké doby prošla několika vesnickými školami, na která ráda vzpomínala. Pro upřesnění šlo o školy:
Její první přidělení škola v Týnci nad Sázavou od 16. 3. 1936-3. 4. 1937
škola Chvojinek od 5. 4. 1937-30. 4. 1937
škola Živohošť od 8. 5. 1937-30. 6. 1937
V těchto dvou letech svého nového učitelského povolání však nebyla na žádné škole, kde by vyučovala od začátku školního roku až k jeho ukončení. Jako mladá začínající učitelská praktikantka byla takto využívána OŠV v Benešově k rychlému doplňování učitelského sboru dle jejich potřeby a nutnosti zajistit vyučování na těchto školách. Po řádném ukončení svého umístění k 30.6. 1937 prožívá léto opět u rodičů. V době těchto prázdnin je rovněž svolána sešlost maturitního ročníku. Pověřená kamarádka všechny včas písemně informuje o datu a místě jejich pražského setkání. Je vždy pravidlem, že to bývá sobotní dopoledne, které se tak protáhne při společném občerstvení ve vybrané a předem objednané restauraci až do večerních hodin. Po roce si mají o čem vyprávět. Další prázdninové dny a volné chvíle prožívají s bratrem a sestrou se synovcem u vody řeky Sázavy. Po tyto dny bude opětovně očekávat své další přidělené služební místo.
Až ustanovením OŠV v Benešově ze dne 31. 8. 1937 se dočkala a zahajovala svůj nový školní na své původní škole v Týnci. Zde začínala svůj první vstup do učitelské praxe dne 16.3. 1936. Tímto rozhodnutím byla ustanovena od 1. 9. 1937 na pozici výpomocné učitelky na Obecní smíšené škole v Týnci nad Sázavou, kde se mohla žákům věnovat od začátku školního roku a začalo tak její dlouholeté učitelování pro celý školní rok, kdy se mohla nepřerušovaně věnovat své přidělené třídě a zažívat radosti s dětmi při jejich vzdělávání.
Pár dnů po jejich narozeninách proběhne národem neradostná zpráva o úmrtí T.G. Masaryka, který zemřel dne 14. 9. 1937. Celý národ je ve smutku a smutná událost se tak řeší při jeho vzpomínce i ve školních třídách. Až výnosem Zemské školní rady v Praze ze dne 5. 10. 1937 jí byla přiznána od 1. 9. po dobu skutečné služby, nejdéle však do 30. 6. 1937, roční odměna 9 768,- po odečtení zákonitých srážek..
S přicházejícím podzimem se politická situace komplikuje.V příhraničních oblastech přibývá vyvolaných nepokojů německých menšin, které mají Adolfu Hitlerovi poskytnout důvody pro jeho záměr ke vstupu vojsk k zajištění jejich bezpečí. Konrád Henlein, který je předsedou Sudetoněmecké strany a otevřeně slíbil věrnost vůdci, je tak jím všestranně podporován.
Tento školní rok proběhne ve stále se zhoršující politické situaci ve státě a Evropě.
České sokolské hnutí se připravuje a plánuje X. všesokolský slet, který se má uskutečnit o školních prázdninách v roce 1938. Školní rok uběhne jako voda a přichází jeho ukončení.
K závěru školního roku proběhlo tradiční společné focení učitelského sboru. Marie se společně fotí i se svoji přidělenou třídou. Prožila s ní celý školní rok 1937 – 38, od jeho počátku dne 1.9. až k jeho ukončení dne 30.6. Byl to rok plný smutku po zemřelém „tatíčkovi národa“, plný obávání se posilujícího fašistického hnutí v Německu a politických nesvárů v českém pohraničí mezi českými a německými občany. Je již patrné, že celý svět má obavy z vypuknutí války. Náš stát buduje v pohraničí vojenské zařízení, vytváří obranná linie bunkrů, které mají zajistit bezpečnost státu proti napadení od nepřátelské německé armády.
K ukončenému školnímu roku je pravidelně vydáváno potvrzení o zproštění služby ve školním okrese, kde je její působení ohodnoceno jako bezúhonné. Avšak k tomuto ukončení ji byla přiznána 20 % částka odměny, kterou pobírala během školního roku. Částka, která měla hradit ušlý plat během prázdnin.
Při svém vedlejším společenském životě se stále věnovala propagaci činnosti v Sokole, ke kterému se po vzoru svého otce hrdě hlásila. Pro připravovaný sokolský slet si pořídila i svůj první sokolský kroj.S nadšením se účastnila X. všesokolského sletu v Praze v létě roku 1938, který byl koncipován jako mohutná výzva českého národa proti fašismu.
