Článek
V poslední době probíhá často v televizi reklama na filmový dokument, který mapuje život bývalé první dámy Livie Klausové a přináší pohled na její veřejné působení a osobní momenty. Film jsem prozatím neviděl, tak jej nemůžu hodnotit. Ale podle jeho uváděného zaměření a zveřejněných fotek z rodinného alba zřejmě nepřináší žádné nové odhalení jejího soukromí a pohled na život rodiny při působení pana Klause ve vrcholných politických funkcích našeho státu. Protože jsem zhruba devět let pracoval v blízkosti této první dámy, kdy jsem byl útvarem přidělen jako jeden z jejich řidičů, poznal jsem tuto ženu i z jiné strany o které se nikde na veřejnosti moc nezmiňuje. Při této mé službě jsem měl tu čest poznat její jednání o kterém se v žádném svém popisovaném životě moc nezmiňuje. Vždyť za éry politické kariéry, kdy pan Klaus zastával funkci předsedy vlády, předsedy dolní komory parlamentu a deset let v nejvyšší funkci prezidenta poznali mnoho svých ochránců, kteří se starali o jejich běžné potřeby a přitom museli plnit hlavní své poslání při zajištění jejich ochrany a bezpečí. Já jsem se osobně s paní Klausovou seznámil večer po zvolení V. Klause za prezidenta. V tento volební den jsem byl vybrán vedením útvaru za řidiče první dámy, aniž jsme tušili, který z navržených kandidátů uspěje a stane se novým prezidentem.
Své vzpomínky ze služby na hradě jsem začal dávat dohromady v roce 2020 již při svém důchodu, kdy jsem měl konečně i čas přečíst si knižní díla prezidenta Havla a Klause, nebo díla, která o nich někdo napsal. Při čtení těchto pojednání jsem si uvědomil, že se nikde nepojednává o nás, policistech , kteří jsme sloužili u útvaru vzniklého pro jejich ochranu. I já jsem měl to štěstí, zažít dobu po sametové revoluci a dělat jednoho z řidičů Václava Havla a měl tu čest absolvovat s ním poslední jízdu z hradu do jeho bydliště v den skončení jeho prezidentského mandátu. K odboru dopravy nově vznikajícího útvaru k ochraně prezidenta jsem byl převelen počátkem roku 1991 z útvaru PMJ Praha. Díky štěstí a náhody jsem byl vybrán jako hlavní řidič pana prezidenta při utváření čtvrté směny jeho ochrany, která se do systému služeb zapojila od května 1991. Čím byla dokončena systemizace útvaru.
Tak jsme sloužili u Václava Havla až do dne konce jeho prezidentování. Do té doby nebyl nový prezident zvolen a nikdo z nás si nebyl jistý svým novým služebním místem při budoucí nové hlavě státu. Ve svých psaných vzpomínkách se navracím do dávné minulosti od mého nástupu k SNB a policejní školy a přes službu u PMJ až do služby u prezidentských párů. Při službě na Pražském hradě jsem se během služby dostal až k paní Klausové a prožil s ní mnoho zážitků z jejího soukromí o kterých se v tomto filmu a našich služebních povinností asi nemluví. Když se v této době hodně mluví o filmu ze života paní Lívie, přidám i já pár vzpomínek, které o ní pojednávají trochu jinak a doposud jsem nedokončil jejich vydání v knižní formě. Jen pro představu čtenáře zde uvádím první článek ze svých vzpomínek ze služby na hradě a týkající ho se mého setkání s paní Lívií Klausovou.
Prezidentské volby v roce 2003.
Čas utíká jako voda a blíží se konec funkčního období prezidenta Václava Havla, který již nemůže více kandidovat. Nové volby se mají konat dne 15.1. 2003. Současný prezident je stále ve svém úřadě. Kandidáti na prezidenta jsou navrženy V. Klaus, P. Pithart, J. Beneš a M. Zeman. Pro případ zvolení nového prezidenta je připravena nová skupina jeho ochrany. Ve volbách však nikdo z nich neuspěje.
Druhý pokus pro volbu prezidenta je den 24.1., kde jsou navrženi pouze tři kandidáti.
Opětovně V. Klaus, M. Zeman a nově J. Mizerová. Opětovně je v záloze připravena nová skupina ochrany. Ani v tento den není jejich služby zapotřebí. Opět z této volby nevzešel žádný vítěz.
Dnem 2.2. 2003 končí prezidentu Václavu Havlovi jeho funkční období. Byl jsem v tento den ve službě a měl tu čest jet s ním poslední cestu z Hradu do ulice Dělostřelecké, čímž o půlnoci končila moje služba v jeho blízkosti. Ta trvala od května 1991 až do tohoto dne. Následným dnem je náš stát bez svého prezidenta.