Ve zbytku prázdnin tráví svůj čas v rodině a při práci na zahrádce a občasnými návštěvami své provdané sestry nebo krásných letních dnů s přáteli u řeky Sázavy. Také netrpělivě očekává informaci, jestli bude od září v novém školním roce mít své učitelské místo v přidělené škole.
Své umístěnky se dočkala až ke konci měsíce srpna. Je opětovně ustanovena výpomocnou učitelkou na své škole v Týnci nad Sázavou. Její činnost je potvrzena ustanovujícím dekretem ze dne 30. srpna 1938 na dobu od 1. 9. 1938.
Tímto ustanovením je jí potvrzen dle zmíněného zákona titul „učitelka“.
Nový školní rok v září 1938 však začíná v největších obavách z nastupujícího fašismu a válečného nebezpečí pro naší republiku. V tomto období probíhají německou menšinou ozbrojené otevřené nepokoje. Jsou však potlačeny, jejich strana zakázaná a K. Henlein prchá do Německa.
Dne 23. 9. 1938 je vyhlášená všeobecná mobilizace kvůli válečnému nebezpečí z Německa.
Celá naše republika byla ve svém odhodlání připravena na vojenský obranný boj a celý národ počítal s tím, že se proti nárokům Německa použitím armády a zbraní postavíme.
Následně však vláda ustupuje od vojenského řešení osudu státu, bez boje skládá zbraně a dnem 30.9. vláda Československa přijímá podmínky z uzavřené Mnichovské dohody západních mocností o postoupení Sudet Německu. Tyto události prožívají jak učitelé, tak i žáci ve všech školách a každý má strach z následných zpráv a událostí z dění ve státě.
Přijatou dohodou historicky končí 1. Československá republika, která od svého vzniku v říjnu 1918 prožila svých dvacet let nově vzniklé historie.
Všechny tyto události probíhají v prvním měsíci od začátku nového školního roku 1938–39.
Následné dění v okleštěné republice se prožívá ve strachu o další osudy našeho národa a života jeho obyvatel.
Dnem 1. 10. 1938 jsou zabrané Sudety formálně připojeny k Německé říši. Konrád Henlein se vrací zpět jako říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti .Situace v okleštěné republice není nijak příznivá a 22.10. prezident E. Beneš rezignuje a odchází do exilu, kde je utvořena tzv. exilová vláda.
Informací OŠV Benešově ze dne 26. 10. 1938 je Marie informována o přiznání odměny dle výnosu ZŠR v Praze ze dne 16. 9. 1938. V těchto smutných dnech je doručeno Marii oznámení z 9. 11. 1938, kterým je pozvána ke zkoušce učitelské způsobilosti pro obecné školy, konané dne 5. 12. 1938. Očekává ji tak její poslední zkouška pro svoji způsobilost a získání definitivy pro výkon učitelského povolání. K této zkoušce byla pozvána zhruba po třech letech své prováděné učitelské praxe. Do této doby byla titulována jako učitelská praktikantka a uváděna jako výpomocná učitelka. V napjaté době plné strachu před válečnou hrozbou je 30. 11. 1938 zvolen za prezidenta okleštěné Československé republiky Dr. Emil Hácha, který na sebe přijímá nelehkou situaci při vyjednávání s Německem a nepokoji na Slovensku.
Začíná dění v tzv. 2. Československé pomnichovské republice. V této neklidné době se Marie připravuje ke zkoušce, kterou úspěšně skládá, a je tak doplněno její vzdělání pro další postup v učitelském povolání.
Je jí předáno „Vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy“
Touto zkouškou vyhověla předpisům zkušebního řádu vydaného ministerstvem školství a národní osvěty a prohlašuje se za způsobilou, aby byla ustanovena definitivně učitelkou na obecných školách s československým vyučovacím jazykem. V Praze dne 9. 12. 1938
Marie sice absolvuje zkoušku a splní všechny předpoklady k učitelské definitivě, avšak Výnosem ZŠR v Praze ze dne 11. 12. 1938 má z úsporných opatření sníženou odměnu z důvodu společného bydlení s rodiči. Sdělení je jí sděleno až přípisem z 27. 1. 1939, které má účinnost již od 1. 9. 1938.
Tak ve svém věku 22 roků a splněním potřebné zkoušky nastávají Marii nové okolnosti v jejím mladém životě a role v pokračujícím povolání učitelky.
Prezident Hácha má nelehkou situaci při vyjednávání o osudu Československa s Hitlerem.
Odjíždí do Měmecka a v noci z 14.–15. března 1939, kde přijímá Hitlerův diktát, který byl již pouhá formalita před plánovaným vstupem německých vojsk do naší republiky.
Dnem 15. 3. 1939 dochází k německé okupaci a dnem 16. 3. 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.
V čele protektorátu a dnem jeho vyhlášení pokračuje ve funkci prezidenta Emil Hácha, který po odstoupení E. Beneše byl zvolen 30.11.1938. V tomto březnovém období nešťastného roku 1939 vyučuje Marie na škole v Týnci. Všichni učitelé a žáci špatně nesou informace o vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Všichni si uvědomují, že je osud českého národa pod silným tlakem a nadvládou němců. Na německé záležitosti má dohlížet jmenovaný říšský protektor. Ten má hlavně ve skutečnosti dohlížet a realizovat myšlenky na germanizaci českého národa. K tomuto je Hitlerem pověřen Konstantin von Neuratha, který měl na základě svého vystupování přesvědčit svět, že je ve vzniklém Protektorátu Čechy a Morava vše v pořádku.
Blížící se konec roku 1939 přináší nejen Marii, ale celému národu změny v jejich životě.
Od září se zavádějí přídělové lístky na mýdlo. Dále od 1.října se zavádějí přídělové potravinové lístky. Protektorátem se roznáší zpráva o pražské události, kdy dne 28. 10. němečtí vojáci postřelili studenta Jana Opletala, který na toto zranění dne 11. 11. zemřel. Jeho následný pohřeb se stal veřejnou manifestací, která vyjadřovala nesouhlas s německou okupací. K potlačení vznikajícího odporu studentstva provádí německá armáda včele s gestapem zatýkání až dvou tisíc studentů. Přední funkcionáři studentských spolků jsou bez obvinění a soudů nemilosrdně zavražděni. Z příkazu samotného Hitlera jsou v noci z 16. na 17. listopadu obsazeny vysokoškolské koleje. A následným dnem 17. 11. 1939 jsou uzavřeny vysoké školy.Tyto těžké chvíle plné strachu z řádění Němců prožívají všichni obyvatelé českého národa v obavách o dalším osudu českého vysokoškolského učení. Při těchto událostech si Marie uvědomuje, jaké měla velké štěstí, že před necelým rokem splnila svoji závěrečnou zkoušku z učitelské způsobilosti a tím své vzdělání dokončila před příchodem Německého nacismu. V takto nepříjemné době a při vzniku protektorátu končí školní rok, k jehož závěru se provádí společné focení učitelského sboru a jednotlivých tříd. Nikdo z nich neví, jestli při začátku nového školního roku se sejdou ve stejném složení.
V tomto období musela vyplnit Marie i svůj první služební výkaz, kde musí uvést své dosažené průběžné vzdělání a absolvované zkoušky. Ve vzniklém okupovaném protektorátním státě se postupně na školách mění složení její výuky. Zde se postupně zavádějí německé nařízení a učební osnovy podléhají schvalování od vedení říšského protektorátu. Ve školách je zrušeno vyučování občanské výchovy, musela se provést revize učebnic, knih, map a obrazů. Do škol jsou doručeny obrazy vůdce a mapy říše a protektorátu. V červnu 1939 končí školní rok, který byl velmi napjatý vlivem rozmáhajícího německého fašismu. Následnou zradou západních velmocí při uzavření Mnichovské dohody. Český národ byl tak obětován pro uvažovaný klid v Evropě. Následná okupace a vznik protektorátu mělo však za následek další chuť pro rozpínavost německého fašismu. Při ukončení školního roku si každý jen v myšlenkách a obavách představoval budoucí nový školní rok, ve kterém zřejmě bude pokračovat další snaha německého fašismu při poněmčování českého národa.
Současně s ukončením školního roku je zproštěna služby na této škole i Marie doručenou písemností od OŠV v Benešově. V tomto hodnocení bylo její chování ohodnoceno jako bezúhonné. K ukončení a zproštění služby jí byla rovněž přiznána částka 20 % z celkové odměny výpomocné učitelky ve školním roce 1938-39. Její uplynulý školní rok končí dnem 30. 6. 1939, byl to rok velkých světových událostí a změn. Německou okupací 15. března a následným vyhlášením Protektorátu Čech a Moravy se mění i pravidla ve školství a nikdo si není jist svým osudem. V tomto duchu jsou prožívány i školní prázdniny. O svém dalším osudu ve školství zatím nemá žádní informace.