Třetí termín volby prezidenta je určen na den 28.2. 2003. Pro případ zvolení prezidenta jsem byl v sestavené směně ochrany jako řidič první dámy já s ochráncem Vlastíkem.
Za kandidáty je opět navržen Václav Klaus a nově Jan Sokol. V prvním a druhém kole této volby není rozhodnuto. Situace byla napjatá, jak u nás čekajících na svého nového prezidenta, tak i v široké veřejnosti. Ve třetím kole dochází k vítězství V. Klause, který se stává novým prezidentem ČR. . Takže od tohoto večera mi připadla služba u ochrany první dámy Livie Klausové.
Po volbách jsme najeli autem do tunelu Pražského hradu. Já jsem zde zůstal a Vlastík šel do určených prostor, kde se setkal prostřednictvím pracovnice protokolu s paní Klausovou. Ta byla informována, že až bude chtít z hradu odejít, má k dispozici auto, které ji odveze na bydliště. Já čekal v tunelu a po nějaké době jsem dostal po vysílačce informaci, že již jdou ke mně. Sleduji, kdy se začne pohybovat výtah v Plečnikově schodišti. Od výtahu Vlastík vede paní Klausovou k autu. Zde se paní Klausové představuji a usedáme do auta. V autě mezi námi proběhne rozhovor, při kterém jí vysvětlujeme, že má od teď přidělené vozidlo s řidičem a ochráncem pro stálou službu. Protože je dneska pátek, máme tuto službu podle našeho systému s ní celý víkend až do pondělního rána. Cestou se nás vyptává na náš systém služeb a střídání v něm. Odpovídáme jí tím, že nevíme jestli jsme tak v tomto složení určeni dočasně nebo trvale. Zatím víme, že u ní sloužíme tento víkend. Další s ní zřejmě bude řešit náš pan ředitel podle jejího přání. Jedeme směrem do Kobylis kde mají manželé Klausovi bydliště. Ona nám sděluje, že po cestách po Praze využívá hlavně MHD, tak ať si ochránci připraví předplacenou legitimaci. Byla to hezká slova, ale už nikdy po-té jsem nezažil ani neslyšel, že by za období první dámy využila služeb MHD. Při dotazu na její plány ohledně víkendu nám sděluje, že na zítra mají pozvánku na zabijačku, která se koná u sousedů v Prudicích kde mají chalupu. Zřejmě tam pojede asi sama, bez manžela, protože ten bude mít asi jiné starosti po zvolení za prezidenta.
Toliko z prvního setkání s touto dámou ve svých pamětech.
Samozřejmě po našem seznámení musela u našeho vedení moje přidělení odsouhlasit a stala se tak moji „šefkou“, která určovala moje povinnosti při službě u ní.. Během dalších služeb jsme se navzájem více poznávali, převážně na to byl čas u společných večerů prožitých na jejich chalupě. Postupem času uběhl první půlrok jejich působení na hradě, kde byla ona ta tvůrčí osoba, která hlavně rozhodovala o běhu hradu u prezidentování svého manžela. Novináři měli nový směr svých článků, kde probírali vše kolem jejich rodiny.
Naši noví přicházející kolegové, kteří svoji oddanost rodině Klausových prokázali v minulosti, byli povolání aby si prezidentský pár utvořil u ochrany své jasné pozice a měl přehled o dění na útvaru. Vedle toho již znali veškeré rodinné příbuzenstvo, známé a dokázali náležitě své umístění využít a podle mého názoru i své postavení zneužít ve svůj prospěch. Tyto neobvyklé vzájemné vztahy byly často důvodem nepříjemných článků v denním tisku. Všeobecně o nás soužící pro ni říkala, že patříme do její rodiny. Pro všechny členy ochranky sloužící i u jejího manžela a ochranu bydliště zajišťovala vánoční dárky, spočívající každoročně v košili a kravatě.
Protože od konce února 2003 jsem zastával službu v její blízkosti, prožívali tak s ní i její bolesti, když se objevila v denním tisku informace o záletech jejího manžela. My jsme byli její zpovědní vrby, někdo z nás více, někdo méně. Naopak zase ona řešila osobní problémy naše. Já jsem v roce 2003 prošel dosti dramatickým rozvodem se svou první ženou. A byla to ona, která nade mnou držela ochranou ruku u ředitele našeho útvaru, kdy jsem byl řešen Inspekcí MV pro několik žalob na mě podaných bývalou manželkou. Znala osobně celé rodiny nás blízkých, znala data narození nás i našich dětí. Mé druhé manželství znala od úplného začátku, však mi ho i odsvědčila. Proto jsme pro ni ochotně dělali i práce, které nespadali do rámce naší služby ochrany. Snažila se o lepším pracovním zázemí pracovníků v zázemí Lánského zámeckého hospodářství. Na můj osobní podnět sdělený při jízdě autem, kterým jsem ji požádal o prohlídku našeho služebního zázemí na hradě. Toto se tak po léta provozovalo v místnosti sousedící s tzv. příjezdovým tunelem bez oken. O tomto a jeho změně se řadu let slibovalo již za éry V. Havla. Ale k žádné změně nikdy nedošlo. Tak po jejím shlédnutí bylo za krátký čas vybudováno nové zázemí v křídle budou na 1. nádvoří.