I o těchto prázdninách se koná společné setkání děvčat z maturitního ročníku. Avšak i tento jejich sraz je poznamenán obdobím vzniklého protektorátu a hrozící války. Nakonec se děvčata dohodnou, že se setkají o prvních prázdninách po skončení války. Přičemž nikomu není jasné, kdy to bude a zda se sejdou opět společně všechny. Je to období plné nejistot nejen o svém zaměstnání, ale i svého života a osudu celé rodiny a všech obyvatel naší okleštěné republiky.
Na poslední chvíli je jí doručeno rozhodnutím OŠV v Benešově ze dne 31.8., kterým je ustanovena k nástupu dnem 1. 9. 1939 na Obecnou smíšenou školu v Netvořících na pozici výpomocné učitelky. Je to jen pouhá souhra náhod když si doma všichni uvědomují, že na této škole začínal po studiích své učitelské povolání její otec a prožil na této škole pět let své praxe. Ráno 1. 9. tudíž odjíždí na své přidělené nové působiště do školy v Netvořících, kde zahajuje svůj školský rok 1939–40. Netvořice jsou vzdálené od Týnce cca 8 km, tudíž je jasné, že bude denně dojíždět. Když se ze školy odpoledne vrací domů, dostává od matky informaci, že při zahájení školního roku na škole v Týnci byl Gestapem zatčen její otec, který byl ředitelem této školy. Nikdo nevěděl proč a kam byl odvezen. Následně se snaží dostat na úřadovně Gestapa nějakou informaci, kde je jim sděleno, že byl převezen do pražské věznice Na Pankráci, kde je vyslýchán pro údajnou svoji činnost v Sokole. Tento spolek nebyl zatím úředně zakázán, ale byl pro Němce nepříjemný, protože podporoval slovanský původ národa od dávných dob. Pro německý národ a jeho vůdcovské tradice byl nepřijatelný.
Pro jejich celou rodinu nastává doba nejistoty a strachu o dalším jejich osudu. Po týdenním vyslýchání je otec z věznice propuštěn. Ze svého pracovního místa na škole je však předčasně suspendován. Všichni jsou však rádi, že se jim domů vrátil živ.
Na školách hned od začátku nového školního roku musí výuka pokračovat ve směru poněmčování národa. Nesmějí se používat staré české učebnice, jsou tvořeny nové osnovy výuky dějepisu směřovaného k vůdčí povahy německého národa a začlenění protektorátu do velkoněmecké říše. Povinnou se stává výuka německého jazyka. Ve vzniklém protektorátu je povinností zajistit dvojjazyčné nápisy na veřejných budovách a úředních institucí.V tomto německém duchu musí probíhat celý školní rok. Všude panuje obava před němci a dalšího osudu českého národa. Školy a jejich výuka je přísně sledována němci, která musí splňovat směr začleňování a poněmčování českého národa. Každý z učitelů se ve strachu snaží přežít každý den vyučování a nedat příčinu pro nespokojenost německých dohlížejících úřadů.
Výuka v tomto duchu německé moci ubíhá a za několik měsíců je opět konec školního roku.
Jak již je zvykem ke konci školního roku přichází doručená písemnost o zproštění služby v tomto školním okrese dnem 30. 6. 1940 s patřičnou 20 % vyměřenou odměnou.
Po prázdninách prožitých v protektorátu je rozhodnutím ze dne 29. 8. 1940 Okresního školského výboru v Benešově od 1. 9. 1940 opět ustanovena výpomocnou učitelkou v Netvořicích. Je až s podivem, že tyto úřední pověření jsou stále psané v češtině. V tomto směru je německá preciznost zanedbávána a prozatím se psaní v němčině nevyžaduje.I v ustanovení o pověření výkonem učitelské praxe se odvolává na zákony z roku 1926. Pro titul učitelka se v ustanovení odvolává na nařízení z roku 1935. Pouze zápis o učitelském slibu se odvolává na dekret prezidenta z roku 1940. Tímto ustanovením se Marie opět vrací na již známou školu a prožívá zde další školní rok 1940–41. Náplň a výuka musí probíhat v zájmu Velkoněmecké říše. Při svých volných víkendech Marie se svým otcem stále pokračuje v činnosti místní organizaci tělovýchovného spolku Sokol, který má již z dávné minulosti svoji nepředstavitelnou roli v dějinách země a slouží ke společnému, sportovnímu a kulturnímu dění v jejich bydlišti a celé republice. Jeho činnost prozatím pokračuje i při vzniku protektorátu. Pořádají se sportovní a společné akce s večírky. Avšak jejich další činnost je nejistá, neboť Německo považuje činnost spolku za nebezpečnou a protivládní, která dodává obyvatelstvu stále podvědomí o českém národním životě.
Se situaci v protektorátu není Hitler moc spokojený. Jím zde dosazený říšský protektor neplní jeho představy o vysidlování Čechů. Je proto v polovině roku 1941 poslán na zdravotní dovolenou a 27. září tohoto roku do Prahy přilétá Reinhard Hendrich, který se následující den stane oficiálním zastupujícím říšským protektorem.Ten svůj čas neztrácí a hned dle přání Hitlera provádí potřebné kroky k utvrzení německé moci a nadvlády. Jeho rázný postup proti sokolům je vyvrcholen dnem 8.10. 1941, kdy je vydán jeho úřední výměr, kterým je rozpuštěna Česká obec sokolská. Její další působení bylo zakázáno a jeho přední členové byli zatýkáni.
Školní rok 1940–41 končí k 30. 6. obvyklým způsobem s potvrzením o bezúhonnosti a vypočtenou odměnou. Pro školu v Netvořících jí bylo určeno i další období od 1. 9. 1941 a to ustanovením OŠV v Benešově ze dne 30. 8. 1941.Jak je patrno každé rozhodnutí ke svému místu nástupu se dávalo vždy na poslední chvíli, v tomto případě napsané až 30. 8., takže se jen můžeme domnívat jak bylo doručováno. Je stále psané v českém jazyce.K tomuto místu i náležitý platební výměr, který byl rovněž vypracován opožděně.
Od školního roku 1939–40, kdy poprvé nastoupila na školu v Netvořicíchna ní pokračuje i ve školním roku 1940–41 a zahajuje i školní rok 1941 – 42. Avšak tento školní rok již zde nedokončí, protože je OŠV v Benešově od 1. 11. 1941 ustanovena výpomocnou učitelkou na škole v Lešanech. Zároveň dnem 30. 10. byla zproštěna služby na škole v Netvořících.
A tak dle nařízení odjíždí 1. 11. ráno do Lešan, které jsou vzdálené asi 6 km od Týnce nad Sázavou. Zde při své praxi výpomocné učitelky, která je považována za práci ve veřejné oblasti dostává k rukám výtisk prohlášení vlády, kterým se musí seznámit a plně respektovat. Jedná se o „Výzva vlády k veřejným zaměstnancům protektorátu Čech a Moravy“ ze dne 23. 10. 1941, kterým ministr školství a národní osvěty svým rozhodnutím „tlumočí“ tuto výzvu a předává dnem 4.11. 1941 svým podřízeným pracujícím ve veřejné osvětové zprávě.
Dle nařízení německých úřadů je tato výzva vydána společně v německém a českém jazyce.
Tímto sdělením tlumočil ministr školství a národní osvěty výzvu protektorátní vlády, která se musí podřídit zájmům Velkoněmecké říši a jejímu boji za zničení bolševismu. Zaměstnanci všech úřadů jsou vedeni k tomu, aby vždy jednali svědomitě dle této výzvy. Dalším rozhodným činem Heindricha je schválení vybudování rozsáhlého cvičiště zbraní SS na Benešovsku. V těchto oblastech má dojít k vysidlování obyvatelstva. K tomuto záměru vyjde v březnu 1942 vyhláška okresního úřadu v Benešově vymezující první etapu vystěhování k jejíž realizaci dojde o půl roku později. Poté následují další etapy. Poslední pátá fáze vysidlování proběhne 1. 4. 1944.
V protektorátním státě je od roku 1942 vedením Ministerstva školství a národní osvěty jmenován český kolaborant a zastánce němců Emanuel Moravec. Tento měl za úkol a byl nástrojem nacistické germanizační a odnárodňovací politiky v českých školách vedené k likvidaci českého národa. Rovněž je předseda organizace nazvané „Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě“. Při působení na této škole byla v květnu 1942 povolána ke služební povinnosti v rozšířené protiletecké ochraně. Povinnosti při této protiletecké ochraně jsou od doby okupace a nařízení vydávány v německém a českém jazyce. Tak probíhá školní výuka, při které se musí plně respektovat nařízení protektorátní vlády a její podřízenosti zájmům Velkoněmecké říše. Je to doba plná nejistot a každý nepřátelský projev je německým dozorem trestán.