To byla věc, kterou pro nás nikdo jiný by asi neudělal. Za toto moc velké díky.
MF Dnes uveřejnila 8.9. 2 články „Co stihl nový prezident za půl roku na Hradě“, který popisoval co vše proběhlo v jeho funkci prezidenta , nebo článek „Prezident: Věřím, že se mi daří šířit dobrou náladu“, nebo „Šest měsíců první dámy“. V těchto článcích novináři hodnotili půlroční život nebo osobní hodnocení a projevy nového prezidentského páru.
Ale nikde se nepsalo o tom, čím a jakými změnami prošel útvar jeho ochrany. Z podnětu nového prezidentského páru byl útvar dosazen novými členy ochranky jak pana prezidenta, tak první dámy a služby ochrany bydliště. Byli to ti nejbližší, kterým rodina Klausových plně důvěřovala z dob minulých ve kterých prokázali svoji věrnost a spolehlivost. Jen nás pár se v jejich službách udrželo a třeba mne tak paní představovala u známých slovy: Standu jsme si nechali po Havlovi. Myslím, že mezi námi panovala vzájemná náklonnost a slušné vzájemné jednání. Byla ráda když jsme ji na chalupě pomohli s nějakou prací, ale drobné dodělávky, třeba uložení nařezaného dřeva si musela udělat ze svého přesvědčení a potřebné její pečlivosti s uspořádáním a vyrovnáním sama. Zase naopak nám po práci na chalupě připravila rychlou večeři a po-té byl čas na scrabble, které jsem já moc nemusel a naopak jsem u ní prosazoval karty žolíky.
Dne 4.10. 2004 vychází v MF Dnes články s nadpisy „Nežiji život svého muže tvrdí L.K.“
Z tohoto článku cituji několik vět: „Strašně jí vždycky záleželo na tom, aby zůstala svá. Aby kariéře svého muže neobětovala úplně všechno. Jenže musela. V roli první dámy to zřejmě jinak nejde. Nebo další článek nazvaný “ Po boku prezidenta, ne v jeho stínu“. Z tohoto článku cituji: “Těch rolí, které se Livia Klausová musela naučit zvládat je hodně. Pokud je něco pravdy na horoskopu, pak je typickým štírem: dokáže zachovat dekorum i ve chvíli, kdy se svět kolem boří. V situaci, kdy jiné ženy mají chuť rozbíjet talíře, ona jen pokrčila rameny a řekla: Proč to mám komentovat.
Osobní ochránci kteří měli na starosti její ochranu ji všude doprovázeli a měli vždy bližší vztah k jejím potřebám a informacím týkající se celých jejich rodin a příbuzenstva. Tím více, když jde o ochránce, který je v jejich blízkosti z dob kdy vykonával ochranu jejího manžela při jiných funkcích. Tak jde například o osobu Románka, který byl častý terčem v článcích uveřejněných v denním tisku, který byl ten hlavní z jejich ochránců a kterému bezmezně věřila. Vedle svých služebních povinností prováděl i činnosti, které lze nazvat jako práce komorníka, stěhováka, nákupčího a zahradníka či společníka ve chvílích volna. U většiny těchto prací jsou přítomni i jejich řidiči, kteří společně s ochráncem tvoří tým pro zajišťování ochrany a soukromých potřeb naší první dámy. A je věcí jen novinářů jakým směrem a za jakým účelem jsou tyto články napsané. Nad mnohými jsme se pousmály, nad některými jsme si připouštěli možnosti, že je na nich něco pravdy a některé jsme označovali přímo za hovadiny. Ale hlavně z profesionálních důvodů o naší činnosti nikdo s novináři nemluvil, natož aby poskytoval nějaké informace komukoliv. Takže některé uváděné články byli výplodem něčí fantazie a pro lepší titulky za účelem prodejnosti vydaných tiskovin.
Po čase se na jejím bydlišti vybudovala tzv. 13. komnata, kam se ukládali již použité a vyřazené věci a oblečení, kam nás často ve chvílích klidu brala a byla ráda když jsme si něco vybrali domů pro svoje rodiny. O takových věcech se nikde nemluví, ani nepopisuje v článcích, které jsem během těchto let zažil a rád jsem se s nimi seznámil a posléze si je nechal od ní podepsat.