Dne 27. 5. 1942 se v Praze uskuteční atentát na říšského protektora Reinhard Heindricha, tato událost se brzy stane důvodem k nacistickému řádění a pomstychtivosti na českém národu. Pro to se zažil název Heydrichiáda, při které došlo na mnohých místech ke zvěrstvech na českém národu. Vypálení Lidic 10. 6. 1942, po nich Ležáky 13. 7. 1942 a další místa a vesnice. V těchto krutých dobách německého řádění a dobách nejistot přichází konec školního roku 1941-42. Rozhodnutím OŠV v Benešově ze dne 25. 6. 1942 je i Marie dnem 12. 7. 1942 zproštěna služby na školním okrese, kde bylo její působení a chování za bezúhonné.
Ukončením školního roku až dnem 12. července 1942 jí Zemská školní rada v Praze opět zastaví služební příjem s nárokem na 20 % odměnu z částky získané v tomto školním roce. Tak tomu bylo již v minulosti pravidlem. Tato částka sloužila pro finanční zajištění prázdninového období. A opět se čekalo na přidělení nového pracovního místa.
V důsledku stálého německého šílenství a trestání českého národa jsou letní prázdniny tohoto roku. Pokračuje období tzv. Heydrichiády a útlaku obyvatelstva na které dohlíží tajemník úřadu říšského protektora K.H. Frank..
Marie tak dostává nové rozhodnutí z 22. srpna 1942, které je již psané v němčině.
V jednoduchém překladu se jedná o informaci o Rozhodnutí České zemské školní rady v Praze, která souhlasí aby byla pro školní rok 1942–43 jako suplující učitel v Týnci nad Sázavou. Dejte vědět škole a nahlaste zda na pozici nastupujete. Dekret přijde později.
Následně pak dostává informaci o přidělení učitelského místa na škole v Týnci n. Sázavou.
Následně dostává oznámení - Okresní školní výbor v Benešově z 12. 12. 1942.
V jednoduchém překladu: Česká zemská školní rada výnosem z 3. 10. 1942 provedla výnosem v účtárně z 3. 10. 1942 platební výnos pro plat od 1. 9. 1942, po dobu skutečné služby, nejdéle do 30. 6. 1943. Roční plat činí 9 768,- Kč včetně životního příspěvku na náklady a daně. Poplatek za činnost se snižuje o 1/10. I přes smutné školní roky v protektorátu se na jejich ukončení pořizují společné fotografie.
V srpnu 1043 je K.H. Frank jmenován německým státním ministrem pro Protektorát Čechy a Morava, který tak doposud zastupoval zemřelého R. Heidricha.
Od 1. 9. 1943 bylo Marii určeno vyučovat na dvojtřídce ve Chlistově do 31. 8. 1944.
Záznam o tomto přidělení školy ve Chlistově se nedochoval.
Vychází se z jejího vlastnoručně napsaného výkazu, kde je uveden nástup 1. 9. 1943 do 31. 8. 1944. Vydání dekretu je zde popsáno ze dne 9. 10. 1943.
Pro špatné spojení k dojíždění do školy v Chlistově si musí zařídit bydlení v pronájmu v přízemí domu č. 9 v místě. Pronajimatelem je dle zápisu SS-Sturmbannfuhrer Fiedler a proto je zápis sepsán s německou pečlivostí před dvěma německými svědky.
Nájem bytu počíná dnem 1. 10. 1943 na dobu neurčitou, kde je pronajatý jeden pokoj se záchodem. Nájemné je stanoveno výměrem Okresního úřadu v Benešově ze dne 25. 10. 1943 v částce 48 říšských marek ročně. Při vyučování na této škole v Chlistově dostává i „Přikazovací výměr“ pro včlenění a dispozici starostovi obce v roce 1944. Toto jí nařizuje, že v případě potřeby musí uposlechnout a nastoupit k výkonu určených prací v zemědělství.
Přikazovací výměr upozorňuje na povinnost být dosažitelný a každé vzdálení, trvající déle než 24 hodin se musí hlásit starostovi obce. Při vzdálení nad dobu delší 2 dnů se musí hlásit adresa k zastižení.
Další nepříjemná událost postihne rodinu Topičovu v létě roku 1944. Sestře Zlatě je doručen přípis o povinnosti pracovního nasazení v Německu. Válka sice spěje ke svému konci a porážce fašismu, ale nikdo si nedovolí nařízení neuposlechnout.
A tak sestra odjíždí a celá rodina má obavy o jejím dalším osudu ve válkou zmítané zemi.
Sice je již rok před koncem války, kdy Německo z posledních sil a vypětím odolává před svoji konečnou porážkou. Avšak v této době je konec války doposud neznámý a pouze přáním všech lidí bojujících proti fašismu.
Od 1. 9. 1944 je přemístěna na školu v Týnci nad Sázavou Ale přeložení je datováno dnem 9. 10. 1944. V jednoduchém překladu: Český státní úřad, katedra vzdělávání a vyučování Praha III. atd. paní Topičovou, učitelkou v Chlistově , vás od 1. 9. 1944 ustanovuje suplující učitelkou školy v Týnci nad Sázavou. Na současné škole vás zbavuji služby k 31. 8. 1944.
Marie je nadšena novou zprávou o svém přidělení zpět do svého bývalého působiště. S radostí opouští Chlistov a již se těší na nový školní rok 1944–45. Nastává školní rok, který snad přinese osvobození republiky a konec válečným útrapám. I když je od 1. 9. 1944 ustanovena učitelkou v Týnci a tuto vykonává, je jí doručen výměr o přikázání k nástupu do práce dnem 28.9. 1944 a dobu neomezenou. Má nastoupit jako dělnice do firmy ing. F. Janečka, Waffenverke. Tímto doručeným výměrem jsou všichni překvapeni a nechápou jeho smyslnost, ale nedovolí si proti pracovnímu nasazení pro německou říši neuposlechnout. Němci již tuší, že jejich vláda končí, avšak neuposlechnutí jejich nařízení tvrdě trestají. Proto do fabriky na výrobu dodávek pro armádu nastupuje a vykonává práci pomocné dělnice.
Jde však o pouhé nedorozumění, které se však musí splnit a pak následně řešit. Písemného rozhodnutí o zrušení této pracovní povinnosti se však dočká až později.Úřad práce Benešov svým rozhodnutím ze dne 21.10. 1944 a dle pokynu Ministerstva hosp. a práce zrušuje pracovní přikázání. Rozhodnutí které jí nařizuje ve zkráceném překladu: Na základě Úřadu práce v Benešově, kterým byla dne 21. 10. 1944 propuštěna z práce a musíte zpět nastoupit do práce učitelky na škole v Týnci n. S. Na základě německé důslednosti musela při nástupu vyplnit „Prohlášení k dani ze mzdy“ Tento je vyplňován na starém předtisku pro rok 1943. Je to důsledek blížícího se konce německé nadvlády nebo špatná činnost německých úřadů ?
Práci pomocné dělnice vykonávala v době od 2.–26. října 1944, za tuto dobu jí byla vyplacena mzda 704,30 korun. Uváděná data v tomto formuláři ohledně nástupu a ukončení pracovního přikázání nesouhlasí s daty na dopisech pro nástup a ukončení pracovního nasazení.
V květnu roku 1945, kdy Německá armáda již prohrává na všech frontách vrůstá i odpor českého národa, který vyvrcholí dne 5. května pražským povstáním a bojem na barikádách proti německým okupantům. A 9. 5. je Praha osvobozena Rudou armádou.
Druhá světová válka je v květnu 1945 ukončena a začíná nová doba v osvobozeném státě.
Osvobození republiky je všude oslavováno a ve školním prostředí se všichni těší na svobodné prázdniny roku 1945.
Ještě však před prázdninami všichni s nadšením sledují nové dění v osvobozeném státě. S nadšením přivítají informaci o návratu nové vlády dne 10.5., která se již předem soustředila a vznikla dne 4. 4. na Slovensku, kam se navrátil z exilu dr. E. Beneš.
Vláda byla předem dojednána představiteli moskevského a londýnského odboje. Připravila a odsouhlasila dne 5. 4. „Košický vládní program“. Byla to vláda národní fronty, jejíž předsedou byl Zdeněk Fierlinger. Ministrem pro školství a národní osvěty je Z. Nejedlý.
Nastává nová doba v novém státě ve kterém je prezident a vláda. Neexistuje žádný parlament, který byl schvaloval předložené zákony vládou. Proto je zákon předkládán formou nařízených prezidentských dekretů. Některé dekrety byly již připraveny exilovou vládou.
Tyto vstupují ihned v platnost po ukončení války v Československu.