Tak třeba v říjnu roku 2005 vyšel v magazínu Dnes článek nazvaný “ První dáma: Klaus se ke svatbě neměl“, kde se paní Lívie krátce svěřuje o svém mládí, studentských dobách a následném seznámení s Václavem Klausem, o jejich společných letech v manželství. Jejich vzájemné manželské vztahy při poslední nejvyšší funkci Václava Klause v roli prezidenta a jí připadající role první dámy.. V její blízkosti jsem se při službě pohyboval již více jak dva roky, tak některé zde popsané události již znám z jejího vyprávění.
V roce 2009 vyšla kniha o Livii Klausové, která nese název „Smutkem neobtěžuji. Je psaná jako rozhovor s Marcelou Pecháčkovou, která ji tak při běžných středečních setkáních trvající několik let navštěvuje a pokládá své otázky. Za několik měsíců poté je v časopisu Vlasta uveřejněn rozhovor, který s první dámou uskutečnila na Pražském hradě Jana Divišová. V tomto článku, který nese stejný název jako před časem vydaná kniha „Smutkem neobtěžuju“. V rozhovoru zde paní Livia odpovídá na otázky, které tak doplňují informace z jejího života, na které odpovídá svým známým šarmem. Doplňuje a poodkrývá tak svoji životní cestu od narození po současné odpovědné místo úřadující první dámy. Škoda, že ji to asi nikdy nedošlo, že za utajování a umožňování milostných avantýr pana prezidenta docházelo díky informacím o jejím osobním programu od jejího nejbližšího z našich řad, který si však nemohl dovolit neposkytnout informaci panu prezidentovi, neboť by asi upadl u něho v nemilost.
Tak naše služba pokračovala ve vší spokojenosti. Avšak posléze jsem začal pozorovat jisté vtírání do přízně z řad mých kolegů, které mělo jediný cíl, a to zajistit si lepší možnosti při realizaci zahraničních soukromých cest prezidentského páru. Tak jsem se rozhodl zhruba rok před koncem prezidentského mandátu pana Klause svoji služební kariéru ukončit. Tak jsem podal žádost k ukončení ke konci listopadu 2011. Pro obě strany přitom přišlo k trochu smutku, ale již jsem měl této služby dost a chtěl jsem mít více času pro svoji rodinu.
Má poslední plánovaná služba připadala na víkend od pátku 25.11. do pondělí 28.11. A měl jsem to štěstí, že se prezidentský pár převážně zdržoval v Lánech. S paní jsem do Lán přijeli při pozdějším pátečním večeru a zde měli čas si pozdní paní připraveným pohoštěním si nás tři posedět a dlouho si povídat o všem možném. Při sobotě přijel i pan prezident a měl čas ho oslovit a poprosit o podpis na jeho fotografii a projev k příležitosti státního svátku. Vše mi ochotně podepsal a já je mám na památku. Při nedělním odpoledni jsem paní z Lán odvezl do Prahy, kde na bydlišti v Lumbeho vile jsme se rozloučili a já odjel strávit poslední přespání v našem zázemí na Pražském hradě.
Velkým překvapením pro mě bylo, když mi v říjnu 2012 přišla poštou pozvánka k účasti oslavy narozenin paní Klausové, která se konala 12.11. 2012. Tedy zhruba rok po mém odchodu ze služby. Tato mě velmi potěšila a rád jsem se jí zúčastnil.
Při mé cestě s rodinou do Prahy jsme se většinou zastavovali u připravovaného budoucího bydliště rodiny Klausových v Kobylisích a někdy měli i štěstí a paní zde zastihli a proběhla krátká, předem neohlášená návštěva. Při jedné takové jsem tentokráte já předal paní pozvánku
na plánované oslavy 650 let naší vesnice kde jsem bydlel. Pozvání přijala a dne 8.6. 2013 do naší vesnice přijela. Byla zde vzácným hostem a mezi účastníky dlouho debatovala, ale vedle toho se i zapojila při poskytování občerstvení a vysazení památné lípy. Po skončení oslav jsme šli ještě k nám domů na závěrečné posezení s rodinou. Před odjezdem jsme si slinuli další vzájemné návštěvy. . Paní Klausová byla v létě vybrána vládou jako velvyslankyně na Slovensko a tohoto úřadu se ujala od prosince 2013……tím jsme se vzdálili
Takto jsem si vzpomněl díky propagovanému filmu v televizi i já na hezké chvíle vzájemné důvěře a pomoci.. Zbyly jen vzpomínky ze služby na hradě, které se mi snad jednou povede knižně vydat.