První ústavní dekret prezidenta č.1/1945 ze dne 2. 4. 1945 o nové organizaci vlády a ministerstvech. Tímto byla obnoveno i činnost Ministerstva Školství a osvěty v době přechodné. Pro tuto dobu byla obnovena činnost místních školních rad a Zemské školní rady v Praze. Avšak v této nadšené poválečné době a krátce před koncem školního roku je Marii doručen jednoduše psaný příkaz Školské úřadovny v Benešově ze dne 20. 6. 1945 , který jí nařizuje ihned nástup do obecné školy v Ostředku. A tak i koná a odjíždí na určené místo vzdálené od Týnce zhruba 25 km. Zde nachází i možnost krátkodobého ubytování. Zde tak za pár dnů ukončuje školní rok.
Nastávají první poválečné prázdniny, ale úřední poválečný aparát se snaží vše předem mít připraveno a zajištěné vyučování pro další školní rok. Tak na školu v Týnci n.ad Sázavou. dorazí další rozhodnutí Školské úřadovny při ONV v Benešově z 11.7. 1945, kterým je ustanovena od 1. 7. 1945 výpomocnou učitelkou na Obecné škole v Ostředku. Tímto je poprvé včas informována kde bude v následném školním roce vyučovat. V letních měsících se domu navrací nucených prací její sestra Zlata. Všichni jsou nadšeni z jejího návratu. Není však sama, navrací se s mužem, Francouzem se kterým se seznámila při práci v Německu, který tam byl rovněž nasazen. Léto prožívají a odpočívají doma s plánováním svého manželství a vyřízení potřebných dokladů. Na podzim se uskuteční jejich svatba, která je příležitostí k setkání celé rodiny. Za pár dnů pak spolu odjíždějí do Francie, kde hodlají společně žít a založit rodinu.
V prvních poválečných prázdninách se rychle obnovuje činnost Sokola a jako jeho mladá členka má plno pracovního přesvědčení a snahu pomoci dětem z válkou postižených rodin. Ale i pro toto odhodlání se musí nejdříve účastnit krátkodobého kurzu, jehož pořadatelem je Ústřední národní tělovýchovný výbor v Praze. Svoji domovskou organizací Sokola je na kurz vyslána. Hned po ukončení školního roku a na začátku prázdnin, v období mezi 1. až 8. červencem 1945 se kurzu účastní. Kurz se koná v “ Lázních „Pod Zvičinou“ kde po jeho absolvování získává své osvědčení, které ji umožňuje být vedoucím na prázdninových osadách. Krátce po absolvování kurzu dostává nabídku na práci pedagogického vedoucího v prázdninové osadě v červené Lhotě. Bez váhání vyplňuje požadovanou přihlášku. Ráda se zapojí při prvních poválečných prázdninách do dění a pomoci s dětmi, které prožily válečné útrapy při svém mladém životě. Chce být státu a dětem nápomocna, čemuž jí zavazuje členství v sokole.
Vyplněnou přihláškou je nabídka od Zemské prázdninové péče o mládež přijata a od 23.7. na místo nastupuje. A tak na Červené Lhotě prožívá tři týdny s dětmi, které jsou zde soustředěny z rodin postižených nacistickou okupací a válečných útrap. Dětem se s pečlivostí sobě vlastní věnuje a všichni se snaží takto zpříjemnit první poválečné prázdniny.
Tuto krásnou poválečnou dobu se dětem snaží zpříjemnit všichni zaměstnanci tohoto letního tábora. Ano byla to doba plná nadšení z ukončení války a návratu k budování nového Československa. Doba vzájemné upřímnosti a poválečného semknutí národa.
Ničeho nebylo dostatek. Ale každý se snažil dle svých možností pomoci druhým a hlavně dětem. Účast na této prázdninové osadě jí potvrzuje a zároveň s poděkováním vystavuje ředitel prázdninové osady Červená Lhota.
Jak se děvčata před válkou dohodla, našla se i vůdčí osobnost a dala dohromady jejich nové poválečné společné setkání v závěru srpna 1945. Avšak válka přinesla mnoho změn v jejich osudech a tak se sešli pouze v omezeném počtu. Předaly si nové kontakty a čekaly jestli se časem a příště setkají i s ostatními.
Nový školní rok 1945–46 zahajuje na škole v Ostředku. Je to první poválečný rok začínající v osvobozené republice. Za pár dní bude mít také své devětadvacáté narozeniny. Je dosud svobodná a nezadaná. A to byl asi důvod k následné osudové změně v jejím životě.
Do školy v Ostředku jí přichází korespondenční lístek od Zemské školní rady v Praze ze dne 19. 9. 1945, dle kterého má přidělenou školu v pohraničí. S povinností nástupu ihned a hlásit se u zmocněnce ministerstva školství a osvěty v Dubé.
